Podle řecké mytologie byly Amazonky kmenem bojovnic z Malé Asie, jejich přesný původ však literatura neuvádí. Jisté dokonce nejsou ani kořeny samotného slova „Amazonky“. Skytské konotace však kolem obávaných, ďábelských válečnic poletovaly odpradávna. Podle Herodota se na skytských územích Amazonky ocitly po porážce od Řeků, aby tam svůj tábor nakonec spojily se sídly domácích bojovníků.
Věda má přitom za to, že Amazonky nejsou bájnou konstrukcí starořeckých autorů. Nejsou mýtem, nejsou vymyšlenou fikcí, která měla řecké ženy odradit od toho, aby vyznávaly sílu a bojovnost. A odborníci si navíc myslí, že skytská stopa vede správným směrem.
Zbraně i unikátní kalathos
Potvrzuje to i objev pohřebiště u ruské vesnice Děvica, o němž píše web Archeologického institutu Ruské akademie věd. Místo posledního odpočinku je staré zhruba dva a půl tisíce let a ukrývalo hned čtyři ženské kostry. Jedna z nich byla v pozici jezdkyně na koni, podle antropologů proto musely být při pohřbívání přeťaty ženiny šlachy. O tom, že pohřbené byly válečnice, vypovídají podle archeologů desítky železných hrotů šípů, jeden z nich přitom s atypickým vidlicovitým tvarem, železné nože, zbytky koňských postrojů.
To vše podle nálezců nasvědčuje tomu, že kostry patřily ženským bojovnicím. „Amazonky jsou běžným skytským fenoménem,“ vysvětluje tisková zpráva na serveru Eurek Alert. Připomíná, že jen expedice Valerije Guljajeva pouze v oblasti středního Donu nalezla jedenáct pohřebišť ozbrojených žen. Poslední nález z Děvici je však unikátní v tom, že pohřebiště ukrývalo ostatky žen hned čtyř generací, kostru mladičké, dvanácti až třináctileté dívky, pozůstatky dvou žen mezi dvaceti a devětadvaceti lety a mezi pětadvaceti a pětatřiceti roky a nakonec kostru ženy, která zemřela ve věku pětačtyřiceti až padesáti let.
Právě poslední nález přinesl další unikát. Nebyl jím pouze věk zemřelé, která žila mnohem déle, než činil průměrný věk dožití skytských žen oné doby, tedy třicet až pětatřicet let. Její hrob totiž ukrýval i obřadní ozdobu hlavu kalathos, tvořenou dekorativními pláty s přívěsky ve tvaru amfory. Skvost byl tvořený slitinou, v níž tvořilo pětašedesát až sedmdesát procent zlato, zbytek měď, stříbro a zlomek železa.
Tvrdí-li přitom Guljajev, že Amazonky nebyly ve skytských komunitách ojedinělostí, vychází to z předchozích nálezů a zkoumání. Ostatně, jeho nálezu jen o měsíc předešel objev kostry ženy, která zemřela mezi dvacátým a třicátým rokem svého života rovněž zhruba před 2 500 lety v dnešní Arménii. Nejenže podle analýz jejích pozůstatků měla svaly trupu a hýždí vyvinuté jako muž, její tělo navíc neslo stopy mnoha zranění, která svědčila o intenzivním válečnickém životě.
Text v magazínu International Journal of Osteoarchaeology velmi pečlivě rekonstruuje, že v její stehenní kosti vězel železný hrot šípu, zatímco její holenní i stehenní kost, stejně jako kosti pánevní oblasti nesly stopy úderů. Fakt, že žena byla pohřbena se šperky, podle odborníků svědčí o tom, že byla vysoce postavenou válečnicí, uvádí list Haaretz.
Kůň jako ekvalizér bojovníků a bojovnic
Jak přitom magazínu National Geographic vysvětlila výzkumnice a autorka knihy The Amazons Adrienne Mayorová, se zbraněmi byla pohřbena zhruba třetina skytských žen, jejichž hroby známe. Pozůstatky mnohých z nich nesly stopy válečných zranění.
Fakt, že se válečnická profese ve skytských kmenech rozšířila napříč genderem, podle Mayorové vysvětlují dvě okolnosti. „Velkým ekvalizérem byla domestikace koně a osvojení si jezdectví, následované zdokonalením skytského luku, který je menší a velmi mocný,“ uvedla Adrienne Mayerová ze Stanfordské univerzity dodala: „Když se zamyslíte, dokáže být žena na koni s lukem, trénovaná od dětství, stejně tak rychlá a smrtící jako mladík či muž.“
Jak přitom vysvětluje server Britského muzea, skytský luk tvořily rozličné vrstvy dřeva a šlach a po vypuštění tětivy střílel šípy s větší rychlostí a energií než v oné době a místě běžné luky. V bitvách se přitom o lukostřelce na koních skytské jednotky opíraly. Jejich vysoce mobilní lukostřelba dokázala během několika minut vyslat do vzduchu stovky smrtelných střel.
Podle Mayerové byly skytské Amazonky součástí tamní společnosti, nežily v oddělených komunitách, nebyly ani lesbami. Stejně jako muži holdovaly alkoholu a především kouření marihuany a tetování, jak dokládá například nález pozůstatků ženy, které dali archeologové jméno princezna Ukok.
