Třiadvacetileté křídlo, které Zavadil v jeho dětství vedl v klubu Letci Letňany, ve středu ve Philadelphii zaznamenalo už devatenáctý gól v sezoně. Mazaně najelo do volného prostoru ze druhé vlny a svižným švihem trefilo k tyči.
V tabulce kanonýrů se Vrána posunul na 20. místo, mezi Čechy se drží druhý za báječným Davidem Pastrňákem z Bostonu. Ani jednou dosud neskóroval v přesilovce či oslabení, a tak je v počtu branek dosažených při vyrovnaném počtu hráčů na ledě v lize třetí. „A to si vezměte jeho ice time!“ upozorňuje Zavadil.
Ano, Vrána je ve střelecké Top 50 nejméně vytěžovaným borcem se skromným průměrem 14 minut a 44 vteřin na utkání. Jeho vrstevník Pastrňák tráví mezi mantinely takřka o pět minut na zápas víc a Leon Draisaitl z Edmontonu dokonce téměř o osm minut víc.
„Já už ale po Jakubově příchodu do zámoří, když ho Capitals skoro dva roky mořili na farmě, pořád tvrdil, že se stane ozdobou NHL,“ připomíná Zavadil. „Ani teď nezáří naplno. Ono totiž vůbec není snadné vyniknout v Ovečkinově stínu.“
Ve Washingtonu se vše přirozeně točí okolo kapitána a ruské superstar Alexandra Ovečkina. V týmu z hlavního města USA se vyskytuje víc výtečných plejerů. Do přesilovek tak Vrána dlouho naskakoval jen na chvilky. Až v poslední době si polepšil. Do prvního úderného komanda ale nepatří.
V kariéře musel strpět i jiná příkoří. Od sedmnácti se o sebe sám staral ve švédském Linköpingu, kam přestoupil za lepšími podmínkami. Byť jej „Caps“ draftovali jako třináctku, do nabitého mužstva se zprvu nevměstnal a otloukal se v AHL. Postupně si budoval pozici. Protlačil se do druhé lajny.
V minulé sezoně nasázel úctyhodných 24 gólů. Ale i loni v říjnu jej kouč Todd Reirden v sestavě odsunul níž, neb mu jeho počínání připadalo nezodpovědné. Také v reprezentaci na šampionátu v Bratislavě ho trenér Miloš Říha odstrčil z jedné z hlavních rolí. Vránovo sebevědomé vystupování kdekoho dráždí.
„Vím, co ve mně vězí. Nepřekvapí mě, když dám v sezoně čtyřicet gólů. Odmalička jsem byl kanonýr,“ řekl například pro stránku The Athletic. „Líp teď využívám svou rychlost, častěji střílím.“
Zavadil ho hájí, že před ním nikdy nefrajeřil: „Naopak, v létě se po příletu ozve. Jdeme na večeři, trénujeme. Zval mě do Washingtonu i na mistrovství světa. Že se o mě postará se vším všudy... To u hokejistů není běžné. Často zapomínají.“
Zmíněné pohlavky působí jako výchovné prostředky a stahují někdejšího letňanského „letce“ k zemi, vznáší-li se příliš vysoko.
„Co tě nezabije, to tě posílí,“ připomíná Zavadil starou moudrost. „A všechno zlé může být k něčemu dobré.“
Ve Vránově případě lze v této souvislosti vypíchnout třeba předloňský zisk Stanley Cupu jako „odškodnění“ za útisk na tuze kvalitní soupisce Capitals. Machři jako Ovečkin, Bäckström, Oshie, Kuzněcov či Carlson mu sice berou čas na ledě, na druhou stranu je radost s nimi spolupracovat.
TJ Oshie asistoval u pěti Vránových tref v ročníku 2019/20, Jevgenij Kuzněcov u čtyř.
Proč vlastně Zavadil nikdy neztratil víru ve schopnosti jednoho ze svých nejnadanějších žáků?
„On hokej miluje. Za deset let mi nevynechal jediný zápas. Kdybych vyhlásil trénink o půlnoci, bude na něm první. I po večerech v pokoji střílel do malé branky pěnovým míčkem.“
Že mu chybí pokora?
„Nesouhlasím, od deseti se okolo něj motali agenti. V jedenácti ho chtěla Sparta. Ale dřít nepřestal.“
Co z něj dělá střelce?
„S nějakými předpoklady se narodil, ale hlavně je rozvíjel. Jako kluk hodně hrál. Taky jsme pracovali na dovednostech. Umí si správně najet do šance. Dobře ví, kam míří. Není to nějaká bomba, ale pálí pohotově a přesně. Zatímco Pasta mi připomíná Messiho, Jakub je jako fotbalista Ronaldo. Koncový hráč. Na útočné polovině hřiště neskutečně nebezpečný.“
A co Vránu v letu může zastavit?
„Leda zranění nebo ženská.“
