Vyprávět by o tom mohl stavební historik Michal Panáček z České Lípy, který dřevěné konstrukce střech domů v centru města poprvé zařadil do historických souvislostí. Také díky jemu bude možné už od května chebský fenomén navštívit.
Říkáte, že v Chebu jsou unikáty, které jinde v republice nenajdeme. O co konkrétně se jedná?
Jsou to několikapodlažní domy, některé až ze 14. století, s vysokými střechami, které ukrývají rozlehlé půdy. Ty byly projektovány a budovány jako skladiště pro zboží ze západní Evropy, se kterým chebští patriciové obchodovali. Půdy na domech byly obrovské, měly několik pater s dřevěnými podlahami, byly budovány pečlivě a velmi bytelně. Takové domy se tehdy nestavěly ani v českých královských městech. Nejbohatší měšťané si stavěli domy na širokých parcelách kolem hlavního chebského náměstí, středem jejich domu často vede průjezd. Ti méně zámožní měli parcely užší a domy protažené spíše dozadu, do dvora. V každém případě takto bohaté a výstavní domy známe z Německa, ale v Čechách jsou naprostou výjimkou. A jedinečné je, že se na většině těch domů zachovaly i krovy, tedy dřevěné konstrukce, na které se pokládala střešní krytina.
Je možné někde v Evropě najít něco podobného?
Najdou se srovnatelná města, ale v žádném jiném nemůžeme půdy těch domů navštívit. Víme, že třeba v Basileji jsou zachovány historické krovy ze 14. století. Také v některých dalších německých nebo francouzských městech jsou zachovalé historické krovy, ale ta možnost zpřístupnění a prezentace je v Chebu naprosto ojedinělá.
Jak je možné, že se chebské dřevěné konstrukce zachovaly několik staletí?
Důležité je, že střechy byly pokrývány pálenými taškami a štítové zdi vyzděny z cihel. To vše zabraňovalo šíření požárů. V Chebu byl navíc poslední velký požár, při kterém lehla popelem většina města, zaznamenán roku 1270. Také je podstatné, že se domy hned od začátku stavěly veliké, rozlehlé, což znamenalo, že se v pozdějších letech nemusely dostavovat a přistavovat. Trámy krovů se nijak neošetřovaly. Teprve v pozdějším období se někdy natíraly vápnem. Důležité je i to, že když se po 2. světové válce centrum Chebu vylidnilo, nebyly opravy domů tak razantní, aby původní konstrukce nějak zásadně změnily.
Jak tehdejší kupci dostávali zboží až pod střechu několikapatrových domů? Nebylo to příliš pracné?
Bedny se zbožím se vytahovaly nahoru vně domu za pomoci rumpálů. Pod střechou je pak lidé vsunuli dovnitř velkými vikýři, z nichž některé vedly na náměstí, jiné do dvora. Na řadě půd se dosud zachovaly zbytky těchto starých zařízení, takže ještě dnes můžeme vidět, že lano vedlo po válečcích a za pomoci kladky, která se vysunovala z vikýře ven, se dostalo až na vlastní rumpál na půdě. To byl svislý sloup zasazený do dřevěné konstrukce, na němž byly rukojeti. Jak se sloupem otáčelo, navíjelo se na něj lano a zboží stoupalo vzhůru. Na některých domech se zachovaly celé rumpály, například nad budovami konventu františkánského kláštera.
Jak staré krovy je možné v Chebu vidět?
Tyto dřevěné konstrukce vznikaly postupně od 14. až do 20. století. Jsou tu krovy klasicistní, barokní, z období vrcholného či pozdního středověku. Jsou tu ale i konstrukce z 20. století. A přestože jsou nejmladší, stále jsou velkými tesařskými díly, která mají hodnotu.
Jak se určuje stáří krovu?
K tomu nám pomáhá metoda, která se jmenuje dendrochronologie. Při ní se porovnává u poražených stromů šíře letokruhů. Ta metoda dokáže v drtivé většině poměrně přesně určit, kdy byly pokáceny stromy, ze kterých jsou krovy vyrobeny. Z dalších technologických a tesařských souvislostí víme, že to dřevo neleželo dlouho nikde na hromadě, ale že bylo okamžitě zpracováno. To znamená, že krovy byly postaveny z čerstvého dřeva, které vysychalo už na půdě. Ve chvíli, kdy stojíme tady, v Grünerově domě, tak víme, že se dřevo na tuhle konstrukci kácelo v zimě na přelomu let 1711 – 12 a že nejpozději roku 1713 musel být krov postaven.
Je možné z konstrukcí vyčíst ještě něco jiného?
Cheb ukrývá unikátní obrovský archiv historických řemeslných postupů a technologií v jednotlivých epochách. Jen si představte, jakou míru deskriptivního myšlení, představivosti a umu musel mít člověk, který takovou konstrukci navrhl. A ten mistr tesař musel být schopen ji nejen navrhnout, naprojektovat, nakreslit nebo udělat dřevěný model, ale i představit dílo objednavateli a následně jej zrealizovat.
Co to obnášelo takový krov postavit?
Tesař s tovaryši odjel do lesa, vybral vhodné stromy a pokácel je. Bylo to většinou v zimě, protože v té době je kvalita dřeva nejvyšší a po zmrzlé půdě se navíc dříví z lesa pohodlně dostávalo na saních nebo koňskými povozy. Pak bylo nutné kmeny přivézt na stavební dvůr u domu. Tady se kmeny osekávaly tesařskými sekyrkami do požadovaného tvaru a délky. Následně tesaři konstrukci nad zemí před domem sestavili a vztyčili. Aby věděli, kam který díl patří, označili si jednotlivé trámy tesařskými značkami. Například tady jsou ve dřevě vidět vyseknuté čtverečky. Pak konstrukci kompletně rozebrali, vytáhli na dům a zde ji opět složili. Ty značky, které se během času měnily, a vlastně celé autentické konstrukce jsou velmi zajímavé. Mají svoji emocionální dimenzi, je v nich otisk dávných souvislostí. Každý, kdo si zde na takový krov sáhne, má jistotu, že se dotýká historie.
Co byste označil za nejzajímavější prvek celé kolekce?
Třeba to, že v Chebu je jeden z nejstarších krovů s takzvaným podélným vázáním. Byl postaven roku 1389 a je na domu číslo popisné 506. Ten úplně nejstarší krov v republice najdeme také zde, nad domem číslo popisné 2. Ten byl postaven v roce 1373. Zajímavé je i to, jak jsou jednotlivé krovy dobře promyšlené a díky tomu i jednoduché. To je ostatně princip většiny historických konstrukcí. Tehdejší stavitelé dbali na to, aby se daly jednoduše vyrobit, dobře sestavit a v případě potřeby rychle rozebrat a druhotně použít.
