Slyšel jsem, že vás jako první oslovil šéf biatlonového svazu Jiří Hamza ještě v době, kdy jste čekala narození čtvrtého dítěte – dcery Gabriely. Je to tak?
Přesně tak, ono to bylo docela vtipné. Volal mi Jirka Hamza a ptal se, jak na tom jsme, jak je na tom Matt (manžel, rovněž olympijský vítěz ve střelbě) a jestli by třeba neměl zájem s biatlonisty spolupracovat v nějakém časovém horizontu. Ale Matt už byl tenkrát u amerického biatlonu a na konci první sezony bylo vidět, že si se sportovci začíná rozumět, proto je nechtěl opouštět. No a panu Hamzovi přišlo vtipné, že by každý tým mohl mít svého Emmonse. Tehdy jsme o tom vtipkovali, bylo to spíš v teoretické rovině.
Kdy to namlouvání začalo být vážnější?
Začátkem tohohle roku, možná to bylo i na podzim, jsem mluvila s Ondrou Rybářem. To téma jsme naťukli znovu a řekli si, že až skončí olympijská sezona, sejdeme se a zkusíme dát dohromady nějakou proveditelnou formu spolupráce. Nakonec jsme vymysleli takový formát, který bude přínosný a pro mě zároveň proveditelný. Nebude to jenom zkoušení něčeho, to by nemělo smysl, ale bude to přínosné, pokud budou sportovci otevření. A myslím, že se na to všichni těšíme.
Kateřina Emmons s manželem Matthewem Emmonsem, který má také tři olympijské medaile ze střelby malorážkou.
Takže tam ze strany Ondřeje Rybáře nebylo žádné přesvědčování? Oba jste hned hledali varianty, jak by vzájemná spolupráce mohla fungovat?
My jsme oba takoví, že nehledáme překážky, ale bavíme se o tom, co jde. Ondra je rozumný chlap a ví, že s tak velkou rodinou některé věci prostě nejdou. Ač bych chtěla, nemůžu s nimi jezdit celou sezonu jako střelecký trenér. Budu s týmem v době, kdy by bylo dobré, abych s ním byla, a uvidíme, jestli budu moct přijet i na některé závody. Taky bude záležet na tom, jak se domluvíme s Mattem, protože oba dva asi nebudeme moct vyjet, budeme se střídat. Ale největší důraz nyní musíme dát na přípravu, kde se udělá nejvíc práce, na těch závodech už to tolik nejde. Zaměříme se teď na ten základ, aby to fungovalo dobře, až se rozjede sezona.
Na některém ze Světových pohárů vás ale nejspíš uvidíme, je to tak?
My jsme to až takhle daleko zatím neplánovali, bude záležet, jak se to rozjede. Budu teď s týmem na soustředění v Jilemnici, kde se potkáme poprvé a řekneme si, co má smysl.
Co na vaše nové angažmá vlastně říkají děti?
Jediná, kdo to opravdu naplno vnímá, je Jůlinka, která je strašně nadšená. Sama by se biatlonu ráda věnovala, takže z toho má radost.
Bude z ní elitní biatlonová střelkyně?
Uvidíme. Momentálně se naplno věnuje příčné flétně, která ji hodně baví. Ale když bude chtít zkusit dělat biatlon, nebude to vůbec problém.
Předpokládám, že občas během sezony budete muset využít nějakou chůvu, je to tak?
Musíme mít někoho, kdo nám pomůže s domácností a dětmi, jinak by to opravdu zvládat nešlo. Buď nám pomůže naše kamarádka, nebo se budeme střídat s Mattem. Uvidíme, jak to všechno zapadne.
Prostě paráda!!!
Pure awesomeness!!!
#biatlon
Vy sama máte podle aktivity na sociálních sítích biatlon hodně ráda. Co vás na něm tak baví?
Sleduju ho hodně dlouho a mě i Matta baví klasické lyžování, naprosto ho milujeme a střelba je jednak náš koníček a také něco, čemu jsme se věnovali celý svůj život. Je to spojení těch dvou světů, což je pro nás něco fascinujícího. Když někdo dokáže skloubit těžkou fyzickou zátěž s krásou střelby a má to fakt vyšperkované, je to naprostá pohádka se na to dívat. Proto jsme oba strašně rádi, že jsme dostali příležitost dostat se k biatlonu tímhle způsobem.
Vyšperkované to má určitě Martin Fourcade, který občas na střelnici ustojí neuvěřitelné věci.
