Olympijského šampiona ve štafetě z roku 2002 a bývalého kouče Johannese Böa, Oleho Einara Björndalena, Tory Bergerové a dalších norských hvězd si po dvouleté pauze k týmu žádala i většina norských biatlonistek.
Před Gjellandem tak v květnu ležely dvě nabídky – buď zůstat doma, nebo zkusit dobrodružství uprostřed Evropy.
„A já jsem zvolil tu druhou možnost. Nemohl jsem říct ne, vždyť to byla možná jediná šance v životě,“ popisoval 44letý trenér.
Česko tak v jeho osobě získalo trenéra světového kalibru.
„Eso, které jsme potřebovali,“ říká šéf svazu Jiří Hamza, jenž měl celou norskou operaci na starost.
Hledání nového trenéra českých biatlonistů trvalo dlouho. Jak náročné jednání to pro vás bylo?
Příjemné to nebylo. Všichni po nás chtěli definitivní řešení, a to nepřicházelo. Pořád jsme řešili, jestli by to měl být cizinec, nebo někdo od nás. Pokud by to totiž měl být cizinec, chtěli jsme superkvalitního kouče, nic jiného.
Egil sem nejde, aby si něco vydělal. Chce sám sobě i Norům dokázat, že on je ten správný trenér. |
A to se vám nakonec povedlo.
Dneska to zní všechno růžově, ale čeká nás obrovský kus práce. Věřím, že jak Egil, tak Anders Magnus Bratli (asistent u ženského týmu) přinesou do týmu norské know-how. Vždyť si vezměte, že Egil trénoval olympijskou šampionku i vítězku Světového poháru Toru Bergerovou, pak také Oleho Einara Björndalena, bratry Johannese a Tarjeie Böovy, Emila Hegle Svendsena...
... navíc býval švagrem francouzské legendy Raphaëla Poiréeho.
Přesně tak, jsou rodinně spojení. Tohle všechno jsou v biatlonu persony. A víte, co je na tom nejlepší?
Povídejte.
On to sám bere jako výzvu. Nejde sem kvůli tomu, jestli si něco vydělá. Spíš chce sám sobě a možná i Norům dokázat, že on je ten správný trenér. Norové s ním dlouho jednali, nakonec zvolili jiné řešení.
Když jsme zmínili Poiréeho, on sám nebyl jednou z variant?
Ten ne. Seriózně jsme před Egilem jednali ještě se Stephanem Bouthiauxem, který jedenáct let trénoval Martina Fourcada.
Proč to s ním nevyšlo?
Stal se sportovním ředitelem pro biatlon a běžecké lyžování ve francouzské federaci. Egil je ale na úplně stejné mentální i profesní úrovni, proto jsem rád, že to s ním klaplo. Čas ukáže, jestli to bylo správné rozhodnutí.
Čím vás Gjelland ještě přesvědčil?
U něj je to jednoduché, patří mezi top biatlonové trenéry na světě, má za sebou vynikající minulost a navíc je to lidsky velice čistý člověk, což je v biatlonu hrozně důležité. My jsme chtěli změnit některé procesy. Po osmi letech už jsou logicky určité věci okoukané a bylo potřeba to prostředí okysličit.
Biatlonový trenér Egil Gjelland.
Jak jste na Gjellanda vlastně přišli? Poté, co po osmi letech u norské reprezentace skončil, dva roky netrénoval.
Měl jsem ho v hlavě už dlouho, ale až teď přišel ten impulz, že to zkusíme. Zpočátku to nevypadalo, že bychom se mohli dohodnout, ale jsem rád, že to nakonec vyšlo. Koupili jsme eso.
Je to dost netradiční, aby norský trenér, navíc tak úspěšný, přišel trénovat do Česka.
To je pravda. On si také vzal nějaký čas na rozmyšlenou, má svoje závazky doma, ale nakonec se rozhodl tu naši nabídku přijmout. Vím, že se v Česku už spálila spousta zahraničních trenérů, ale já věřím, že tohle nebude ten případ. Věří naší myšlence, což je strašně důležité.
Co všechno dostane k dispozici? Předpokládám, že byt, auto…
Určité standardy dodržíme, ale podrobnosti bych nerozebíral. Biatlon je stále skromný sport a lidé se v něm tak i chovají. Pro nás nebylo důležité, jestli jeho smlouva bude stát o tisíc eur víc nebo míň, pro nás bylo důležité, jaký k nám přijde člověk. A pro mě je to trenér, který patří do absolutní špičky – jako ve fotbale Barcelona, Real Madrid, Manchester United.
