Americké angažování na straně Jižního Vietnamu během války se Severním Vietnamem, jehož komunistické vedení se snažilo o násilné znovusjednocení země, mělo přesah i do sousedního Laosu. Tam shodou okolností také probíhala občanská válka, kdy na jedné straně stála legitimní královská vláda a její podporovatelé a na druhé straně opět staří známí komunisté a jejich podporovatelé. Zahraniční podpora směřovala do Laosu k oběma stranám, a to v závislosti na preferencích konkrétního poskytovatele. Američané samozřejmě podporovali původní legitimní království.
Není tajemstvím, že americké angažování v Laosu souviselo z velké části s válkou ve Vietnamu. Šlo například o masivní bombardovací akce určené k rozbití Ho Či Minovy stezky. Ta byla významným komunikačním systémem ukrytým v džungli a vedoucím ze severního Vietnamu přes Laos a Kambodžu do Jižního Vietnamu. Stezka sloužila k dopravě zbraní a zásob pro Vietcong. Logicky tam však neměla co dělat, tedy v Laosu, v Kambodži a nakonec ani v tom Jižním Vietnamu.
V Laosu Američané také budovali malé speciální základny sloužící k provádění tajných vojenských operací. Velký význam pak měly improvizované vzletové a přistávací dráhy. A protože byl Laos Ženevskou konferencí v roce 1954 prohlášen za neutrální, neoperovali v Laosu příslušníci složek amerických ozbrojených sil, ale příslušníci CIA, případně vojáci na potřebnou dobu nasazení formálně přetransformovaní na civilisty. Zmiňované vzletové a přistávací dráhy pak využívala nestandardní letecká společnost Air America, kterou také tajně vlastnila CIA.
Navigační a radarová stanice Lima Site 85
Nás teď bude zajímat tajná americká základna Lima Site 85. Ta byla situována na severu země nedaleko hranic se Severním Vietnamem, na jedné z nejvyšších laoských hor Phou Pha Thi s nadmořskou výškou 1786 metrů. Malá základna na kopci se proto také někdy nazývá Phou Pha Thi, častěji prezentované jméno Lima Site 85 jí bylo přiděleno sekundárně podle kódového označení improvizované vzletové a přistávací dráhy o délce 210 metrů nacházející se v údolí pod kopcem.
Základna Lima Site 85 se mohla do určité míry jevit jako dobře chráněná proti útoku nepřátelských pozemních jednotek. V dolních partiích hory stoupaly svahy pod úhly 45° až 60°, v horních partiích pak dosahovalo stoupání skalistých stěn 85°až 90°. Horu bránilo asi tisíc hmongských bojovníků stojících na straně laoského království (Hmongové jsou národem pocházejícím původně s Číny, dokonce snad od Žluté řeky, v novověku došlo ke stěhování na jih na území dnešního Vietnamu, Laosu a Kambodži). Na druhou stranu okolní území kontrolovaly laoské komunistické jednotky Pathet Lao a jednotky severovietnamské armády.
A nyní to nejdůležitější, proč byla základna Lima Site 85 pro Američany tak důležitá a pro Severní Vietnam tak nebezpečná. Její činnost spočívala především v přesném navádění amerických bombardérů a stíhacích bombardérů na cíle v severní části Severního Vietnamu. Hlavní vybavení základny tvořil radionavigační systém TACAN (Tactical air navigation system), užitnou hodnotu základny markantně navýšil na podzim roku 1967 nově instalovaný naváděcí radiolokátor TSQ-81 (lehčí verze MSQ-77). Od 1. listopadu 1967 do 10. března 1968 (tj. do konce její životnosti) pomohla realizovat 23 % z leteckých úderů na severní část Severního Vietnamu.
Není tedy divu, že se základna Lima Site 85 zařadila mezi hlavní operační cíle severovietnamské armády.
