Kromě kroniky má na starosti i pamětní knihu Chebu a městskou fotodokumentaci. Koncem roku pokaždé ručně maluje i novoročenky, které pak radnice zasílá svým partnerům. A pro významné hosty města píše a kreslí pamětní listy.
Jeho zatím poslední dílo vlastní tvůrce miniatur chebských historických krovů, tesařský mistr Josef Hauer z německého Parksteinu. Svůj nejnovější list ale musel dělat dvakrát. Když totiž německý text přepisoval, udělal chybu a přišel na ni až ve chvíli, kdy už byl s prací téměř u konce.
Jak jste se dostal k psaní chebské kroniky?
Já jsem si nejprve začal psát kroniku svého života. Jen tak, pro sebe. Když jsem se oženil, tak začala vznikat rodinná kronika. Na té obyčejné knize, kterou jsem začal psát v roce 1965, je vidět, jak jsem se postupně vypracovával. Od obyčejného čmárání, přes úhledné psaní až ke kaligrafickému písmu, které používám dodnes. Druhý díl své rodinné kroniky jsem zapůjčil na výstavu. Zaujala zřejmě natolik, že jsem za nějaký čas dostal nabídku na psaní kroniky pro město Cheb.
Čím to, že si člověk začne psát kroniku?
Za to může zážitek z valečské školy, kam jsem chodil. Jednou nás navštívil se svou kronikou zahradník a kronikář zámeckého pána ve Valči. A když ji před námi rozevřel, koukali jsme na ni s otevřenou pusou. Nic tak krásného jsme nikdy neviděli. Bohatě ilustrovaná, zdobným písmem psaná a v kůži vázaná byla kronika, kterou nám pan Lorenc přinesl ukázat.
Pak jste tedy začal psát kroniku Chebu. Jaké byly začátky?
Krušné. Psal se rok 1993, bylo mi něco přes čtyřicet let a já netušil, jaké musí mít kronika náležitosti, co všechno má obsahovat ani jak se vlastně má psát. Tehdy nebyl v okolí nikdo, kdo by mi řekl: Dělej to takhle a toho se vyvaruj. Tak jsem ji začal tvořit, jak nejlépe jsem uměl. A ukazuje se, že jsem se zřejmě vydal správnou cestou.
Co bylo v začátcích nejtěžší?
Nejtěžší? (přemýšlí) Určitě zorientovat se. Dostal jsem na stůl hromadu nezpracovaných materiálů a dokumentů a musel jsem to utřídit. Tak trochu to připomínalo neplavce v hluboké vodě. Zpočátku jsem chtěl do kroniky napsat všechno, ale to nejde. Musel jsem si najít systém, co napsat, a co nikoli, jak ty zprávy předělat, přizpůsobit, upravit, doplnit o informace, které často chyběly.
Co tedy do kroniky píšete?
Snažím se dotknout všech oblastí. Sport, kultura, veřejný život… Chci obsáhnout dění ve městě v co nejširším záběru.
Jste s kronikou pozadu přibližně o rok. Proč?
Už v samotném začátku jsem se musel vrátit o rok a půl zpátky. Od té doby to nejsem schopný dopsat. Ale ne že bych nemohl. Je to kvůli tomu, že já tu kroniku nedokážu odfláknout. Věnuji se tomu naplno a jsem asi příliš důsledný. A vše stojí čas.
Vedle kroniky vzniká i pamětní kniha města. Jak vypadá?
Úplně stejně jako kronika. Je stejně velká i těžká. Ale uvnitř je samozřejmě jiná. Pamětní kniha je soubor chronologických zápisů nejrůznějších významných událostí ve městě. Je to vlastně taková časová osa, jak město žilo. Právě tím chronologickým uspořádáním je to velmi zajímavý dokument. Každé události je věnovaná jedna stránka, já na ni ozdobně vpisuji takzvanou hlavičku. Právě dnes jsem chystal stránku pro čestné dárce krve, kteří budou dostávat Janského plakety. První písmeno textu je velké a zdobné, takzvaná majuskula. Jen na něm jsem pracoval dva dny. Je třeba to zdobení vymyslet, nakreslit, vybarvit gelovými barvami. Co stránka, to originál, nikdy se neopakuji. Některé události doprovodím i obrázky. Jako třeba tady, zápis z novoročního přijetí u starosty Chebu. K tomu jsem nakreslil panoramatický obrázek se zimní tematikou. Ano, trošku připomíná dílka Josefa Lady, ale ty domečky jsou naše, krušnohorské.
Vraťme se ke kronice. Nyní vznikají zápisy událostí z loňského roku. Co se tu objeví?
Samozřejmě nesmím opomenout změny na postu starosty, které se udály hned dvakrát. A spousta dalších věcí. Musel bych se podívat do své druhé knihy, je to taková kronika nanečisto, kde mám archiv událostí a kam si vše zaznamenávám. V podstatě tak dělám dva roky najednou. Letos jsem si zapsal například volby, zbourání lávky, stavbu nemocnice. Tu si postupně připravuji, až bude nemocnice komplet hotová, pak ty informace zhustím a do kroniky napíšu ucelenou zprávu. Když o tom tak přemýšlím, jsem takový zpravodaj, ale nemusím psát aktuality. Mohu si počkat, jak to dopadne. To je výhoda.
Jak vypadá poslední zápis v kronice?
Tak to je opravdu majstrštyk. Říká se tomu iluzivní malba, vypadá to, jako by byl bílý list s textem položený na stránce plné barevných kostiček. Těch je tam 3782. Na stránce jsem pracoval od 6. do 22. září, 37 hodin čisté práce. Připadal jsem si jako tibetští mniši, když vytvářejí mandaly. To se hlavou honí zvláštní myšlenky, ubírají se prazvláštními cestičkami. Už to nikdy dělat nebudu. I když výsledek stojí za to. Bílý list z té stránky úplně vyskočí, je to dokonalá iluze. Je pravda, že už jsem něco podobného zkoušel i dříve, ale nikdy to nebylo v takovém rozsahu jako nyní. To byl jen slabý odvar.
Na další stránce vidím náčrt tužkou. Co to bude?
Tady si chystám zprávičku o Divadle jednoho herce. Už jsem si tužkou předkreslil, jak by to mělo vypadat. Tady bude opona, zde různé divadelní atributy, nebude chybět zdobení zlatem, jak je v divadle obvyklé. Já vím, že si s tím hraju. Kdybych psal jen text, měl bych kroniku dopsanou třeba už do letošního roku. Ale myslím, že právě ty obrázky, výzdoba, ozdobné rámečky jsou tím, co je na chebské kronice to zajímavé. Co zaujme na první pohled.
Pětadvaceti letům vaší práce pro chebskou kroniku se věnuje i nástěnný kalendář města pro příští rok. Co v něm bude?
Lidé v něm najdou obrázky z chebské kroniky, které veřejnost nemá možnost běžně nikde vidět. Slavnostní křest se uskuteční v chebském infocentru na náměstí Krále Jiřího poslední říjnový den. Spolu s kalendářem věnovaným 25. výročí kroniky se tu ve středu 31. října představí i stolní kalendář města. Jeho autorem je fotograf Martin Stolař.
