Během plavby bylo několik momentů, kdy to chtěla vzdát. „Ten první přišel asi tři hodiny po startu, další asi po deseti hodinách. Kluci z lodi na mě ale křičeli, že musím vydržet, když už jsem doplavala tak daleko,“ svěřuje se.
Nejhorší byla zima, vodu totiž ochlazovaly trajekty, které kolem přejížděly. „Chvíli měla voda třeba i osmnáct stupňů, což byla paráda, ale pak už se pohybovala třeba i kolem dvanácti, a to bylo vážně náročné,“ dodává.
Cestu jí znepříjemňovaly i medúzy, narazila na ně chvíli po startu, kdy ji i požahaly, a pak až u francouzských břehů, tam se jim však už úspěšně vyhnula. „Příšerné pro mě bylo, že jsem do pahýlu (Markéta přišla ve dvanácti letech o nohu, pozn. red.) dostávala příšerné křeče tím, jak se špatně prokrvoval. To pro mě bylo asi nejhorší. A pak samozřejmě zima, pokaždé, když projel trajekt, tak se voda ochladila,“ říká.
Velkých lodí proplulo kolem ní zhruba deset.
Markéta vyzdvihuje především dobrou práci lodivoda, který se ji snažil navádět tak, aby musela co nejméně překonávat zrádné proudy. A přálo jí i počasí. Když svůj pokus zahajovala, pomalu vycházelo slunce a svítilo celou dobu. Ač s handicapem, podařilo se jí přeplavat o čtyřicet minut další tři zdravé plavce, kteří kanál v neděli zdolávali.
„Jsem šťastná. Když jsem vylezla z vody, začala jsem brečet, ale už jsem v pohodě. Ani jsem se tolik netřásla zimou a dá se říct, že během čtvrt hodiny už jsem byla v pohodě. Dokonce nejsem ani tak fyzicky vyčerpaná, jak jsem se domnívala.“ Nejvíce se těší na kafe, ze slané vody má totiž opuchlý celý jazyk a vůbec je prý celá oteklá.
„Myslím, že usnu hned, jak si lehnu, a nezabrání mi v tom ani kofein,“ dodala.
Nejdříve závodila s tělesně postiženými plavkyněmi na tratích 50, 100, 400 a 800 metrů. „Stovku jsem plavala pod minutu dvacet vteřin,“ uvedla dříve pro iDNES.cz. „Na mistrovství Evropy jsem skončila třikrát v první desítce. Na padesátce jsem doplavala čtvrtá, na stovce pátá a na čtyřstovce devátá.“
