Zedník Martin Trapl zručně zazdívá okna s balkonovými dveřmi v prvním patře bývalého hotelu Vyšehrad. Do pokojů se ale raději moc nedívá, jeden vedle druhého sloužily nezvaným hostům jako zázemí pro odpadky a záchody. Zatímco „byty“ si vybavili ve druhém a třetím patře.
„Vevnitř je neskutečná špína a bordel, ale udělat se to musí. Zazdíváme tu okna a balkony, dáváme železné sítě na okna, na všech oknech v přízemí jsou navařené mříže,“ popisuje Trapl.
Od minulého čtvrtka do úterý tu kvarteto řemeslníků spotřebovalo mimo jiné šest palet tvárnic a několik set železných sítí, kterými zabezpečovali proti vniknutí bezdomovců, feťáků, ale i zvědavých místních dětí všechny rozbité vstupní otvory. Nejen do ubytovací části hotelu, ale také do jeho společenských prostor s restaurací a konferenčním sálem.
Každý tu musí mít na nohách pevnou obuv a pohybovat se velmi opatrně, protože mezi nánosy odpadků je spousta rozbitého skla i použité injekční stříkačky.
A sklo z rozbitých oken a balkonových výplní křupe pod nohama i při chůzi kolem celé ubytovací části hotelu. Z přístupové strany od silnice není v zarostlém trávníku moc nepořádku vidět, z vyhlídkové strany na město přibyl v zelené džungli zanedbané zahrady využívané nezvanými hosty jako smetiště a další záchody březový kříž.
Korunuje ho plyšová hlava soba, další ozdobou je pestrý kašmírový šál. Že nejde jen o recesi, dokládá několik vyhořelých svíček a kytička umělých růžových lilií.
Svérázný pomník tu postavili zdejší squateři poté, co přímo na místě zemřela jejich kamarádka. Mezi lidmi z okolí, které obyvatelé zdevastovaného hotelu dlouhodobě obtěžují svým hlučným a nepřizpůsobivým stylem života, se vzápětí začaly šířit fámy o násilné smrti ženy.
‚‚Třiatřicetiletá žena spadla ze třetího patra hotelu a pád nepřežila. Cizí zavinění jsme nezjistili, roli na nešťastném pádu ale mohl sehrát alkohol,“ konstatuje českokrumlovská policejní mluvčí Lenka Pokorná s tím, že k tragické události došlo loni 15. listopadu.
„Obtěžovali a somrovali“
Ani tato událost ale squatery z hotelu nevyhnala. Zdejší komunita, v níž se pohybuje okolo osmi lidí, tu žila dál. Až do minulého čtvrtka, kdy je tady vystřídali řemeslníci pracující na zavření všech přístupových cest dovnitř.
„Objevovali se tu každý den. Byly s nimi problémy, obtěžovali kolemjdoucí, somrovali, vyhrožovali. Jsou to sorty lidí, u nichž nevíte, kdy zaútočí. Dovedou být kvůli pár korunám v peněžence velice dotěrní a nepříjemní,“ líčí mladá maminka Petra Richterová.
V kočárku veze svou malou dcerku a nad životním stylem posledních hostů hotelu kroutí nechápavě hlavou. „Nedávno tu přebývali i s malým miminkem. Klidně s ním lezli dovnitř. A kolikrát jsem viděla, jak se přes mříže dovnitř prodraly i děti rodičů, kteří si sednou na zahrádce sousední restaurace na pivo a děti si neohlídají,“ říká Richterová.
Bílé tvárnice označkované hnědou maltou a hradba železných mříží sice rozpadající se budově na kráse nepřidají, místní ale zabezpečení vítají jako aspoň nějakou obranu před nevítanými sousedy.
„Chceme, aby zazdili i vstup do obytné části. Všude se povalují injekční stříkačky použité feťáky a nedej bože, aby tu nějaké dítě přišlo k úrazu. Zabezpečovací práce považujeme za nutné, ale provizorní.
Je třeba, aby hotel dostal nového majitele a ten se postaral o to, aby největší ostuda města zmizela,“ říká krumlovský spisovatel Jan Vaněček, který spolu se svými přáteli rozhýbal město k většímu tlaku na nápravu situace.
Krumlovský místostarosta Josef Hermann potvrdil, že město přes stavební úřad nutilo správce, aby hotel uzavřel.
„Vlastník se dostal do konkurzu a otěže převzal správce konkurzní podstaty. A ten dělá to, co měli na základě pokynů stavebního úřadu udělat majitelé. Doufám, že přes konkurz by se mohl Vyšehrad dočkat nového investora,“ přeje si Hermann.
Jenže to potrvá. Poslední vlastník, společnost s názvem Hotel Vyšehrad, v níž se měnily tváře i firmy v pozadí, přivedl budovu na jednom z nejatraktivnějších míst v Krumlově do milionových dluhů.
Budoucnost bývalého hotelu je tak zatím v nedohlednu. V běhu je několik soudních sporů a nikdo dnes nedokáže říci, co s ním bude dál.
