Jenže přešlapy – byť je lze označit za drobné – které po červnové revoluci přišly, ukazují, že sice image prošla omlazením, ale pod slupkou zůstalo staré, nezměněné jádro.
Začalo to tím, že Patrik Eliáš, po Jaromíru Jágrovi nejúspěšnější český útočník v NHL, nadšeně mluvil, jak je rád za práci asistenta trenéra u reprezentace do 20 let. Když ale v červenci přišlo první přípravné utkání ve Finsku, tak on byl místo na střídačce s rodinou na koncertě zpěvačky Taylor Swift v Americe. Dá se pochopit, že vstupenky či americkou dovolenou měl zajištěnou dřív, než kývl na reprezentační angažmá. Nedá se ale pochopit, že svaz hledal omluvy pro jeho neúčast, až když se novináři začali ptát, a že Eliáš, zatímco „jeho“ svěřenci dostali nášup 3:9, „provokoval“ selfíčky z koncertu.
O pár dní později přišel výkřik Aloise Hadamczika. Muž, který je podepsán pod posledními medailemi seniorské reprezentace z mistrovství světa i olympiády, teď velí reprezentaci do 18 let. Když na prestižním klání Hlinka Gretzky Cup v Edmontonu jeho tým dva ze tří zápasů ve skupině prohrál, aniž by dal gól, vinu hodil na pozdní a dlouhý let za Atlantik a na nedostatečnou aklimatizaci. „Udělali jsme hroznou chybu. Dostali jsme takový řád a bylo nám řečeno, že poletíme tehdy a tehdy. Jinak to nešlo. Do budoucna jsme snad poučení.“
Je zvláštní slyšet tato slova od muže, pro kterého v roli šéfa seniorské reprezentace byl termín „aklimatizace“ téměř mantrou. Je zároveň zvláštní je slyšet od muže, který osmnáctce velí víc než čtyři měsíce, a tak měl prostor si dupnout. Zodpovědnost je tedy i na něm. A je smutné ta slova slyšet v době, kdy svaz opakuje, že díky finančně úspěšnému mistrovství z roku 2015 už nemusí u juniorských výběrů koukat na nějakou tu korunu jako dřív. Zvlášť když jde o turnaj, který se roky pořádal v Česku a teď nese jméno po nejlepším hokejistovi všech dob a české trenérské ikoně.
Ač je léto obdobím téměř nehokejovým, je tu i další přešlap. Minulý pátek skončil v Přerově kemp seniorské reprezentace, což byla první akce nového kouče Miloše Říhy i generálního manažera Petra Nedvěda. Jenže ještě než začal, Říha se v MF DNES férově přiznal k chybám. Ač byl jmenován 7. června, soustředění on i jeho pomocníci začali plánovat pozdě, a tak nejenže bylo těžké najít vhodné místo, kde akci udělat, ale především řada hráčů z NHL, které chtěl pozvat, už byla fuč.
Nestihl se ani domluvit mezistátní zápas, proto si hokejisté ve čtvrtek střihli jen „srandamač“ o tatarák a pivo mezi sebou. Přitom na důležitost letního kempu už při svém odcházení upozorňoval Říhův předchůdce Jandač. Navrhoval, aby se elitní hráči potkali, upevnili přátelské vztahy, které pak pomohou při tradičním rozhodování, zda jet, či nejet na mistrovství světa. Místo toho se ztratil další rok, aby se přišlo na to, že příště je nutné rozeslat pozvánky na kemp dřív.
K zamyšlení je i to, že už tři měsíce – a zatím pořád marně – hledá Říha asistenta, který jemu a Robertu Reichelovi bude s trénováním pomáhat. Ne, nejsou to přešlapy, za které by se mělo komukoliv hrozit vyhazovem, třeba reprezentační dvacítka nakonec po 14letém půstu získá na světovém šampionátu ve Vancouveru medaili. Třeba se po sedmi letech dočká i áčko v Bratislavě. Třeba...
Ale znáte to, úspěch se skládá z detailů.
