Příběh první Lídr protestů
Šao Ťiang se své první demonstrace účastnil v roce 1985, když vstoupil na pekingskou univerzitu. Brzy protesty sám organizoval. V roce 1989 sledoval dění ve světě a cítil, že je Čína připravena na změnu. Smrt oblíbeného proreformního straníka Chu Jao-panga dala lidem důležitý impuls.
Jiang tehdy spolu s ostatními aktivisty sepsal dopis komunistické straně, v němž požadovali větší transparentnost vlády a svobodu slova. K jejich demonstracím, na kterých dopis předčítali, se po celý květen přidávali další a další studenti. 3. června už byl Peking zcela zaplněný lidmi, kteří se sjížděli i z jiných měst, aby požadovali reformu.
Brzy ráno 4. června 1989 se k Ťiangovi donesly zprávy, že armáda na jedné z nedalekých ulic střílí do lidí a probojovává si cestu k náměstí Nebeského klidu, srdci protestů.
„Běželi jsme se tam podívat. Vojáci stříleli na civilisty. Za nimi jely tanky a také střílely. Lidé leželi zranění na zemi, snažili jsme se je odtáhnout do bezpečí. Už nikdy nechci vidět tolik mrtvých,“ popisuje Jiang.
V šoku běžel varovat lidi na náměstí. „Na jedné z křižovatek jsem viděl doktora v bílém plášti, jak s rukama nad hlavou běžel ke zraněnému a volal na vojáky ať nestřílí. Stejně ho zabili.“
Na náměstí se organizátoři protestu rychle shodli, že místo musí evakuovat. Bylo však už pozdě. Vojáci odpojili elektřinu a v nastalém chaosu postupovali do středu náměstí. Cestou stříleli prchající lidi, bili je obušky, zraněné pak nechávali zemřít pod pásy tanků.
Ťiang prokličkoval pryč, doběhl na koleje, zničil všechny důležité dokumenty, převlékl se a s prázdnýma rukama uprchl z města. Policie jej po několika měsících zatkla, když se pokusil utéct do Macaa, a podrobila tvrdým výslechům. Ve vězení však Jiang strávil jen 18 měsíců, což považuje za štěstí. Jiní organizátoři protestů z roku 1989 jsou podle jeho informací ve vězení dodnes.
Ťiangovi se podařilo uprchnout ze země a emigrovat do Londýna, kde dodnes pracuje pro společnost Amnesty International.