Tenkrát v březnu 1993 komfortní výsledek překvapivě promrhal, St. Germain v Parku Princů vyhráli 4:1 a vyprovodili Real ze čtvrtfinále tehdejšího Poháru UEFA.
Dovolte pár detailů.
Domácí dali v 87. minutě postupový gól na 3:0, rozhodčí Puhl pak přidal sedm minut – a děly se věci. Pařížané se dlouhému nastavení divili a málem o všechnu slávu přišli, když v 95. minutě snížil Zamorano a vypadalo to, že zápas spěje do prodloužení. Jenže nedlouho po něm se po standardce trefil i Kombouaré.
Komentátoři stanice Canal + ztráceli hlas, diváci bouřili a obránce původem z Nové Kaledonie byl za hrdinu.
„Nejkrásnější zápas,“ vzpomínal na rádiu Evropa 1 Michel Denisot, toho času pařížský prezident. „Ten večer o našem týmu věděl každý dům ve Francii a uspokojil všechny milovníky fotbalu.“
Osmifinále Ligy mistrůúterní odvety, výkop 20.45
Jak probíhaly úvodní duely, si připomeňte ZDE |
Tehdejší pařížský tým měl s tím dnešním leccos společné. V takzvané zlaté éře během na trofeje úspěšných devadesátých let do klubu proudily peníze díky novým majitelům z Canalu +. Na svou dobu do něj přicházely drahé posily a zároveň světoví hráči – Ginola, Valdo, Djorkaeff, Weah...
Dnes jsou to miliardy katarských šejků a Mbappé, Cavani či Neymar.
Díky společnosti Qatar Sports Investments se z Paříže v roce 2011 stala francouzská jednička. Doma prakticky nemá konkurenci, za posledních sedm let získala čtyři tituly a neomylně míří za pátým. Jen v Evropě to zatím drhne.
I proto PSG chce proti Realu uspět snad víc než kdy jindy. Navzdory porážce 1:3 z Madridu. Navzdory absenci nejdražšího maroda na světě Neymara. Také kvůli němu musí postoupit. V odvetě osmifinále Ligy mistrů musí předvést, že stovky milionů eur nevyhazuje jen tak do větru.
„Musíme ukázat, že jsme doma neústupní. Očekávám skvělou atmosféru a máme obrovskou motivaci vyřadit obhájce trofeje,“ burcuje zkušený bek Dani Alves. „Skvělá příležitost udělat velký krok vpřed,“ doplnil ho kouč Emery.
Také Real hraje o všechno.
„Ale nemyslím si, že bez Neymara to pro nás bude jednodušší,“ prohlásil trenér Zidane. Liga mistrů zůstává pro jeho tým jedinou nadějí na záchranu zpackané sezony. V domácí soutěži ztrácí na vedoucí Barcelonu patnáct bodů ze třetího místa, z poháru vypadl s podprůměrným Leganes.
Je to následek stagnujícího kádru?
Od ledna 2016, kdy k áčku nastoupil trenér Zidane, se nejúspěšnější klub světa rozhodl pro trochu jinou cestu než v minulých letech. Skromnější. S perspektivnější vizí. Na trhu si vybíral talentované hráče nebo si z mládeže vytáhl ty své.
Cristiano Ronaldo a Gareth Bale, ještě nedávno nejdražší fotbalisté světa
Pár sezon zpátky byl přitom v lecčems podobný svému dnešnímu soupeři. Bořil světové rekordy za přestupy hráčů (Ronaldo, Bale), ještě předtím zpopularizoval termín „Galácticos“, když každé léto nakupoval jednu hvězdu za druhou.
To už však za sebou Real měl sto let trofejemi nabité existence. Připomeňme, že Paris St. Germain vznikl teprve v roce 1970 sloučením dvou klubů, přesto už je ve Francii nejúspěšnější se ziskem 33 různých pohárů.
Real tolikrát ovládl „jen“ španělskou ligu a trofejí má celkem skoro dvojnásobek. Na slávu a neustálý sukces si zvykl.
I proto je Zidane, ještě v létě po druhém triumfu v Lize mistrů prakticky neodvolatelný, pod obrovským tlakem. Když Real vyletí, velmi pravděpodobně čeká podobný osud i jeho.
Neúspěch se v Realu neodpouští. A historie ukazuje, že odvety s Paříží nelze podceňovat.