Už v pátek večer povede tým do první bitvy na mistrovství světa v Rusku, proti evropským šampionům z Portugalska. Po pouhých třech dnech na lavičce. A po událostech, které otřásly nejen Španělskem, ale celým fotbalovým světem.
Dny španělského neklidu |
„Nemělo by cenu během tak krátkého času rozbíjet něco, na čem se pracovalo dva roky,“ ubezpečoval Hierro na rychle svolané tiskové konferenci. „Stejně na žádné změny nemáme čas.“
To tedy skutečně ne.
Předchozí kouč Julen Lopetegui pečlivě budoval tým, který měl v Rusku napravit dojem po fiasku na mistrovství světa v Brazílii před čtyřmi lety a nevýrazném předloňském Euru.
Dvacet zápasů v řadě pod ním Španělé neprohráli, zdálo se, že jsou na dobré cestě. Jenže ještě před šampionátem si trenér stihl skrytě domluvit nové angažmá v Realu Madrid - a když tahle informace praskla, dostal těsně před startem mistrovství bez pardonu padáka.
Kde tak rychle najít nového šéfa lavičky? Nejlépe ve vlastních řadách, proto padla volba na Hierra, který u reprezentace pracoval jako sportovní ředitel. Teď bude mít ještě o poznání zodpovědnější práci.
Jak se mu podaří ukočírovat tým, ve kterém většina hráčů s náhlým trenérským veletočem nesouhlasila? Vždyť i kapitán Sergio Ramos zkoušel u šéfů orodovat za to, aby Lopetegui mohl zůstat. Marně.
Rozhodnutí svazového šéfa Luise Rubialese zaselo neklid - a Španělé se dostali pod tlak ještě dřív, než si v Rusku poprvé kopli do míče.
Jak to ustojí Hierro? Hráčskou kariéru měl úžasnou, za Real jako stoper odkopal během čtrnácti let přes 600 zápasů, reprezentaci roky šéfoval jako kapitán, vysloužil si přezdívku Maršál. Jenže jako trenér má mizivé zkušenosti: před rokem po jediné sezoně skončil na lavičce druholigového Ovieda. A dál? Nic!
„Ale fotbal dělám na vrcholové úrovni přes třicet let,“ upozornil. „A kdybych nevěřil, že máme před sebou úspěšný šampionát, nebyl bych tu.“ Tohle přesvědčení teď potřebuje přenést i na hráče. A má na to už jen hodiny.
