Vít Müller si sáhl na samém konci šampionátu až na dno svých sil, po dvou startech nad překážkami právě absolvoval coby finišman štafety na 4x400 metrů už třetí ostrou čtvrtku během tří dnů.
Trpěl při ní, přesto na posledních metrech B-finále dokázal odolat náporu Ukrajince Pozdňjakova.
Za cílem se Müller vyčerpaně opíral o hrazení a říkal: „Strašně to bolelo. Čekal jsem, že to bude bolet, ale že až takhle hodně, to se mi ještě nikdy nestalo. Vytuhnul jsem, ale nakonec jsem tu pozici před Ukrajinou nějak uhájil a snad nám ty bodíky budou na udržení stačit.“
Vzápětí se dozvěděl, že se plete. V tu chvíli už bylo jasné, že duel s Ukrajinci o sedmou příčku, tedy poslední nesestupovou, Češi celkově prohráli.
Čeští atleti sestoupili ze superligy, ME družstev vyhráli Poláci |
Šéf svazu Libor Varhaník stál hned vedle a mohl bilancovat. Kdyby asociace Evropská atletika nezměnila strukturu Superligy mistrovství Evropy a nezredukovala ji od roku 2021 z dvanácti týmů na osm, znamenalo by konečné umístění Česka na 8. místě nejen druhý nejlepší výsledek týmu v historii, ale zároveň i bezpečnou záchranu.
Ale na kdyby se ani tato soutěž nehraje...
Věděli jste před šampionátem, že šance na udržení jsou, ale že půjde o boj na hraně. Jak jste ho osobně prožíval?
My jsme sem jeli s vědomím, že nová pravidla, podle nichž sestupuje pět týmů, jsou krutá a svým způsobem až neobjektivní. Chtěli jsme se pokusit o co nejlepší výsledek a věděli jsme, že 7. místo by bylo maximem našich možností. Těší mě skutečnost, že závod byl napínavý až do konce a my jsme bojovali a skončili mezi nejlepšími osmi zeměmi Evropy, což je jeden z našich nejlepších výsledků v historii. Za to bych chtěl týmu poděkovat. Ale samozřejmě mě moc mrzí, že jsme nakonec neuhájili sedmé místo. Bylo to hodně těsné. Teď budeme muset udělat vše pro to, abychom se mezi nejlepší zase vrátili.
Libor Varhaník
Prakticky celá neděle byla z pohledu Čechů o interním souboji s Ukrajinou. Kde se podle vás rozhodlo? Která ztráta byla klíčová?
Už v sobotu při diskvalifikaci sprinterské štafety mužů. Když vám potom chybí body, které jsou nenahraditelné, a zapíšete nulu místo nejméně pěti bodů, je to špatné. Ale měli jsme pak v neděli i trochu smůlu. Na dvoustovce prohrál Pavel Maslák s Ukrajincem o setinu, v disku se v poslední sérii otočilo pořadí v náš neprospěch. Bylo to často o jeden bodík a ty se nasčítaly.
Kdo vás naopak nejvíce pozitivně překvapil? Kristiina Mäki třetím místem na patnáctistovce?
Ta ukázala, o čem by tahle soutěž měla být. Nejlepší výkon sezony byste měli předvést právě na takových vrcholných akcích. Pokud chceme v této soutěži uspět, musíme tým připravit tak, aby si sezonní maxima a osobní rekordy dělali atleti tady, nebo potom na mistrovství světa. Prostě na největších soutěžích. Jestliže to dokážou, katapultuje je to vysoko.
Vít Müller v rozběhu na 400 metrů překážek
Takže vás museli z tohoto pohledu velmi potěšit i Irena Šedivá v oštěpu a Vít Müller na 400 metrů překážek. Ti si v Bydhošti vylepšili dokonce své osobní rekordy a dosáhli díky tomu na vysoká umístění.
Rozhodně mě potěšili. Irena tu dokonce mohla hodit ještě dál (poslala oštěp na 61,32 m) a já jí to moc přál. Stejně tak byl moc fajn výkon Víta Müllera (49,36), oba se přiblížili i ostrému limitu pro mistrovství světa. Pochválit musím také Ladu Vondrovou. Měla nesmírně nabité léto, soustředila se na mistrovství Evropy do 23 let, které bylo jejím vrcholem, přesto i v takovém náročném režimu zaběhla finále čtvrtky výborně. Pro její další rozvoj je důležité, že mohla tuhle akci s týmem zažít. Velkou radost jsem měl i z toho, že Zuzka Hejnová přehodnotila plány přípravy na mistrovství světa a udělala tady pro tým na překážkách maximum, i když nebyla zdravotně v pořádku.