Nálet dvojplošníků a první vzdušné vítězství CIA
První pokus o zničení Lima Site 85 byl svěřen letectvu. Snad aby mohli letci přesně identifikovat radiomaják TACAN a naváděcí radiolokátor a následně přímo tato zařízení zničit, byly k akci vybrány pomalé stroje Antonov AN-2, mohutné jednomotorové víceúčelové dvouplošníky zkonstruované krátce po druhé světové válce v Sovětském svazu. Pravdou také je, že skromné bombardovací letectvo Severního Vietnamu toho na výběr moc nemělo.
Dvouplošník Antonov An-2 jako improvizovaný bombardér z války ve Vietnamu. Pod dolním křídlem jsou zavěšeny raketnice neřízených střel ráže 57 mm. (Vystavený exponát v Hanoji, fotografováno v roce 2012)
Vietnamci upravovali An-2 na lehké improvizované bombardéry, a to už dávno před útokem na Lima Site 85 pro jiné příležitosti.
V pátek 12. ledna 1968, od improvizovaných obědů vyrušení pozorovatelé CIA hlásili, že k Phou Pha Thi směřuje od Severního Vietnamu čtveřice letadel. Kolem třinácté hodiny zaútočila dvojice An-2 na Lima Site 85, zbylé dva kroužily nedaleko.
Výzbroj takového letouny tvořily pod dolním křídlem nesené dvě raketnice s neřízenými střelami ráže 57 mm a v trupu dvacet lehkých pum zhotovených z minometných střel ráže 120 mm.
Raketové střely ani improvizované pumy své hlavní cíle – radiomaják a radiolokátor – nenašly, piloti se při zaměřování nechali zlákat nápadnými plechovými střechami méně významných objektů v napadeném areálu, a až při posledním ze tří průletů se pokusili neúspěšně zaměřit radiolokátor TSQ-81. Bombardování si však vybralo oběti na životech ze strany Hmongů, a to dva muže a dvě ženy, z amerického personálu byli dva zranění.
Na heliportu situovaném na hřebenu nedaleko základny seděl v tu dobu vrtulník Bell 205 (civilní verze vojenské UH-1 Huey) patřící společnosti Air America (tedy potažmo CIA). Stroj měl imatrikulační značku XW-PFH (“XW-“ byla imatrikulace civilních letadel Laoského království). Když osádka vrtulníku – pilot Ted Moore a palubní technik Glenn Woods – viděla, co se děje, dostaly věci nový spád.
Vrtulník se vznesl a jal se stíhat improvizované bombardéry An-2. Bell 205 byl samozřejmě strojem neozbrojeným, Woods však pro nepředložené případy disponoval útočnou puškou AK-47, tedy známým a hojně rozšířeným sovětským kalašnikovem.
Severovietnamští letci z druhého dvouplošníku An-2 odlétajícího od Lima Site 85 americký vrtulník zaujímající polohu v převýšení za jejich strojem nezpozorovali. Woods vykloněný otevřenými dveřmi na boku vrtulníku zasypal pilotní kabinu An-2 střelami z kalašnikova. Pilot byl zasažen a dvouplošník se zřítil na zem. Kuriózní sestřel se stal navíc prvním vzdušným vítězstvím CIA v historii.
Navíc došlo ke zničení i prvního z předtím bombardujících strojů. Některé zdroje to přičítají opět Woodsovi s Moorem, blíže pravdě však bude, že došlo k jeho poškození případně i zranění pilota palbou ze země a při odletu se kvůli tomu zřítil. Osádky zbývajících dvou Antonovů An-2 po zhlédnutí celé scény na nic nečekaly a oblast raději opustily.
Navigační a radarovou stanici Lima Site 85 se nakonec podařilo nepříteli eliminovat. Stalo se tak v boji z 10. na 11. března 1968, kdy byla podrobena dělostřeleckému ostřelování a následnému útoku pěchoty, která horu Phou Pha Thi ovládla.
Zdroj: CIA
