Metsamorská elektrárna měla sloužit rostoucím potřebám Sovětského svazu, který chtěl do roku 2000 vyrábět 60 procent elektřiny pomocí jaderné energie. V roce 1988 však přišel zlom, když přibližně sto kilometrů vzdálené město Spitak zasáhlo zemětřesení o síle 6,8. O život tehdy přišlo 25 000 lidí a jaderná elektrárna Metsamor musela být kvůli bezpečnosti uzavřena.
O třicet let později je jaderný závod v Metsamoru a jeho budoucnost předmětem vášnivých diskusí, které rozdělují Arménii. Jeden z jeho reaktorů byl v roce 1995 opět uveden do provozu a momentálně dodává do sítě přibližně 40% spotřeby elektřiny v Arménii.
Zatímco jeho kritici upozorňují na nebezpečí plynoucí z jeho umístění v tektonicky aktivní oblasti, jeho příznivci, včetně vládních představitelů, tvrdí, že byl záměrně vystavěn na stabilním čedičovém bloku a postupně zabezpečen. Ve stejnojmenném městě poblíž elektrárny, které se nachází pouhých 35 kilometrů od hlavního města Jerevanu, jde mezitím život dál.
Tehdejší vláda nechala město vystavět s cílem přilákat kvalifikované pracovníky z celého Sovětského svazu, od Pobaltí až po Kazachstán. Ve městě mělo bydlet 36 000 lidí, kteří by měli k dispozici umělé jezero, několik sportovních zařízení nebo kulturní centrum. Obchody s potravinami byly podle zpravodajské stanice BBC dobře zásobené a nabízely kvalitní zboží.
The control center of the Metsamor nuclear power plant in Armenia. Photo by Martyn Shahbazyan/TASS. https://t.co/NufkIe8E2Z https://t.co/ytwzW5SMMi
Když udeřilo zemětřesení, stavební práce se zastavily. Moskva vydala příkaz k uzavření elektrárny, protože ji kvůli narušení dodávek energie nebylo možné bezpečně provozovat. Obyvatelé Metsamoru zůstali v napůl dostavěném městě opuštění a s minimálními pracovními příležitostmi.
Arménská vláda se kvůli nedostatku energie ocitla v 90. letech pod tlakem, když musela v některých oblastech omezit dodávky elektřiny na hodinu denně. Rozhodla se proto obnovit nejnovější blok závodu, který podrobila bezpečnostním testům. Reaktor sice funguje, vláda však počítá s renovací.
„Konstrukce našich reaktorů typu VVR je poměrně stará. Nemají ochrannou betonovou kupoli, která by při výbuchu zadržela trosky,“ popisuje expertka na jadernou energetiku Ara Marjanyanová. Podle ní elektrárna sice odolala ničivému zemětřesení, ale měla by podstoupit zátěžové testy.
Lidé nechtějí přemýšlet o životě bez elektrárny
Dnes žije v Metsamoru přibližně 10 000 lidí, mnozí z nich na sídlišti vzdáleném jen pět kilometrů od chladících věží elektrárny. „Roky nedostatku elektřiny jsou v myslích lidí stále silné. Nechtějí přemýšlet o životě bez elektrárny,“ popisuje fotografka Katharina Rotersová, která dokumentuje město. To potřebuje naléhavě opravit - domy mají rozbité střechy a staré radiátory nefungují.
Jaký je Černobyl dnes? Ráj pro zvířata i útočiště pro uprchlíky |
Proč tedy lidé v Metsamoru zůstávají? „Rodiny, které už v závodě nepracují, jsou frustrované z ekonomické situace Arménie. Zaměstnanci elektrárny jsou mnohem pozitivnější,“ popisuje Rotersová. Někteří nostalgicky vzpomínají na své privilegované postavení, které jim atomgrad zajišťoval.
„Pro starší generaci, která zažila sovětskou éru, představuje město domov. Mají rádi svoji komunitu a vzájemně si důvěřují. Lidé tady nezamykají dveře, když odcházejí z bytu, protože znají své sousedy,“ uzavírá antropolog Hamlet Melkumyan, který se Metsamoru dlouhodobě věnuje.
