Takže se do pražského klubu sám vnutil?
„Ne, to ne,“ odmítl s úsměvem. „Pochopitelně jsem ze Sparty dostal nabídku, že potřebují hráče. A tak jsem se v Havířově domluvil s Patrikem Kovacsem, který je sportovní ředitel a trenér, i s klukama, s vedením a ti mě pustili. Vyšli mi vstříc, a tak jsem šel do týmu, který na titul měl a hlavně jsou v něm perfektní hráči i trenér, kterého znám.“
S havířovským mužstvem, které dříve i trénoval, se v dobách jeho největší slávy dočkal nejvýše stříbra, a to v roce 2012.
„Takže díky Spartě mám první titul, a jestli nebude ještě nějaký s Havířovem, tak asi i poslední...,“ prohlásil Indrák.
Propad havířovského ragby začal rok po tom, co tým hrál extraligové finále. V roce 2013 přišel pád z nejvyšší soutěže, do níž se Havířovští, leč ve společném týmu se Sokolem Mariánské Hory, vrátili jen na sezonu. A v roce 2015 znovu spadli.
„Důvodem našeho propadu je velká hráčská obměna,“ řekl Pavel Indrák. „Kdysi jsme v klubu udělali chybu, že jsme nahoru tlačili spíše mužské áčko a zanedbali jsme tu širší základnu – děti.“
Jenže i když nadějné mladíky v klubu měli, mnozí v patnácti letech s přechodem na střední školy a kvůli jiným zájmům s ragby skončili. „To ale není jen u nás v Havířově, to je celorepublikový problém,“ tvrdí Indrák. „Můžete mít mezi kadety dvacet šikovných kluků, ale do mužů dorostou dva tři. A z nich na to má třeba jenom jeden. To pak je těžké postavit mužstvo tak, jak se nám to podařilo před těmi šesti roky, kdy jsme brali stříbro. Nehledě na to, že když dneska chcete hrát v Česku na špici, tak musíte mít posily buď ze zahraničí, anebo vykoupit ty nejlepší české hráče z ostatních klubů, jako to dělá Sparta, Tatra Smíchov nebo Praga.“
Po titulu se Spartou si dal Indrák delší pauzu, podstoupil operaci jícnu. „V Havířově jsme byli domluveni, že v závěru první ligy budu jen na střídačce a hrát začnu až od září,“ nastínil původní plány.
Jenže naskočil už v červnu do posledního zápasu v Ostravě se Sokolem Mariánské Hory. V něm šlo oběma krajským celkům o záchranu, případně o postup do národní ligy, v níž se týmy na podzim utkají o postup do extraligy.
„Bylo to důležité utkání, a tak jsem šel na hřiště. Ne že bych klukům pomohl fyzicky, ale spíše zkušenostmi, takže jsem tam šel na posledních dvacet minut.“
Havířovští prohráli s Mariánskými Horami 29:31, ale oba celky budou hrát národní ligu.
Vychovat vlastní hráče, anebo koupit posily?
„Mám nějakou vizi, jak dál,“ řekl Pavel Indrák. „Teď jde o to, abychom si sedli a rozhodli se, jakou cestou půjdeme. Jestli budeme sázet na domácí hráče a během tří pěti let si vybudujeme nějaký konkurence schopný tým, anebo vsadíme na kratší cestu, seženeme nějaké peníze a přivedeme už hotové ragbisty.“
Havířovští mají letošek ekonomicky pokrytý. „Konečně máme i placené funkcionáře jako sportovního ředitele a hlavního trenéra, takže je otázka, jaké by byly výdaje na případné posily,“ uvedl Indrák.
V minulosti Havířovští získávali na výpomoc ragbisty z nedalekých polských klubů. „Dneska to už je problém,“ tvrdí Pavel Indrák. „V Polsku si kluby přetahují hráče mezi sebou, takže je to těžké.“
Kde by se Havířov měl po ragbistech ohlížet?
„Gruzie, Jižní Afrika,“ má Indrák jasno. „Jihoafričané tady chtějí hrát. Není sice snadné je zaplatit, ale věřím, že bychom to zvládli. Hlavní by však bylo nalákat je do Havířova... Všichni totiž hledí k Praze, k tamějšímu vyžití. Je to světová metropole, ale v Havířově toho moc není. Dejme tomu, že nedaleko je Ostrava, která je přece jen živější, ale také to není ono. Ale uvidíme.“
Možnost, jak přivést šikovné mladé hráče do zdejšího kraje, vidí i v případných výměnných pobytech studentů. „Tak to třeba dělají i v Polsku. V Krakově je spousta univerzit, kam přijíždějí studenti z celého světa, a to i ragbisté...“
„Kdysi jsme udělali chybu, že jsme nahoru tlačili áčko a zanedbali mládež.“ Pavel Indrák, ragbista Havířova
