Poprvé v dospělé kariéře změnil dres, do Zubří přišel už na střední školu. „Od patnácti let jsem byl jenom tam, už to byla dlouhá doba,“ usmál se Douda.
To byl hlavní důvod vašeho přesunu mezi dvěma velkými extraligovými rivaly?
Ono to má vcelku jednoduché vysvětlení. V Plzni funguje klub na profesionální úrovni, to v Zubří nebylo. Tady se budu věnovat jenom házené a věřím, že mě to zase posune o kus dál.
Přemýšlel jste při přestupu také o tom, jestli vám bude styl Plzně vyhovovat?
Na to jsem se ani nedíval. Spíš mě zajímalo, jaký tady bude mančaft. Spekulovalo se o tom, že Miki Tonar půjde do zahraničí, jeho mladší brácha Tonar je po zranění, nevěděl jsem, jestli bude Honza Stehlík pokračovat. Takové informace mě zajímaly, jestli ty ambice tady budou pořád nejvyšší.
Nakonec i Michal Tonar zůstal, vrací se Ivančev, boj o místo v sestavě bude asi pořádně těžký. Co na to říkáte?
Jsme mančaft, jsme Plzeň. A je jedno, jestli bude hrát víc Tonar nebo Douda. Musíme táhnout za jeden provaz, nechat na hřišti sto procent.
Už s vámi mluvil trenér o vaší pozici v týmu?
Zatím na to řeč nepřišla. Myslím, že to bude podobné jako v Zubří. Budu putovat ze strany na stranu, ze spojky na křídlo.
Pikantní pro vás muselo být letošní semifinále. Už bylo zveřejněné, že půjdete do Plzně, na kterou jste narazili se Zubřím. Jak jste tu sérii bral?
Bylo to zvláštní, ale já jsem nekoukal na to, že proti mně stojí budoucí spoluhráči. Hrál jsem ještě za Zubří a chtěl jsem udělat maximum pro postup do finále.
Šlo to tak snadno?
Myslím, že to tak má nastaveno většina kluků. Můžeme být v civilu kámoši, ale na hřišti je každý 60 minut nepřítel. Teprve pak můžeme spolu zajít na pivo. Při zápase neznám bratra.
Když jste na to narazil, hraje házenou i někdo jiný z rodiny?
Mladší brácha, i když to dlouho kombinoval s fotbalem. Nakonec se dal na házenou, začínal v Novém Veselí, ale pak šel za mnou do Zubří, abych ho měl pod křídly. No vidíte, a teď jsem mu utekl. (úsměv)
Bylo pro vás složité stěhování téměř přes celou republiku?
Všechno se vešlo do jedné dodávky. Zatím jsem v Plzni sám, přítelkyně s ročním synkem zůstali v Rožnově. Ale po soustředění si pro ně dojedu. Všechno jsem jim nachystal, aby se cítili dobře.
Jaká byla Plzeň jako soupeř?
Třikrát v řadě mistr, teď dvakrát po sobě stříbrná. Výsledky hovoří za vše, je to absolutní špička extraligy. Naše zápasy s nimi byli vždycky vyhecované, ale v play off měla Plzeň vždycky navrch. Osobně jsem neměl nikdy s nikým z Plzně žádný problém. Ti kluci mi lidsky seděli už jako soupeři.
Letní přípravu, zdá se mi, koušete dobře. Je to tak?
Bolí to, ale je to jenom dobře. Na konci roku by pak mělo být sil více. V Zubří to s koučem Titkovem nebylo jiné, i když myslím, že někdy šel až za hranu. Ale vždycky jsme to nějak zvládli.
Líbí se vám v Rakousku?
Krásné hory, nádherná příroda, perfektní zázemí. Je to lepší, než běhat v hale od čáry k čáře. I ty úterní výběhy do kopce u penzionu byly super. (usměje se)
Zvykáte si i na to, že má Plzeň vždy ty nejvyšší cíle?
Síla mančaftu zůstala, možná je i větší, takže snad zase bude Plzeň hrát nahoře. Byl bych rád, kdyby to takhle dopadlo.
Je pro vás lákadlem také účast v pohárové Evropě?
Kluci z Plzně hrajou poháry pravidelně. I to byla jedna z věcí, které mě sem přilákaly. Když mě Honza Štochl někdy v březnu oslovil, měl jsem jasno, že to chci zkusit.
Co říkáte na soupeře, skotský Glasgow?
Británii jsem viděl hrát házenou poprvé na olympiádě v Londýně 2012. Vůbec si nedokážu představit, jaká to je kvalita, snad je dáme. V každém případě to bude zajímavá konfrontace. A když to vyjde, čekal by nás atraktivní soupeř z Rumunska.
