Místo tvrdé přípravy, kterou biatlonisté tradičně o svátcích absolvují, tak Moravec tři dny kvůli nepříjemnému kašli bral antibiotika. Musel i lehce omezit trénink.
„S tou nemocí je to holt tak, jak to je. Je to jiné, když je člověk sám, nemusí tyhle situace řešit. Ale rodina k životu patří a já rozhodně nejsem takový masochista, abych se hned na Štědrý den sbalil a odjel pryč,“ popisoval.
I tahle lehká brzda ale byla znát v pátečním sprintu, ve kterém Moravec s čistou střelbou dojel třináctý.
Biatlonista Ondřej Moravec ve sprintu v Oberhofu.
„Je to fakt škoda, že mě nemoc přes Vánoce zase přibrzdila. Že tu formu nestavím dál, ale furt se postupně rozjíždím. Ale peru se s tím,“ říká.
Pere se s tím v podstatě neustále celý český tým.
Proč tolik potíží?
Nemoci se mu v této sezoně nevyhýbají, spíše naopak.
Moravec byl oslabený už před startem Světového poháru v Pokljuce. Přitom pár dní předtím si pochvaloval přípravu. Byl nabuzený jak už dlouho ne a pak najednou bylo všechno pryč.
Následovali ho Tomáš Krupčík, který se do seriálu vrátil nyní v Oberhofu a také Jessica Jislová, která stále není stoprocentně v pořádku.
Veronika Vítková byla zase lehce nachlazená v Hochfilzenu a v Novém Městě zase celý tým trpěl střevními potížemi. „Závod jsem dokončil silou vůle. Přepadly mě žaludeční potíže a čtvrté i páté kolo jsem se opravdu hodně trápil,“ popisoval Moravec po osmém místě v hromadném závodu.
Ten tak tak dokončil i desátý Michal Krčmář, který okamžitě za cílem spěchal na toaletu. Vítková během stíhacího závodu zase zvracela. Problémy měla i Eva Puskarčíková.
Ta otázka se tak nabízí. Proč mají Češi v této sezoně tolik zdravotních problémů?
„Možná jsme maličko podcenili lékařské zabezpečení,“ připustil už v Novém Městě předseda svazu Jiří Hamza. „Zamýšlíme se nad tím a určitě něco v tomhle chceme do budoucna změnit. Budeme muset peníze investovat do toho, abychom měli doktory k dispozici online. Chyby se dělají, musíme se z nich poučit, ale takový je vývoj.“
Jistě, problémy se zdravím nemá jen český tým. Taková Laura Dahlmeierová by mohla vyprávět. U Čechů je to ale letos očividně výraznější než v letech minulých.
Vyčerpaná Laura Dahlmeierová v cíli sprintu v Novém Městě na Moravě.
„A to určitě není dobře. Musíme na tom zapracovat, abychom zůstali zdraví,“ říká kouč žen Egil Gjelland.
Právě od něj jakožto od Nora by se Češi mohli lecčemu přiučit.
Norové jsou svou pečlivostí proslulí. „Kvůli alergiím a prachu jim vadí koberce. Vyžadují maximální čistotu. My tady máme dlažbu a plovoucí podlahy, to jim vyhovuje. Vše si zařizují hodně dopředu. Už minule dorazil rok před konáním akce jejich logistik, aby si to u nás obhlédnul. Fotil si to tu. Pak dali vědět, že dorazí,“ vzpomínal na zkušenosti s norským týmem Roman Hančík provozovatel chalupy u Nového Města, kde Norové v minulosti bydleli.
Do chalupy nikoho nepouštěli. Nemají rádi, když se jim tam pohybují novináři nebo fanoušci. Jednoduše mají rádi svůj klid.
„U nich je to ale standard už dlouhá léta,“ připomíná šéf závodů v Novém Městě Vlastimil Jakeš.
„Před lidmi vypadáme trochu jako blázni. Ale i tyhle malé krůčky jsou důležité. Používáme antibakteriální gely, myjeme si ruce před každým jídlem. Na dveře nesaháme holou rukou, ale spíš přes oblečení, nebo je otevíráme loktem. Je to trochu stupidní a zvláštní, ale i to může hrát roli,“ říká Gjelland.
Dodržovat pravidla hry
O zdraví biatlonistů se kromě dvou pražských pracovišť stará hlavně reprezentační doktor Vladimír Dobeš.
Ne všichni k němu ale při potížích dochází tak, jak by měli.
Český biatlonista Tomáš Krupčík.
„Třeba Tomáše Krupčíka s Jessikou Jislovou jsem od Pokljuky neviděl. Byli u obvodního lékaře, ale ke mně nedošli. Mám za reprezentanty nějakou zodpovědnost, ale oni by taky měli dodržovat nějaká pravidla hry. Nikoho ale nemůžu nutit, aby ke mně chodil,“ říká.
Jistě, současné potíže v českém týmu můžou být jen souhrou náhod.
Nejhorší je to pochopitelně během Vánoc.
„Přes svátky jsou vždycky všichni vystaveni tomu, že jedou domů - dostanou se do nového kolektivu, protože jinak jsou víceméně v uzavřené skupině lidí, která nepřichází s běžnou skupinou obyvatel do styku,“ říká. „Když přijdou domů, nebudou zavření v jedné místnosti bez kontaktu s rodinou, sousedy, kamarády. To riziko něco chytit existuje.“
V minulosti byl problém i s přípravou na velké šampionáty.
Většina reprezentantů těsně před závěrečným soustředěním odjela na týden domů, a to byl problém.
„Půlka z nich pak přijela mrtvá, tak jsem říkal - co blbnete, ten týden před vrcholem sezony už musíte vydržet. Po něm si dělejte, co chcete. Ale tímhle si likvidujete celoroční práci,“ popisoval.
Jiným shodám náhod se ale dá do určité míry předcházet.
Hamza už v Novém Městě připustil, že v budoucnu by bylo dobré mít lékaře takřka při každém Světovém poháru na místě. Peníze by v současné době překážkou být neměly.
„Může to pomoct. Oni sice mají veškeré vybavení, které mám i já, ale léčba na dálku může být odlišná,“ říká Dobeš.
Všichni se shodují, že zdraví sportovců je nejdůležitější. Že jejich výkony stoupají i padají na detailech.
Tak proč o trochu víc nemyslet i na tenhle?
