VIDEO: Zabezpečení českých škol je dobré, ochranu žáků občas zhatí nedbalost

Pokud nejste žák nebo rodič, není úplně jednoduché se do školy dostat bez povšimnutí. Vyzkoušeli jsme to s kamerou a k tomu, abychom proklouzli dovnitř, nám nepomohly ani záminky. Míra bezpečnostních opatření se však liší podle stupně škol - v mateřinkách jsou pravidla přísnější než na středních školách a univerzitách.

Vyzvednout dítě ze školky sousedům, kteří se zdrželi v práci, může být kvůli bezpečnostním opatřením problém. Ve většině případů si totiž pro předškoláky může přijít jen člověk, jehož totožnost lze ověřit díky seznamu rodičů nebo prostřednictvím hesla. Na dalších stupních se míra zabezpečení liší. 

Pomoc ministerstev

Ministerstvo školství - dotační program se šesti miliony na podporu zabezpečení škol a školských zařízení bez ohledu na zřizovatele. Komise rozdělila peníze mezi 65 škol a školských zařízení.

Dotační program s názvem „Podpora zabezpečení MŠ a ZŠ tvořených třídami 1. stupně do pěti tříd“ z roku 2017 měl v balíčku 20 milionů korun. Na finance dosáhlo bez mála 300 škol.

Ministerstvo vnitra - poskytne 40 milionů korun na ochranu škol a veřejných prostranství na základě Koncepce k ochraně měkkých cílů. Ministerstvo školství na programu spolupracovalo a je zaměřený také na zabezpečení škol, kde je vyčleněných 20 milionů korun. Program má ministerstvo vyhlašovat pravidelně i v následujících třech letech po sobě. 

Reportér iDNES.cz Jan Klepárník vyzkoušel v šesti různých základních školách ve velkých městech včetně Prahy, jak fungují bezpečnostní opatření v praxi. Proklouznout do školy se mu podařilo dvakrát. Jednou mu pomohlo, že byl dostatečně suverénní, podruhé ve vrátnici zrovna nikdo nebyl.

Dnešní školy mají vstupní čipy, turnikety, kamerový systém a další bezpečnostní prvky. U vchodů bývá alespoň vrátný a když chce člověk nepozorovaně projít, musí mít trochu štěstí, musí například vejít s davem.

Dostat se do prostor školy hodně ztěžuje i zdánlivě naprosto banální věc - zavřené dveře. Aby vám někdo otevřel, musíte zazvonit a pak přicházejí první otázky. Reportérovi iDNES.cz nakonec nepomohly ani výmluvy, že jde opravit rozbitý přívod vody. Ke dveřím ho přišla vyzvednout zaměstnankyně školy. 

Čím vyšší stupeň, tím méně otázek u dveří

V souhrnu opatření se odráží postavení lidí v bezpečnostní hierarchii školy. Vypracované jsou tak zvlášť instrukce pro zaměstnance, pro studenty a návštěvníky škol. Důraz se klade především na kontrolu hlavního vstupu, aby se do školy nedostal někdo, kdo v ní nemá co dělat. 

Tady se objevují první větší mezery. U vchodu nemusí vždycky někdo být, i když na to mají školy stanovená vnitřní pravidla. Když návštěvu u vchodu nikdo nezastaví, může se dostat do šaten i do tříd. 

I tak jsou na tom podle ředitele Centra bezpečnostních studií Jaroslava Salivara české školy s bezpečností dobře. Záleží však na úhlu pohledu a na vymezení toho, před čím má být škola vlastně zabezpečená. 

„Je potřeba si upřesnit, o čem se budeme bavit. Jestli o tom, zda chráníme děti před někým, kdo ve škole nemá být, nebo před tím, aby jim nespadla na hlavu střecha pod náporem sněhu, protože je zabezpečená špatně. Ochrana před lidmi je daleko lepší, než byla třeba před patnácti lety. I ve světovém měřítku jsme na tom dobře,“ vysvětluje Salivar.

Zabezpečení škol se lepší, nesmíme však usnout na vavřínech

Je také několik problémů, které zvýšení bezpečnostních opatření na školách paradoxně ztěžují. Není například jasné, jak mají školy přicházející návštěvníky identifikovat, jestli se zaměstnanci mohou návštěvníků ptát, co mají v taškách nebo zda je smějí požádat o občanský průkaz. 

Školní opatření

Například brněnský magistrát nekontroluje, jakým způsobem jsou školy zabezpečené. 

„Školy nemají zákonnou povinnost se nám zodpovídat. Tato záležitost je v kompetenci samotných ředitelů, kteří jsou na problematiku pravidelně upozorňováni na poradách. Všichni ředitelé se tím zabývali a průběžně zabývají, mají nastavena bezpečnostní opatření podle místních podmínek,“ vysvětluje mluvčí moravské metropole Filip Poňuchálek.

„Ředitelé říkají, že nevědí, co přesně si mohou dovolit. Problémem je také GDPR, kvůli kterému teď není jasné, jestli mohou být na chodbách kamery, případně za jakých podmínek a kde. Samozřejmě také chybí peníze, bezpečnostní opatření něco stojí,“ vysvětluje Salivar.

Děti musí vědět, co v krizi dělat

Podle Salivara je zásadní naučit žáky, jak se ve škole během případného problému chovat. Útočník nemusí být hned někdo zvenčí, ale může se jím stát i někdo z řad studentů, jak to ukazují příklady ze zahraničí. Například v americké škole zabíjel spolužák.

„Bohužel jsou to reálné scénáře, které se sice odehrávají daleko, ale neznamená to, že se nemůžou stát i u nás. A ty děti se potřebují naučit, co mají během něčeho podobného dělat. Co dělat, když vedle ve třídě uslyší střelbu, nebo když po škole chodí někdo, kdo jim nabízí lízátka. Já jsem otec, jehož děti prošly všemi školami, a že by se něco takového učily, jsem neslyšel,“ říká bezpečnostní expert z CEVRO Institutu Jaroslav Salivar.

Zabezpečení škol je hlavně na zřizovatelích

Technická ochrana objektů je úkolem především pro zřizovatele škol, většinou města a obce. Bezpečnost je také jedním z kritérií, které při svých návštěvách pravidelně kontroluje Česká školní inspekce. Podle ministerstva školství jsou ale nejjednodušším a nejefektivnějším řešením režimová opatření.

„Tvoří přibližně polovinu z celkové bezpečnosti škol. Jde o soubor interních, závazných a přesně definovaných pokynů, příkazů, omezení a postupů, které slouží ke stanovení jasného režimu a způsobu použití bezpečnostních opatření. Následně tím zajišťují vzájemné vazby mezi jednotlivými opatřeními a školou jako takovou,“ popisuje ve vyjádření ministerstvo školství postupy, kterými se zařízení chrání.