Od chvíle, kdy sovětská vojska obsadila pražský rozhlas, stal se důležitým zdrojem informací pro Čechoslováky plzeňský rozhlas. Před jeho budovou tehdy tábořily desítky lidí jako lidský štít, a snad i proto se nakonec Sověti rozhodli nepohodlné vysílání zastavit jinak a pokusili se zastavit provoz vysílače Krašov, ze kterého se vysílání plzeňského vysílače šířilo.
Zaměstnanci vysílače, který leží necelých 40 kilometrů severozápadně od Plzně ovšem rozkaz neposlechli a ve vysílání pokračovali. A tak se Sověti rozhodli pro silové řešení. Večer 26. srpna ve 22:30 vpadlo do budovy vysílače sovětské komando, které s namířenými samopaly oznámilo rok 1968 zaměstnancům, že mají tři minuty na opuštění budovy, jinak budou postříleni. Veškeré zařízení uvnitř budovy (včetně náhradních dieselagregátů) pak důkladně zničili zběsilou palbou z automatických zbraní. Svědci ovšem vzpomínají, že přístroje pro vysílání životně důležité, které nesvítily ani se nehýbaly, zůstaly z valné míry netknuté.
Než zadržené pracovníky propustili, provedli u nich osobní prohlídku, jíž u jednoho z nich využili k ukradení náramkových hodinek a ukradli i osm pistolí závodní stráže. Celková škoda na zničeném vysílači byla vyčíslena na 75 milionů korun. Sověti se pokusili zničit i strojovnu a celou televizní vysílací věž pomocí výbušnin, což se jim však naštěstí nepodařilo. Výbušnina byla zřejmě špatně přichycena k noze vysílače, a tak ji pouze zprohýbala. Prchající zaměstnanci byli zadrženi, podrobeni osobní prohlídce, při níž byly odebrány tři občanské průkazy a zadrženým bylo vyhrožováno zastřelením.
Ničení zařízení pro přenos televizního i rozhlasového vysílání nebylo náhodné. Nepochybně tak vojáci chtěli zamezit protiokupačnímu vysílání, které informovalo a povzbuzovalo občany v odporu proti okupaci. Podobně byl zničen také televizní vysílač Klínovec v okrese Karlovy Vary, který 23. srpna 1968 rozstřílela destrukční skupina sovětské armády, jak aspoň uvádí hlášení VB. Byl zničen transformátor a hlavní přenášecí zařízení. Objekt zůstal obsazen Sovětskou armádou.
Podle některých informací měla oba vysílače na svědomí stejná jednotka. Domníval se to alespoň tehdejší velitel veřejné bezpečnosti okresu Plzeň-sever Rudolf Šíp, který po odvysílání informace o napadení vysílače dal dohromady patnáct kolegů, postavil se do jejich čela a i přes odpor svého nadřízeného vyrazil posádce vysílače na pomoc.
Zničení už sice nezabránili, ale později se alespoň zajímal, kdo vlastně útok na Krašov spáchal. V roce 2008 řekl MF DNES, že se zeptal přímo velitele okupačních vojsk prostoru Plzeň-sever, divizního generála Kažanova. „A on se zeptal: Što éto Krašov? Tvrdil, že on rozkaz ke zničení vysílače nedal. Dodatečně jsme zjistili, že to udělala diverzní jednotka z prostoru Karlových Varů a že téhož dne zničili i retranslační stanici na Božím Daru, kde také byly antény VKV,“ řekl novinářům Rudolf Šíp.
