Na pozici od nového roku střídá Vladimíra Drápala, který vedl městské divadlo od jeho znovuotevření před patnácti lety.
„Chci navázat na to dobré, co Vladimír se svým týmem v uplynulých patnácti letech dokázal. Nechystám žádnou revoluci. Vrchlického divadlo se všemi třemi jeho ‚provozy‘ čeká pod mým vedením uvážlivá evoluce,“ říká třiačtyřicetiletý Jakub Bielecki.
Představte se čtenářům…
Narodil jsem se v Havířově, kde jsem do 18 let vyrůstal. Vystudoval jsem bohemistiku, na fakultě jsem se seznámil se ženou, která se později stala mou manželkou. Máme dvě děti. Do Loun jsme se přistěhovali z Prahy, kde jsem dlouhá léta pracoval nejdříve jako novinář, později jako marketér. Proč do Loun? Má žena pochází ze selského rodu – z blízkých Počedělic. Louny máme rádi a považovali jsme je mimo jiné za skvělé místo pro výchovu dětí. Náš první vlastní lounský byt byl mimochodem přímo naproti divadlu.
Proč jste se přihlásil do výběrového řízení na ředitele?
Když jsem se dozvěděl, že Vláďa Drápal rezignoval na funkci ředitele Vrchlického divadla, překvapilo mě to. Nedokázal jsem si na jeho místě představit někoho jiného. Ta informace přišla shodou okolností v době, kdy jsem se definitivně rozhodl, že ukončím svou kariéru v médiích. Léta na exponované pozici v nejčtenějším deníku v zemi byla sice obohacující, ale extrémně náročná a já jsem hledal nový podnět. Navíc jsem dlouhodobě chtěl zůstat v Lounech. Když se k tomu přidalo přemlouvání mých lounských známých, kontaktoval jsem Vladimíra s nesmělým dotazem, co by řekl na to, kdybych se přihlásil do výběrového řízení. Po několika „oťukávacích“ schůzkách naznal, že to není úplně špatný nápad. To pro mě bylo důležité – proti jeho vůli bych divadlo vést nechtěl. No, a pak jsem prostě napsal projekt a přihlásil se do tendru.
Je něco, co byste chtěl v divadle změnit?
Určitě se posune komunikace směrem k divákům. Pokud jde o program, chci do divadla dostat i lidi, které dosud programová nabídka míjela. Praxe v médiích mne naučila respektovat vkus publika. Uvažuji o rozšíření nabídky abonmá o muzikál, resp. operetu. Mám za sebou první ze série jednání s řediteli pražských muzikálových divadel a vypadá to nadějně. Je potřeba vyřešit technické překážky, mezi něž patří skutečnost, že současný muzikál i klasická opereta počítají s výrazně větším jevištěm, než nabízí naše divadlo. Rovněž finanční nároky na špičkový muzikál jsou řádově jinde, než je tomu například u špičkové činohry. Musíme vycházet z toho, že Vrchlického divadlo disponuje pouze 260 křesly a cena za vstupenku nesmí přesáhnout únosnou mez. Je proto třeba najít ekonomicky i technicky přijatelný model, který nadchne publikum, bude vyhovovat pozvaným souborům a zároveň se do divadla „vejde“. Jde o běh na dlouhou trať, nicméně věřím, že do sezony 2019/20 přinese výsledky.
Jakub Bielecki
|
Chystáte nějaké novinky, vylepšení ve vztahu k návštěvníkům?
Divadlo musí odstranit zbytečné překážky, které stojí mezi ním a divákem. Mou prioritou pro nejbližší období je zavedení platebního terminálu v pokladně. Diváci dnes oprávněně očekávají, že za vstupenky mohou platit kartou. Dalším krokem je redesign webových stránek divadla, jehož součástí bude kromě jejich zpřehlednění rovněž funkční rezervační systém. Legendární fronty na vstupenky u nejatraktivnějších představení tím sice neeliminujeme, protože musíme myslet i na publikum, které internet nepoužívá, ale výrazně zjednodušíme situaci divákům, kteří se do divadla nedostanou v otevírací době pokladny. Pokud jde o pokladnu, s kolegy přemýšlíme o rozšíření otvírací doby, respektive o tom, jak to provést efektivně.
Jaké byly vaše první kroky ve funkci?
Neoficiálně se v divadle pohybuji prakticky od svého listopadového jmenování. Zaměstnancům jsem nyní znovu zopakoval, že se nemusejí bát překotných personálních změn. Jsem vděčný Vláďovi Drápalovi, že se uvolil v počáteční fázi do divadla docházet a seznámit mě s jeho všednodenním chodem. Musím se rovněž prakticky seznámit s administrativou, která se v případě příspěvkové organizace výrazně liší od té, již znám ze soukromého sektoru. Ze zákonů a vyhlášek praxi nevyčtete.
