Bludištěm chodeb a oken jsme došli až k malým proskleným dvířkům, která vedou do tajemného světa po klášterem Teplá. Naše průvodkyně nám rozdala helmy se slovy „Pozor na hlavu.“
Často se totiž stává, že i přes upozornění za svými zády slýchává bolestné „Au!“. Poté už stačil jeden krok a my se ocitli v unikátním štolovém systému, který v době barokní přestavby kláštera navrhl Kryštof Dientzenhofer, méně známý otec slavného Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Po několika metrech narazíme na něco nečekaného. Jsme pod zemí, ale nad námi je vidět nebe. Chodby jsou totiž na některých místech otevřené, a tak se může stát, že během deštivých dnů vaše tváře smočí pár kapek nebeské vody.
Chodbu stabilizují prampouchy
V chodbách jsou k vidění záhadné kamenné oblouky, kterým se říká prampouchy. Ty měly zajistit stabilitu chodby. Ty jsou k vidění i v některých městech mezi domy.
„Pro nás jsou důležité, protože jsou všechny ve stejné výšce a pomalu se přibližují,“ uvedla knihovnice a lektorka Hroznatovy akademie Lucie Toman.
Ale nás sem přivedlo něco jiného. Pod klášterem a v jeho okolí existuje sofistikovaná soustava štol. „Jedná se o barokní kanalizační a drenážní systém. Něco podobného měli i jiné kláštery té doby. Mnohem známější je štolový systém v Plasích, ale našli byste ho třeba i v sesterském klášteře v Chotěšově. Problém je, že jsou velmi málo prozkoumané. Plasy a Teplá jsou jediné, kde se jejich průzkumu někdo rozsáhleji věnoval a byly nakonec zpřístupněny,“ vysvětlila Toman.
Tepelský štolový komplex je navíc zajímavý i tím, že ve srovnání s jinými je opravdu prostorný. Chodby v některých místech dosahují výšky přes pět metrů. Všechny chodby ale nejsou tak prostorné. Některé jsou stísněné a mají méně než půl metru. Vydat se tam může jen dobrodruh po všech čtyřech.
Drenážní odvětrávací systém
Dientzenhoferovo drenážní systém se však může pyšnit svou jedinečností.
Klášter TepláPřesný rok založení kláštera není znám. Tradičně se tak udává rok 1193. Od roku 1197 se ví, že už existoval. K barokní přestavbě a vzniku štolového systému došlo mezi léty 1690 a 1725. Patří Řádu premonstrátských řeholních kanovníků, kterému byl vrácen v 90. letech. |
„Sloužil jako kanalizace, to je první věc. A druhá je, že klášterní areál obtéká říčka Teplá a říční niva tady byla původně velmi vlhká. Pro klášter to bylo výhodné, protože vodu potřebovali pro mlýn a hospodářské zázemí, zároveň říčka částečně klášter chránila před nájezdy. Ale vlhkost byla problém, kdykoliv chtěli areál rozšiřovat. A právě to tyto štoly řeší. Přebytečnou vlhkost odvádí pryč. Dalo by se říct, že je to drenážní odvětrávací systém,“ vysvětlila Toman.
Přitom šlo o Dientzenhoferovu premiéru jako architekta, který si zde zkusil, co se naučil. „Budova konventu je první samostatnou stavbou Kryštofa Dientzenhofera, protože krátce předtím si udělal mistrovské zkoušky. Do té doby pracoval jen jako pomocník zkušeného mistra a tady si svou práci poprvé vyzkoušel nanečisto,“ popsala Toman.
Dochovaná korespondence s opatem
Už sama skutečnost, že dnes víme, kdo klášter přestavěl je malý zázrak. „Dientzenhofer má problém, že u něho je málo staveb, kde by bylo jisté, že je jejich architektem. Tady v Teplé máme zachovanou korespondenci mezi ním a tehdejším opatem. Díky tomu víme, že barokní přestavbu dělal opravdu on. U jiných staveb se to historici umění jen domýšlejí.