Když máte skvělý základ, hodně to pomáhá i psychice. Když máte natrénováno a víte, že zvládáte střílet za různých situací a jste univerzální střelec, psychicky vám to hodně pomůže. To je jedna z věcí, na které si dám záležet – abychom se ujistili, že za různých situací budou naši biatlonisté střílet takové výsledky, které potřebují.
Znáte se vlastně s některým z českých biatlonistů?
Více se znám jenom s Míšou Šlesingrem, ty ostatní budu teprve osobně poznávat. Ale užijeme si to, je to skvělá parta lidí.
Takže to na začátku z vaší strany bude asi spíš takové pozorování, je to tak?
Určitě. Když trénuju závodní střelce, dávám si načas, abych si takové to své pozorování udělala. Abych zjistila, co a jak funguje – proč tahle poloha nefunguje tak, jak má, a co by se dalo zlepšit. Ono bude chvilku trvat, než se profesionálně spřátelíme. Budeme si hodně povídat, já jim vysvětlím, jak bych chtěla, aby pracovali, a oni mi zase řeknou, co by potřebovali z jejich pohledu, co jim nefunguje. A to zkusíme zlepšit.
U střelby často rozhoduje psychika. Budete tak trochu i psychickou konzultantkou?
To asi jo, ale o psychice už je každý sport. Na nejvyšší úrovni už to umí spousta lidí stejně technicky, pak už je to jenom o hlavě. Na druhou stranu, pokud někdo nemá technicky naprosto vyšperkovanou střelbu, může mít hlavu silnou, jak chce, ale výsledky nebudou. Budeme chtít ten základ vylepšit tak, aby byl za různých situací a podmínek stabilní a aby kluci dokázali vždycky střílet dobře.
Matt Emmons pomáhá americkým biatlonistům.
Už vám něco ohledně práce s biatlonisty poradil manžel Matt?
Diskutujeme spolu průběžně od té doby, co pracuje s americkým biatlonem, a oba přemýšlíme stejně, takže to asi není úplně o radách. Je to spíš diskuze.
Ten základ je u biatlonu i u sportovního střílení stejný. Jiná je však zátěž, ve které biatlonisté střílejí.
To určitě. Biatlonová střelba je něco, co si budu muset vyzkoušet, a budu to zkoušet dost často. Sama se musím podívat na to, co jim dělá potíže, a sama musím přijít na způsob, jak aplikovat věci, které umím já, do situace, kterou zažívají oni. Základní principy ale opravdu zůstávají stejné, pak už je to jen o technice spouštění a dýchání.
Takže se sama na chvíli stanete biatlonistkou.
A těším se na to! Zkoušela jsem to jednou v Minnesotě, kde trénuje Vláďa Červenka americké juniory. Nechal nás to s Mattem zkusit, a protože on je hodně adaptabilní a umí spoustu různých disciplín, šlo mu to lépe. Já se vždycky věnovala jen své vzduchovce a malorážce, jiná střelba mě ani moc nezajímá. Proto pro mě bylo těžké překonat ten můj zajetý stereotyp, kdy čekám, až se mi to uklidní. U biatlonu to nejde. Než jsem ten stereotyp vyresetovala, trvalo to tak půlhodinu (smích).
Ale povedlo se. Jaká je vlastně vaše osobní motivace při práci s biatlonisty?
Jde mi o ty sportovce samotné. Aby se dostali na úroveň, na kterou sami chtějí a po které sami touží. Budou mi muset říct své slabiny, já si pak sama udělám obrázek, dáme to dohromady a postupně začneme pracovat na jejich odstranění. Aby ta střelba byla stabilně na vysoké úrovni. Tou osobní motivací je opravdu pouze ta pomoc dosáhnout výsledků, které sami chtějí.
Nejste první sportovní střelkyně napříč biatlonem. Kromě manžela Matta pomáhá Francouzům stříbrný z her v Barceloně Franck Badiou, Italům zase trojnásobný olympijský šampion Nicollo Campriania. Je to určitý trend?
Hlavně je to správná cesta. Vždyť jsou to dva sporty spojené dohromady a když nemáte v jednom kvalitní základ, závodníci se nechytí. Francouzi mají výsledky, protože už s Badiouem pracují delší dobu. Byl to vynikající střelec, závodil ještě s mým tatínkem. Zároveň ale musíte mít někoho, kdo tohle všechno dá dohromady. Běžecký i střelecký trénink má svá specifika a ta příprava se musí sesynchronizovat, aby dávala smysl.