TankocachingJak na to Na celkem 21 míst spjatých s tragickými událostmi srpna 1968 rozmístili autoři hry Tankocaching unikátní schránky, keše (od anglického slova geocache) s příběhy ze srpnové invaze. V každé ukryté schránce najdou hráči jeden popis jedné události, který se ve dnech invaze převážně sovětských vojsk v dané lokalitě odehrál. Hra, která je unikátní verzí oblíbeného geocachingu, začala 14.8.2018. Druhé kolo startuje 21.8.2018. Seznam míst, kde jsou kešky druhého kola umístěny, najdete v tomto článku. Souhrnné informace o Tankocachingu si pak můžete přečíst tady. Pro první nálezce je připraveno malé překvapení v podobě malého modelu tanku a prázdná USB paměť. V některých keškách však kvůli nedostatku místa ani jeden z výše uvedených dárků nenajdete. Pokud nám však jako první nálezce keše napíšete na adresu tanky@technet.cz a doložíte odlovení, cenu vám rádi předáme. Výhru (tank a USB flešku) získává ten, kdo nám jako první napíše, rozhoduje čas přijetí e-mailu. Je možné, že někdo keš odloví, ale o výhru mít zájem nebude. Teoreticky tak mají šanci i další nálezci v pořadí. Speciální odměna za selfie! Když nám navíc jako první pošlete z místa objevu selfíčko (na adresu tanky@technet.cz) s nalezenou keškou, máme pro vás v redakci další drobné překvapení. Tankocaching pro vás pořádá redakce Technet.cz ve spolupráci se společností Fujitsu Technology Solutions. Autorem odborných textů je historik PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. z Vojenského historického ústavu Praha.  |
Mimochodem, po konsolidaci nové moci proběhlo také vyšetřování případu, jehož výsledkem bylo, že zničení vysílače bylo dílem lesníků z Tachova. Podle vzpomínek technika Josefa Švajcra citovaných MF DNES si StB vyžádala, aby ředitel tento „výsledek vyšetřování“ oznámil všem zaměstnancům.
Boj o éter
Již v průběhu Pražského jara, ale zejména po 21. srpnu 1968 se rozpoutal boj o posluchače. Záměr jednotlivých stanic a jejich vlastníků a zřizovatelů byl samozřejmě různý. O významu srpna 1968 a Československa ale svědčí fakt, že některé rozhlasové stanice dokonce začaly poprvé ve své historii vysílat česky a slovensky a některé vysílání v těchto jazycích obnovily po mnoha letech.
Příkladem může být vysílání z Moskvy. První vysílání zahájila stanice Kominterna již 23. listopadu 1924, šlo tedy historicky o vůbec první zahraniční rozhlasové vysílání pro Československo. V červenci 1954 bylo vysílání ukončeno, ale ne na dlouho. Bylo obnoveno již v dubnu 1957 na půl hodiny denně, aby bylo opět ukončeno v roce 1959. Příčinou byly jistě otřesy po XX. sjezdu KSSS a destalinizaci.
Další obnova vysílání následovala v dubnu 1966 s jednou hodinou denně, která se 8. května 1968 zvýšila na 2,5 hodiny vysílání denně. Je vidět, že Moskva považovala vyslání za důležité v momentech krizí a snažila se o ovlivňování posluchačů v Československu. Je samozřejmě otázka, s jakým úspěchem. A je zajímavé, že již v roce 1966 začala situace v Moskvě vzbuzovat podezření. Vysílání Sovětského svazu v češtině a slovenštině se okamžitě 21. srpna zvýšilo ze 17 hodin na 168 týdně, což znamená 24 hodin denně! Postupně rozsah klesal. Napřed bylo 13. září vysílání Moskvy sníženo na polovinu, tedy na 12 hodin denně (84 hodin týdně) a tento stav trval ještě v březnu 1969.
Z území NDR se ozvala známá stanice Vltava a to poprvé hned ráno 21. srpna. Stanice, která se ohlašovala „Posloucháte rozhlasovou stanici Vltava - socialistický hlas pravdy“, užívala tehdy východoněmeckých vysílačů i personálu a vysílala v češtině a slovenštině. Počátkem září činil rozsah vysílání stanice Vltava 133 hodin týdně, tedy 19 hodin denně, i když se dopředu nahraný program až třikrát opakoval. Vysílání bylo ukončeno po mnoha protestech československé strany 13. února 1969.
