„Střídáme dobré se špatnými, vždycky jako den a noc,“ tvrdí kouč desátého celku extraligy, který v pátek doma podlehl 1:2 Hradci Králové a dva dny nato vyraboval arénu mistrovské Komety po výhře 5:3.
Jak tyhle zvraty prožíváte?
Těžko. Hledáme cesty, koukáme na videa, zkoumáme, jak trénujeme, když se vyhrává, jak trénujeme, když se prohrává. Člověk z toho pomalu nespí. Pořád má v hlavě hokej, co by mohl udělat líp, co udělal špatně. Každé ráno se sejdeme, řekneme si poznatky, přijdeme s nějakou vizí. Bota nás tlačí v produktivitě. Snažíme se během přípravy tlačit kluky do brány, do zakončení. Ale je to dlouhodobý proces.
Kdy je vám nejlíp?
Asi v tréninku, tam člověk na stres zapomene. Když vidím, jak kluci makají a snaží se. Tréninky mají kvalitní, ale neumíme to ve všech zápasech prodat. Zatím.
Po sedmi výhrách z osmi kol jste vedli. Neuškodil vám úvod snů?
Nemyslím si. Mohli jsme hrát v klidu, měli jsme nahráno, bohužel jsme si náskok promrhali sami. Možná laxním přístupem, polevením, uspokojením. Jenže hokej je každodenní tvrdá práce. Z vítězné cesty se lehko sejde, ale těžko se na ni zase vrací. Na začátek jsme byli dobře připravení, všechno se sešlo. Fungovaly nám přesilovky, Janus chytal úžasně. Postavili jsme to jen na jednom gólmanovi, protože Petrásek byl zraněný. Ale takové výkony nejdou udržet u nikoho po celou sezonu. Proto jsme teď rádi, že je Petrásek fit, zátěž se mezi ně rozloží. Je to výborná dvojice.
Z posledních pěti domácích zápasů jste čtyři prohráli, zato body z venku vozíte. Čím to?
Když jsme měli venkovní výkon potvrdit doma, nedali jsme v první třetině gól a postupem času jsme ztráceli půdu pod nohama. Hrozně se nadřeme na gól, nešly nám přesilovky, zakončení. Musíme si přiznat, že první lajna Kašpar, Mikúš, Petružálek nesplnila očekávání, neměla absolutně žádnou produktivitu, proto jsme ji roztrhli. Táhla nás dvojice Hübl-Lukeš, kluci dělají, co můžou. Ale doma s Chomutovem neskórujeme a dáme si vlastní branku, pak jen jednu Olomouci, Hradci, předtím i Plzni.
Podle generálního ředitele Jiřího Šlégra týmu chybí pohyb. Jak řešíte, aby se vrátil natrvalo?
Řekli jsme si, že přitlačíme v tréninku, že se z toho budeme snažit dostat poctivou prací. Proti Hradci i v Brně kluci ukázali, že chtějí, že bojují. Nejde to asi hned, nějakou dobu to bude trvat. Věřím, že to brzy zlomíme a že se střelecky probudí hráči, od kterých se to očekává. Jako Kašpar, který se v Brně trefil.
Čím to, že pohyb hlavně v domácích zápasech schází?
Musíme to vysvětlit sami sobě a najít tu cestu. Chci poděkovat příznivcům za jejich trpělivost, oni jsou ti praví fanoušci, protože při nás stojí, i když se nedaří. Neřekl bych, že náš problém je úplně o kondici, že bychom odcházeli se silami. Aspektů na sportovní výkon je víc, je to i psychika, hlava. Nedokážu si vysvětlit, že když v jednom zápase přebruslíme mladé a rychlé mužstvo Karlových Varů, najednou nás příště přebruslí soupeř. Možná to bude v přístupu k utkání, v podcenění. Těžko si to vysvětlit. Snažíme se pracovat na tom, abychom do každého zápasu vstupovali s maximálním úsilím a udrželi ho 60 minut. Až když ho udržíme pouze 40 nebo 50 minut, můžu spekulovat, jestli je to v kondici. Ale když soupeře nepřebruslím v první třetině, to o fyzičce rozhodně není.
Nebudou mít kvůli náročnějšímu tréninku hráči těžké nohy?
Nemyslím si. Teď se hraje jen dvakrát v týdnu, takže je prostor na daleko tvrdší tréninky. Zkraje týdne přitlačíme, ve čtvrtek a pátek se už věnujeme utkání a soupeři.
Litvínovský útočník Lukáš Válek slaví s diváky svůj gól.
Někteří fanoušci vyčítavě zmiňují, že dohráváte na tři útoky, ale to je dnes běžné, ne?
Ano, točí to takhle všechny týmy. Všude mají čtvrté lajny, mají kolem pěti, maximálně sedmi minut za zápas. Neděláme abnormálně něco jiného než ostatní. Když se vede 5:1, můžeme na čtyři řady dohrát. Ale když jsme o gól pozadu, snažíme se dát víc prostoru hráčům, od nichž očekáváme, že se prosadí. Ale fanoušky chápu; když to tolik nejde, řeší se každá maličkost. Charakter týmu i nás trenérů se pozná ne v dobách, kdy se daří, ale když se nedaří. Teď jsme v období, abychom ukázali, co v nás je.
K rozprášené elitní řadě. Mistr světa Kašpar už ožil?
Po příchodu z Brna měl výborný nástup, dal gól, teprve teď v Brně druhý. Čekáme daleko větší produktivitu. Snaží se, ví, kde ho tlačí bota, trénuje poctivě a myslím, že bude bodovat. Nikdy ale nesvaluji vinu na jednotlivce, jako tým vyhráváme, jako tým prohráváme.
Probouzí se i Mikúš?
V létě se podrobil operaci křížového vazu a je znát, že neměl přípravu. Rozjížděl se pomalu, ale když jsme vyhrávali, nebylo to tak vidět. Ve fázi, kdy nejsou tak dobré výsledky jako na začátku, jde jeho výkon nahoru.
A Petružálek? Je s 22 body druhý v klubové produktivitě, ale asi i on čekal víc než tři góly.
On, Kašpar i Mikúš hrozně moc chtějí. Kuba je srdcař. Ale když takový hráč dá jen tři góly a poslední v 18. kole, je to pro něj čím dál horší. Ale už i on hraje, jak jsme ho znali z minula. Bruslí, má šance. Ale ono to hned nejde. Když bude dál makat, forma se dostaví.
Potom budete stoupat?
Tým má obrovský střelecký potenciál. Proto mě překvapuje, že jsme ve čtyřech domácích zápasech nedali ani gól a ve třech jen jeden, což je na Litvínov hrozná bilance. Mluvíme s kluky, sami si nedovedeme slabou produktivitu vysvětlit. Varům dáme sedmičku, ale pak doma neskórujeme ani jednou.
Také se vám rozsypala obrana. Teď vypomůže pardubický Trončinský, který přišel výměnou za Švéda Porselanda.
Odešli nám tři z prvních čtyř beků. Kubát do KHL, Sörvik do Norska, Hunkes se zranil. Teď zase Romančík si zlomil nohu. Lepí se nám smůla na paty a musí hrát kluci, kteří tady jsou. Proti Hradci měli tři beci icetime kolem 25 minut; kdyby neměli kondici, nezvládli by to. Ale oni to zvládli slušně.