Vedení instituce přebíráte po Vladimíru Drápalovi, který divadlo, galerii a kulturní dům „udělal“. Nebojíte se toho trochu?
Přebírat Vrchlického divadlo po Vláďovi je jako běžet stovku po Usainu Boltovi. Na druhou stranu, jak říkával můj otec: nejhorší je smrt z leknutí. Mám opravdu velkou chuť do práce, do divadla se moc těším a věřím, že nová energie může divadlu pomoci. Kdybych si v tomto směru nevěřil, nešel bych do toho.
S Vladimírem Drápalem jste se dohodl na spolupráci a v divadle se postará o dramaturgii a bude i kurátorem GAML (Galerie města Loun). Co od něho očekáváte?
Očekávám, že díky jeho renomé a zkušenostem zajistíme divadlu bezproblémový přechod do nového období. Zkušenosti dramaturga městského divadla, jímž Vladimír jako ředitel byl, jsou nenahraditelné. Věřím, že z něj všechny znalosti nasaji jako houba. Jde-li o GAML, Vladimír mi představil dvouletou koncepci, která má smysl a nemám k ní výhrady. Galerie představí kvalitní výstavy, zasazené převážně do lounského kontextu, nicméně významem přesahující region.
Dělal jste manažera v mediálním domě, ve svém životopise máte i přípravu politických kampaní, tiskového mluvčího, šéfredaktora. Vedení příspěvkové městské organizace je pro vás nové. Jaké pracovní dovednosti byste chtěl zúročit v nadcházející roli?
Práce v médiích je nesmírně různorodá, naučila mě dívat se na různorodé problémy s nadhledem, přijímat zodpovědnost a pracovat s radostí – protože jinak to nejde. Jde-li o praktické dovednosti: jako bývalý novinář si o sobě troufám říci, že umím slušně psát, zároveň si rozumím s grafikou, což jsou dovednosti, které se hodí. Jsem zvyklý pracovat s rozpočty v desítkách milionů, řídit náročné projekty se synergickými efekty, umím vést tým a dlouhodobě pracovat s lidmi. Vím, jak oslovit skutečně široké publikum… Ostatní mě naučí praxe.
Kam by podle vás mělo divadlo směřovat?
Divadlo musí zaručit dosavadní kvalitu programu a dále ji zvyšovat, aby nezklamalo své věrné diváky. Rovněž je potřeba jej otevřít novému publiku. V koncepci, již jsem předložil výběrové komisi, jsem svůj program shrnul takto: Vrchlického divadlo musí být divadlem všech lounských diváků. Divadlo musí být otevřeno co nejširšímu publiku, musí nabízet program všem relevantním cílovým skupinám. Divadlo musí nám, Louňanům, dávat jasně najevo: Já jsem vaše divadlo!
Jaký máte vztah k divadlu?
Vřelý. Vážně. Jsem vzděláním literární historik a dějiny divadla jsem samozřejmě studoval. Můj nevlastní děda – národní umělec Václav Bednář, sólista Národního divadla, ve mně probudil zájem o operu, díky strýci Františku Návratovi, sólistovi Národního divadla moravskoslezského, jsem poznal svět operety. Od mládí jsem „závodně“ recitoval, byl jsem laureátem Wolkerova Prostějova v oboru sólové recitace, hrál jsem v několika amatérských divadelních souborech, aktuální účinkuji na prknech Vrchlického divadla v adaptaci Jirotkova Saturnina, a to dokonce v osmi rolích (smích). Divadlo mi voní.
Který divadelní soubor či umělce byste rád do Loun pozval co nejdříve?
Mé vysněné představení se shodou náhod přesunulo z loňského podzimu do „mého funkčního období“ – Ucpanej systém Dejvického divadla uvedeme 23. února. Akvizice tohoto představení je samozřejmě zásluha Vladimíra Drápala, já jej, ač ředitel, budu sledovat jako divák – s manželkou jsme si koupili vstupenky už v říjnu. Program aktuální sezony je samozřejmě hotov a připravuje se sezona 2019/20. Tam mám několik favoritů. Skvělé reference od kolegů dramaturgů mám například na komedii Divadla pod Palmovkou Pusťte Donu k maturitě, zajímá mě Čapek Městských divadel pražských, samozřejmě budeme opět usilovat o některou z her Divadla Járy Cimrmana… Je toho hodně, ale největší špek neprozradím, protože ještě není zcela upečen. Důraz budu ale klást na vyváženost programu. Chci, aby každé představení bylo událost.
Váš otec byl výtvarník Jiří Bielecki. Zdědil jste nějaké umělecké nadání?
To musí posoudit jiní. Každopádně jsem po tátovi zdědil schopnost poznat skrytý půvab zdánlivě obyčejných věcí, umím najít vtip i tam, kde ho jiní nehledají. Snad jsem si díky rodičům vypěstoval slušný vkus a vřelý vztah k umění, a to nejen výtvarnému.