Ale připouštíte, že jeho smlouva byla finančně náročnější...
Víme, co si můžeme dovolit. Věděli jsme, kam chceme a kam nechceme jít. Kdybych porovnával biatlon s basketbalem, ve kterém jsem v minulosti také působil, tak ty sumy v něm jsou úplně někde jinde. Celosvětově je biatlon nastavený z hlediska peněz strašně skromně. A to je, myslím, dobře.
Komunikace mezi norskými trenéry a českými sportovci bude probíhat v angličtině. Nebude to problém?
Ty týmy jsme sestavovali tak, aby to problém nebyl. Někdo pochopitelně mluví anglicky lépe, někdo hůř, ale co jsem mluvil s Verčou Vítkovou a Evičkou Puskarčíkovou, tak reakce jsou veskrze pozitivní. Biatlonština není tak složitá. Tým spolu tráví 200 dní v roce, musí komunikovat i na lidské bázi, takže věřím, že to problém nebude.
Skokany na lyžích v minulosti trénoval rakouský trenér Richard Schallert, o běžce na lyžích se nyní stará Fin Ilka Jarva. Vy nyní jdete norskou cestou. Vnímáte angažování zahraničních trenérů jako určitý trend?
Nemyslím, že by to byl trend. My jsme celou dobu říkali, že prostředí potřebujeme okysličit, a to jsme chtěli udělat špičkovým trenérem ze zahraničí. A to si nemyslím, že jsou zrovna případy, o kterých jste mluvil. My jsme nechtěli zahraničního trenéra za každou cenu. Chtěli jsme člověka, který nám může pomoci s rozvojem. Někoho, kdo to bude cítit podobně jako my.
Egil Gjellandtrenérem biatlonistek |
Trendem poslední doby v biatlonových týmech je angažování profesionálních střelců. I proto jste oslovili olympijskou šampionku ve střelbě Kateřinu Emmons?
To je pravda, ten trend takový je. Spousta týmů nyní angažuje ty nejlepší střelce a kdo by nás měl v Česku učit lépe střílet než právě Katka? Už jsem o tom s ní mluvil loni, ale to měla zrovna měsíc před porodem. Já jí tehdy telefonoval s tím, že sháním kontakt na Matta (manžela, také olympijského šampiona ve sportovní střelbě a střeleckého trenéra amerických biatlonistů). A ona se mě ptala, proč sháním Matta, když to může být ona. Jsem rád, že teď tu nabídku přijala.
Kolik času bude trávit s týmem?
S Ondrou Rybářem jsou na nějakém scénáři domluvení. Teď bude tři týdny v Jablonci a potom se uvidí. Musíme respektovat, že má doma čtyři malé děti. Střelba navíc není o každodenní péči, je to spíš o nějakých konzultacích o polohách, o spouštění. V tomhle nám i díky know-how svého manžela může hodně pomoct. To samé s psychikou – střelba i biatlon jsou hodně o psychice a ona jako bezvadná holka pomůže udržet uvnitř týmu tu nejlepší atmosféru.
Další důležitou změnou v týmu je přesun Ondřeje Rybáře z pozice šéftrenéra na post sportovního ředitele. Co bude mít nyní na starosti?
Máme šest až osm reprezentací a někdo je musí korigovat. Svaz pomalu bobtná, už nejsme tak malí, proto je taková funkce potřeba. Zároveň bude mít i určitou manažerskou činnost, která je mu hodně blízká. Já jsem si vůbec nepřipouštěl, že bychom ho ztratili. Pro biatlon toho udělal strašně moc a pořád je schopný toho do budoucna spoustu přinést. Rozumím tomu, že má doma dvě děti a nemůže trávit celý život na cestách. Ale jsem rád, že zůstal u biatlonu aspoň takhle.
Na Světové poháry ale občas jezdit bude, ne?
To určitě bude, ale už tam na nich budeme více spolu. Nebude stát u dalekohledu a nebude do toho Egilovi mluvit. Spíš bude působit jako takový mentální a ideový vůdce pro ty mladší. V některých názorech dokáže být velmi tvrdý, ale pro biatlon velmi prospěšný.
