„I s pozměněnou sestavou jsme utkání zvládli velmi dobře. A je dobře, že ty změny znát nebyly,“ dodal Řezníček.
Je zklamání z vyřazení větší, když jste vypadli až na penalty?
To určitě, když už utkání došlo tak daleko. Je to velká škoda. Navíc když jsme v penaltovém rozstřelu vedli. Vypadlo to nadějně, ale závěr jsme nezvládli.
Jaké to pro vás je čekat, až přijde šance?
Nic příjemného, ale to je život fotbalisty. Jednou hraje, jindy ne. A pokud nehrajete, musíte na příležitost čekat a pak ji chytit.
Bral jste zrovna utkání se Spartou jako velkou příležitost?
Jo. Takové zápasy a tady v opavské kulise jsou fantastické. Je to něco neskutečného, zahrát si takové utkání. Ještě když jsem byl v Pardubicích, tak jsem proti Spartě hrál dvojutkání, takže s ní mám zkušenost. Doma jsme je tehdy porazili, takže jsem věděl, že můžeme uspět.
Co kromě gólu vašemu organizovanému výkonu chybělo?
Mohli jsme být trochu nebezpečnější. Některé brejkové situace jsme mohli vyřešit lépe. Občas jsme je řešili zbrkle a hned v zárodku jsme ztratili míč.
Měli jste za úkol speciálně bránit Stanciua a Kangu?
Říkali jsme si, že hra soupeře ve středu pole stojí na Kangovi a že mu nesmíme dávat prostor. A zvláště jim dvěma jsme se snažili bránit ve střelbě před vápnem, protože tu ránu mají dobrou.
Sparťane byli hodně nervózní, podráždění. Došlo i k šarvátkám. Čím to bylo?
Když sledujete jejich utkání v lize a podobně, tak ti hráči podráždění jsou. Podle mě to v jejich zápasech není nic nenormálního. O nic zvláštního nešlo.
