Na znělku s klanícím se chlapečkem, jejímž autorem je výtvarník Radek Pilař, si ale diváci počkali do srpna téhož roku, kdy jim Večerníček poprvé popřál dobrý večer před pohádkou O televizním strašidýlku. Tato televizní znělka je jedna z nejstarších v Evropě.
Předchůdcem večerníčků byl pořad Stříbrné zrcátko, který se vysílal od roku 1963. Jednalo se o různé příběhy s nepravidelnou stopáží. Nejslavnější z nich byla asi série grotesek o robotu Emilovi.
Inspirací pro televizní večerníček byl rozhlasový pořad Dobrý večer, děti, známější jako Hajaja, který v éteru poprvé zazněl v lednu 1961 a jako první ho četl Vlastimil Brodský.
Večerníček se původně vysílal jen v neděli. Od roku 1967 přibylo vysílání v úterý a ve čtvrtek, v roce 1970 pátek a rok nato středa. V roce 1972 se vysílal denně kromě soboty a teprve od roku 1973 ho mohou děti sledovat každý den. V tento rok také televize vysílala první večerníček v barvě, druhou řadu seriálu O loupežníku Rumcajsovi.
V říjnu 1967 měl premiéru nejstarší kreslený seriál večerníčku Pohádky ovčí babičky o zlých vlcích a chytrém beránkovi, který namluvila Jiřina Bohdalová. Hlasy pohádkovým postavám propůjčili například i Josef Dvořák (Maxipes Fík, Bob a Bobek či Příběhy včelích medvídků), Petr Nárožný (Mach a Šebestová), Vlastimil Brodský (O Makové panence), Jiří Hrzán (Říkání o víle Amálce) nebo Karel Höger a po něm Eduard Cupák (O loupežníku Rumcajsovi).
Mezi večerníčky ale najdeme i pohádky, kde se téměř nemluví, jako jsou Pat a Mat, Sazinka či O Krtkovi.
Jedním z neproduktivnějších režisérů večerníčků byl Václav Bedřich, autor mimo jiné seriálů Bob a Bobek - králíci z klobouku, O zvířátkách pana Krbce, Maxipes Fík, Říkání o víle Amálce, O makové panence či Štaflík a Špagetka.
Večerníček je nejsledovanějším dětským pořadem vlastní výroby v Česku ve skupině diváků od čtyř do 12 let. Loni jej podle České televize sledovala více než třetina všech dětských diváků, kteří byli v danou dobu u televize.