V nedělní čtvrtkařské štafetě žen už Hejnová nestartovala, ale tak to bylo dohodnuto před šampionátem. Vzhledem k jejímu zdraví by bylo naprosto zbytečným rizikem ji k dalšímu startu přemlouvat, že?
V situaci, kdy měla teplotu, by šlo o přímo nezodpovědné počínání. Sezona nekončí a běžet tři čtvrtky za sebou v tomhle zdravotním stavu by bylo pro ni absolutně na hraně. Ani nás nenapadlo ji ke štafetě přemlouvat. Body jsou důležité, ale nikdy nejdeme přes hranu, abychom kvůli bodům ohrozili zdraví sportovce během sezony. Kdyby šlo o konec sezony, třeba bychom to ještě riskli, ale Zuzka má před sebou finále Diamantové ligy a přípravu na mistrovství světa v Dauhá. Nemůžeme ji zničit.
Zuzana Hejnová si běží pro vítězství na mistrovství Evropy družstev v Bydhošti.
Zmínil jste předtím osudnou ztrátu sprinterské štafety. Až se chce se říci: Už zase štafeta. V Braunschweigu 2014 odsoudila Česko k sestupu ze Superligy pro změnu diskvalifikace mužské čtvrtkařské štafety.
Právě, historie se trochu opakuje. V Braunschweigu jsme kvůli té diskvalifikaci za předávku, navíc tehdy dost sporné, také sestoupili. Management týmu samozřejmě závodníkům vždy zdůrazňuje, že se musí běžet na jistotu. Ale přesto se takové věci stanou. Francouzi tu nejprve sprinterskou štafetu vyhráli a potom je také diskvalifikovali. Takové chyby jsou dané přemírou motivace, že vyběhnete dřív, než máte. Byla to smutná situace, body ze sprinterské štafety by nás posunuly dál a možná by další závodníky v neděli ještě více nakoply, protože bychom až do posledních disciplín nad Ukrajinou vedli. Třeba by se potom celý závod vyvíjel jinak a třeba taky ne. Žijeme v realitě. Jsme osmí, což není zklamáním. Kdybychom se udrželi, byl by to velký úspěch.
Mistrovství Evropy družstev atletů v roce 2021Superliga (8 zemí) Polsko (letos 1.) První liga (12 zemí): |
Docházelo v neděli v táboře české výpravy na tribuně k hodně velkému sčítání a přepočítávání potřebných bodů?
Už v sobotu. Pak mě trochu zklamalo, že jsme museli ubrat ty body ze sprinterské štafety. A samozřejmě se potom mocně počítalo v neděli ke konci. Já to nechával na Jirkovi Ondráčkovi, který je statistikem a má k této činnosti blízko. Nakonec chybělo málo.
V momentu, kdy se běžel poslední úsek B-finále mužských čtvrtkařských štafet, vám už asi bylo jasné, že to nevyjde.
To ano, ale pro mě byly opravdu nejhorší ty těsné porážky s Ukrajinou v předchozích disciplínách, doslova o kousíček na dvoustovce, taky v disku mužů a v kouli žen. Když se taková situace stala ve čtyřech disciplínách za sebou, hodně to otočilo pořadím. Přitom co je jedna setina sekundy na dvoustovce, to je nic.
Český tým se už i v minulosti, kdy byla Superliga dvanáctičlenná, pohyboval převážně v režimu sestoupit - postoupit. Ovšem po zúžení Superligy na osm zemí bude postup mezi elitu mnohem těžší. Utkáte se o něj v roce 2021 například se Švédy, Řeky, Finy, Švýcary, Nory, Nizozemci či Turky.
Ta změna na osm týmů v Superlize byla udělaná v určité zvláštní atmosféře evropské atletiky a je otázkou, co přinese. Měli bychom se podívat na to, co provedeme s touto soutěží dál (Varhaník je místopředsedou asociace Evropská atletika). Ale nepředbíhal bych. Zatím je faktem, že za dva roky v Minsku v Superlize nebudeme.
Premiérový titul v Superlize slavilo letos domácí Polsko:
Příští Superligu uspořádá Minsk? Bělorusové však do ní nepatří, ani letos nepostoupili z první ligy nahoru.
Ještě o tom není definitivně rozhodnuto, ale už brzy se dějiště příští Superligy patrně oznámí a měl by to být nejspíš Minsk. Bude proto startovat devět zemí, Bělorusové jako organizátoři dostanou podle nového pravidla divokou kartu.
Nechce Česko také kandidovat?
Týmovou soutěž už jsme v minulosti u nás zkusili uspořádat, nezříkám se té možnosti.
Ale v zemi chybí stadion s devíti drahami, takže Superligu na divokou kartu u nás ani hostit nelze.
Takový stadion nemáme, to je pravda.
