Od září trénuje v Praze ve skupině s Lukášem Krpálkem, k tomu však musí stíhat také povinnosti na Střední průmyslové škole stavební v Lipníku nad Bečvou. „Školu určitě nikam neodsouvám. Jednak by to maminka nepřežila a také já bych to ani nechtěl,“ říká student třetího ročníku.
Judo prožívá v Hranicích zlatý věk. V osmnáctitisícovém městě fungují tři oddíly a vychovávají mládežnické reprezentanty. Bezděk je však mezi nimi přeci jen výjimečný. S judem začal ve čtyřech letech, kdy si maminka řekla, že by jeho hyperaktivitu mohla dřina na tatami zkrotit.
Nejspíš to byl nápad za milion jiných, to se ale nejspíš naplno ukáže až v dalších letech. Už teď v sedmnácti je ale Bezděk jeden z největších českých talentů, v anketě judista roku skončil celkově mezi všemi reprezentanty na šestém místě a prosazuje se i v zahraničí.
Letos vyhrál evropský pohár kadetů v portugalské Coimbře, africký pohár v marocké Casablance ak tomu byl třetí v Berlíně. Na mistrovství Evropy sice neuspěl, ale vše si vynahradil na Olympiádě mládeže v Buenos Aires. Už jen nominace byla svým způsobem ocenění, vždyť Česko mohli na hrách v judu reprezentovat jen jeden chlapec a jedna dívka.
Bezděk se odvděčil stříbrnou medailí, když nestačil až ve finále na Rumuna Adriana Sulca. V první chvíli však byl zklamaný, vždyť zlato bylo tak blízko. „I s odstupem mě to stříbro mrzí, stále je to čerstvé. Co se dá dělat. I tak je to zatím největší úspěch mé kariéry, ale pořád přemýšlím nad tím, že jsem mohl mít i zlato,“ přiznává.
Protože judo bylo na programu hned zkraje, měl dost času nasát atmosféru her. A zaryla se mu hluboko pod kůži. „Byl to největší zážitek, jaký jsem ve sportu zažil. Má všechno jako dospělá olympiáda, jen je přizpůsobená věku. Jiné bylo jen hodnocení smíšených družstev, ale olympijská vesnice i parky jsou stejné. A v argentinské kulise se mi i dobře pralo,“ vzpomíná judista.
Ve volném čase se byl podívat i na památky třímilionové argentinské metropole na řece Paraná. „Mohli jsme se jít podívat do města na památky, ale hodně jsme chodili fandit sportovcům, ať už našim, nebo jsme byli s trenérem podpořit slovenské futsalisty, kteří nás krásně přijali. Jinak nám moc nedoporučovali vycházet mimo olympijskou vesnici, protože jsme nebyli v úplně bezpečné zóně. Šli jsme se tedy podívat aspoň na místní nedělní trhy, které se mi moc líbily,“ vypráví Bezděk.
Jeho schopnosti a talent neušly ani reprezentačním trenérům, a tak se od září připravuje v pražském klubu USK s kompletní českou špičkou v čele s olympijským vítězem Lukášem Krpálkem. V sedmnácti letech obrovská příležitost, která nešla odmítnout. Jenže jak při tom stíhat studijní povinnosti? Naštěstí mu na stavební průmyslovce v Lipníku vyšli vstříc.
„Původně jsem měl být vždy dva týdny v Praze a týden ve škole, kde mám individuální studijní plán. Ale zatím to nešlo, tři týdny jsem byl v Argentině, pak týden a půl ve škole a pak třítýdenní kemp v Japonsku,“ líčí výběr ze svého nabitého programu sportovce a zároveň studenta. „Do školy tak znovu půjdu až poslední týden v prosinci. Je to domíchané. Snažím se vše naplánovat tak, ať mohu být co nejvíc v Praze, ale zároveň nezanedbávám školu. Doufám, že to tak bude i nadále a od ledna budu ve škole více,“ plánuje Bezděk.
Vyměnit spolužáky za ty pražské a jezdit domů jen na víkendy, zatím nemíní. „Počítám, že odmaturuju se svou třídou, se kterou jsem do toho skočil. Zatím to vychází, jak má, škola mi vyšla co nejvíc vstříc a za to jsem jí vděčný,“ netají.
Teď má však plnou hlavu Japonska, kde právě pobývá. Do země, kde se judo zrodilo, zamířil vůbec poprvé. „Strašně moc se těším. Ale od těch, co už na tomto kempu byli, dříve vím, že to bude velmi náročné. Snad to zvládnu,“ přál si před odletem.
