26. Tolik zápasů už trvá heroická série kanadského útočníka.
Hall od 2. ledna nezažil mač, kdy by si nepřipsal alespoň jeden bod. V roce 2018 se blýskl 18 góly a 20 asistencemi. „Přijde mi, že se puk vždycky odráží ke mně, často mám kliku,“ svádí vše na štěstěnu.
Jistě, párkrát mu příhodný odraz nabídl vyloženou šanci, jenže to Hallovu unikátní jízdu nijak nesnižuje. Znáte to, štěstí přeje připraveným.
Srovnání s konkurencí navíc podtrhuje výjimečnost Hallova počinu. V celé kanadsko-americké soutěži hraje jediný borec, který se v novém kalendářním roce prosazuje častěji - Jevgenij Malkin z Pittsburghu.
Ten má ovšem kolem sebe trumfová esa. Může si puk vyměnit se Sidneym Crosbym, Philem Kesselem či Krisem Letangem.
To Hall je osamocenou hvězdou. Vždyť tolik bodů, co nastřádal jen za rok 2018, nenasbíralo za celou dosavadní sezonu 27 z jeho 28 spoluhráčů. Ti připomínají raněné z operace Omaha, které se Hall snaží zachránit.
Ne od smrti, ale od bolestného neúspěchu, tedy nepostupu do play off.
New Jersey prohrálo tři z posledních čtyř zápasů a poněkud ustoupilo z pozice. Nyní se pohybuje na hraně elitní osmičky Východní konference.
A pokud je něco, po čem Hall opravdu touží, je to právě zkušenost s vyřazovacími boji. „Chci prostě být členem mužstva, které si zahraje o Stanley Cup.“
Je to zážitek, o kterém zatím slyšel jen z vyprávění. Možná i od minulých spoluhráčů, protože Edmonton se loni do play off dostal, zatímco Hall skousával v New Jersey jednu porážku za druhou.
Úspěch někdejších parťáků nesl těžko. „Zraňovalo mě to,“ přiznal. Z Edmontonu, kde se alespoň zdánlivě rodila nová dynastie, nechtěl nikdy odejít. Před necelými dvěma lety se ale stěhoval.
Bral to osobně. „Ukážu lidem, že se ve mně mýlí,“ vzkazoval nyní svým kritikům.
Jenže první sezona v novém prostředí mu přinesla spoustu hořkých momentů. Zatímco Edmonton vítězil, New Jersey tápalo. Sám ne vždy podával optimální výkony. Občas udělal hloupý faul, tepali ho novináři a zdrženlivý byl i generální manažer Ray Shero.
Svou sérii protáhl Hall naposledy v úterý proti Montrealu:
Když Shero hodnotil s Hallem jeho první sezonu v New Jersey, nadhodil mu, že odvedl tak 35 procent z toho, co se od tuze rychlého křídla s výbornou ránou zápěstím očekávalo.
Hall ocenil sám sebe 50 procenty. Řečí slov žádná sláva.
Ve stopách Kanea či Lemieuxe
V tuto chvíli už Shero s Hallem jistě o procentech nelicitují. Oba musí být spokojení. Vždyť jednička draftu z roku 2010 hraje jako z partesu a výrazně převyšuje zbytek kádru.
Dvojnásobný mistr světa dokonce poprvé v kariéře překonal metu 30 branek.
Svou bodovou šňůrou se navíc pomalu rovná těm nejlepším forvardům - vždyť od roku 1994 bodovali alespoň 26krát za sebou kromě Halla už jen Patrick Kane a Mario Lemieux.
Hallovi jsou ale všechny statistiky tak trochu jedno. Zajímá ho jediný údaj - to, zda budou na konci základní části hokejisté New Jersey nad, nebo pod čarou postupu do play off.
„Člověk se nechce litovat, ale občas se sám sebe ptá: Jsem já tím důvodem?“ přemítá nad tím, proč dosud nikdy na vlastní kůži neprožil atmosféru drsných bitev o pohár Lorda Stanleyho.
Na ledě činí vše pro to, aby si stejnou otázku už pokládat nemusel. Boduje, brání, perfektně hraje na obou koncích kluziště. Už nechce mít vizitku líného hráče, jak ho někteří žurnalisté a fanoušci v minulosti popisovali.
Taylor Hall jako voják zachraňující klopýtající New Jersey. https://t.co/AaffTJ7xDx
I podle analytických čísel táhne svůj tým tak jako málokdo v NHL. Dokonce se o Hallovi hovoří jako o jednom ze žhavých kandidátů na zisk Hartovy trofeje pro nejužitečnějšího borce slavné ligy.
Co stojí za jeho proměnou z hvězdičky v opravdovou tvář ligy?
Sám říká, že ho těší velká důvěra a zodpovědnost, která se mu dostává od kouče Johna Hynese: „Takovou jsem nikdy dříve neměl.“ Pomohl mu prý i zmíněný pohovor se Sherem, kdy si ujasnili, co jeden od druhého čekají.
Schopný kanonýr s úžasným citem pro přihrávku se snaží naplnit ze všech sil jejich společný cíl - vrátit play off do New Jersey.
V místech, kde opakovaně slavili zisk Stanley Cupu Martin Brodeur, Scott Stevens či Patrik Eliáše, se nehrálo dlouhých šest let.