Hodně tím zamíchal i konec 18. století a rušení klášterů za Josefínkých reforem. Tehdy byla řada klášterních archivu zničena a my dnes nevíme, kdo ty budovy stavěl. Příkladem je třeba ten Chotěšov, kde architekta neznáme,“ řekla knihovnice.
Ani barokní plány štolového systému dnes už neexistují a ani žádné pozdější se nedochovaly, takže je na budoucích generacích, aby objevili zapomenuté.
Tehdejší architektovo experimentování se podepsalo na celém duchu budovy, který mnohé návštěvníky mate. Plynule jsme během naší cesty přecházeli z přízemí do prvního patra, i to je totiž součástí unikátní architektury klášterního areálu.
„Budova je zvláštní v tom, že stojí ve svahu. Stavba má dvě nadzemní patra a sklep, pod kterými jsou ještě štoly. Ale jak, jde svah dál, tak se sklep mění v suterén a pod ním jsou opět štoly. Budova sama je mnohdy pro návštěvníky matoucí. Jste v přízemí a najednou je z něj první patro. To je zvláštnost místního kláštera a jeden z důvodů, proč štoly vlastně vznikly,“ snažila se vysvětlit anomálii Toman.
Knihovnice si myslí, že je možné ve štolách zabloudit. Ale návštěvníci si nemusí během své prohlídky ničeho obávat. Zpřístupněná část je jednoduchá a ztratit se v ní opravdu nedá.
Chodby stále skrývají tajemství
Zato zbytek chodeb si stále zachovává své tajemství. Ani dnes totiž nikdo neví, jak dlouhé a hluboké odvodňovací chodby jsou. „Neznáme celý průběh systému. Byl prozkoumán pouze pod barokní budovou, ale víme určitě, že sahá i pod okolní hospodářské stavby. Až se budou opravovat další části areálu, tak se snad opět na něco přijde,“ sdělila Toman.
V padesátých letech minulého století ale hrozilo, že chodby pod klášterem budou nadobro zničeny. Tehdy ho obsadila armáda a vojáci nechápali, jak budova funguje a štoly postupně zasypávali odpadky a vším, co jim padlo pod ruku. A tak první, co premostráti v 90. letech udělali, když získali klášter zpět bylo, že štoly vyčistili.
I po vyklizení byl suterén stále zatopený a ne ve zcela dobrém stavu. Jeho obnova se dotáhla do zdárného konce až v letech 2010 až 2015, kdy se samotný systém i důkladněji prozkoumal.
Dnes ale mohou zájemci přijet do Teplé a domluvit si prohlídku unikátních prostor, ze kterých stále dýchá duch doby. Samotné zdi chodeb jsou výsledkem práce barokních zedníků nikoliv vyhloubení, jak by se mohlo zdát. Při pohledu pod nohy kráčející po kovovém roštu je vidět původní barokní cihlová podlaha, která je sestavena tak aby po ní voda průběžně protékala.
„Prohlídky štol děláme zatím na objednávku. Minimálně pro čtyři a maximálně pro dvanáct osob. Výjimečně bereme i patnáct návštěvníků, ale to už bývá nepříjemné,“ popsala Toman.
Rekonstrukce chodeb skončila v roce 2015 a poté ještě chvíli trvalo, než v klášteře prohlídku doladili. Přístupné tak jsou teprve od loňského roku.
V době, kdy byly chodby ještě plné vody se dochovaly pověsti o úhořích pod klášterem. „Vyprávělo se, že chodby pod klášterem byly tak zatopené, že tam žili úhoři a dokonce i devět druhů netopýrů,“ potvrdila knihovnice.
Postupem času se v Teplé vyvracely mylné domněnky o skutečné podobě chodeb. „V devadesátých letech si lidé mysleli, že je tu rošt s piloty jako v Plasích, které musejí být ve vodě, aby se nezničily. Myslelo se, že je tu to stejné. Proto se tu udržovala nějaká úroveň vody a pak se ukázalo, že to tak není. Klášter stojí na skále, na které je malá vrstva země, což znamená, že my tady vodu nepotřebujeme a naopak chceme, aby odcházela pryč,“ popsala Toman. To, že v Teplé není rošt se definitivně potvrdilo až během nedávné obnovy.
