A právě ruský kapitán Capitals jim vládne. Ostatně k pořádné veselici zavelel bezprostředně po rozhodujícím finále ve Vegas v noci ze čtvrtka na pátek. „Lidi, popadněte pivo a pojďte slavit,“ hulákal do mikrofonu.
Ovečkin se nemůže Stanley Cupu nabažit. Při přeletu z Vegas, kde Capitals vyhráli páté finále 4:3, dokonce usnul se stříbrným pohárem v náruči. A spí s ním také ve svém domě, na jednom loži se sličnou manželkou Nasťou.
V úterý, během průvodu metropolí USA, Ovečkin jistě vytouženou trofej podrobí dalším zátěžovým zkouškám. A ať bude divočit sebevíce, může si být jist, že historie pamatuje ještě bláznivější momenty.
Vždyť hokejový grál, o němž se často mluví s až posvátnou úctou a je považován za jednu z nejprestižnějších sportovních cen světa, zažil už mnohá příkoří. Mnohokrát ho hokejisté či jejich hosté potloukli, někteří do něj močili, hvězdy jako Patrick Roy a Mario Lemieux vykoupaly Stanley Cup v bazénu.
„Stanley Cup neplave,“ lakonicky glosoval Royův pokus v roce 1993 Guy Carbonneau, tou dobou kapitán Montrealu.
Chára se cpal nákypem
Před deseti lety si spletla nablýskaný pohár s nočníkem dcerka Krise Drapera, dříče detroitských Red Wings. Po expresním vyčištění se pokračovalo v oslavách dál, zase se do Stanley Cupu lily litry alkoholu.
Pivo či šampaňské patří k tradičním nápojům, které provázejí hokejové šampiony, synci Dustina Browna, tehdejšího kapitána Los Angeles, byli v roce 2012 originálnější. Mísu na mohutném podstavci posetém jmény vítězů měli naplněnou čokoládovým mlékem.
I mistr rytec se někdy utneKaždoročně se na Stanley Cup ryjí jména nejnovějších šampionů. Kluby mohou nechat zvěčnit na stříbrné prstence 52 jmen. Ačkoliv jsou rytci zkušení a precizní, i jim se občas nevyhne zaváhání. Například v roce 1984 se na poháru objevilo jméno Basila Pocklingtona, otce tehdejšího majitele Edmontonu Petera Pocklingtona. Ten přitom s vítězným týmem Oilers neměl nic společného. Dnes je na daném místě šestnáct velkých křížků. Legendární gólman Jacques Plante vyhrál na konci šedesátých let NHL pětkrát za sebou, jeho jméno je vyryté pokaždé jinak. Když v roce 2002 vyhrál Stanley Cup český gólman Dominik Hašek, rytec popletl příjmení jeho náhradníka Mannyho Legaceho. |
Nasladko naložil se Stanley Cupem i o rok dříve slovenský obr Zdeno Chára. Lídr bostonských Bruins z něj pojídal rýžový nákyp. „Miluju ho. Dá se jíst ráno, k obědu i večer,“ básnil dvoumetrový obránce v Bratislavě o svém oblíbeném jídle.
Patnáctikilový pohár se ocitl v mnoha koutech světa.
Třeba i na vrcholu Mount Elbert, jedné z nejvyšších hor USA. Vystoupal tam s ním na přelomu milénia Mark Waggoner, finanční viceprezident Colorada. „Je tu vidět 160 kilometrů daleko,“ jásal po zdolání 4 339 metrů vysokého hřebenu.
Jiní se vydali se Stanley Cupem rybařit, ikonická trofej vrhala stříbřité odlesky také před eskymáckým iglú. Ruští hokejisté z Detroitu v čele s Igorem Larionovem se s ní v roce 1997 fotili na moskevském Rudém náměstí před Chrámem Vasila Blaženého.
Zapomenutý u krajnice
Úsměvná je příhoda Mika Bolta, jednoho z letitých strážců Stanley Cupu, jemuž se před sedmi lety cestou v Québeku rozbilo auto a v kanadské provincii musel stopovat. Pro muže, který se slavnou trofejí nakládá jen a pouze v bílých rukavičkách, šlo o tuze horkou chvilku.
Ještě zábavnější story napsali v roce 1924 hokejisté Montrealu. Když mířili slavit své vítězství do sídla Lea Danduranda, v té době vlastníka Canadiens, zapomněli Stanley Cup při výměně ušlé pneumatiky u krajnice. Nakonec se našel na stejném místě, kde ho hráči nedopatřením nechali.
Při párty torontských šampionů v roce 1962 skončila masivní trofej v plamenech. Nic takového by strážci Stanley Cupu dnes nedopustili. To ovšem neznamená, že s ní Ovečkin a spol. budou zacházet v rukavičkách.
