„Tak si naskočte, mašina už je zahřátá tak akorát,“ volá řidič rolby v šumavské Nové Peci Luděk Švejda od červeného stroje na úpravu běžeckých stop.
Kabina je stroze vybavená, je v ní jen to nejnutnější. Za joystickem, jímž jednapadesátiletý Švejda ovládá pohyb stroje, se podle svých slov cítí jako doma.
„S rolbou jezdím už patnáct let, v této ovšem asi teprve pátým rokem,“ dodává a masy prašanu se za strojem přeměňují ve stopu pro klasický styl a uhlazenou sněhovou plochu na bruslení.
Úprava sjezdovek je ale ve srovnání s trasami pro běžkaře v mnoha ohledech jiná. V tomto případě si musí rolbaři dávat velký pozor, aby vedli stopy správným místem.
„Běžkař by měl možnost si před zatáčkou z kopce trochu připlužit, aby ho to nevyhodilo ven a nepřizabil se nám tu,“ vysvětluje Švejda, který má k dispozici jeden z nejmenších typů rolby. Na přípravu tratí pro běžkaře ale spolehlivě stačí.
Ne vždy bylo protahování stop tak jednoduché jako v posledních letech. Není to tak dávno, co si správci tratí museli vystačit se základní technikou.
„Po revoluci bylo naprosto běžné, že jsme je připravovali za pomocí traktorů nebo sněžných skútrů. Když nebylo ani to, tak jsme si prostě nasadili běžky a šli jsme trať proběhnout,“ přibližuje Švejda náročnou práci, která se na první pohled může jevit jako idylická projížďka přírodou.
Zkušený rolbař, který bydlí v nedalekém Stožci, však tuto práci dělá především ve svém volném čase. „Živím se jako člen strážní služby Národního parku Šumava. Prostě si po práci mezi čtvrtou a pátou hodinou zajedu sem do Pece, sednu do stroje a do noci dělám lyžařům stopy,“ říká s úsměvem Švejda.
Občas si kvůli protažení tras bere i dovolenou. Ve službě strážce si pak může výsledek své práce snadno zkontrolovat.
V okolí chátrajícího penzionu Klápa, jenž se nachází necelé tři kilometry od Nové Pece, leží v tuto chvíli více než půl metru sněhu. Podle Švejdy ho tu bylo tolik naposledy asi před dvanácti roky. „Zimy už nebývají takové jako kdysi. Není to však v tuto chvíli zatím žádné drama,“ zůstává Švejda v klidu.
Nejvíce práce měl v minulém týdnu, kdy napadla prakticky veškerá současná sněhová pokrývka. „Museli jsme vyjet třikrát, abychom ten sníh trochu umačkali. Když je počasí stabilní a moc nepadá, stačí vyrazit jen dvakrát,“ podotýká Švejda. Za joystickem stráví v případě sněhové kalamity i dvanáct hodin denně.
V tuto chvíli jsou ale všechny stopy upravené, a tak je údržba o poznání méně náročná. „Teď jsou ideální podmínky. Teploty stabilně lehce pod nulou. Chybí snad jen, aby to trochu víc promrzlo. Lyžaři nám to tu teď trochu kypří hůlkami,“ podotýká Švejda, který se s rozbitými stopami čas od času potkává. „Někteří si v přírodě dělají, co chtějí. Poslední roky je to ale o něco lepší,“ přiznává.
Na nástupních místech jsou umístěné cedule poučující lyžaře o tom, jak se mají na trase chovat. „Běžně tu lidé chodí se psy a neuvědomují si, že takovou procházkou ji ničí. Nemáme na ně zatím žádné páky,“ stěžuje si Švejda a dodává, že v zahraničí by si podobné věci málokdo dovolil. V současnosti není možné takové vandaly ani pokutovat.
Turisté s čistými úmysly se však mohou těšit ze zhruba padesáti kilometrů upravených tras poblíž Nové Pece, Plechého a Stožce. Nástupní místa jsou přímo v Peci na parkovišti, dále v nedaleké vsi Láz a v Jeleních Vrších.
