Do Sýrie dorazily nejmodernější ruské bojové letouny Suchoj Su-57 minulý týden. Na sociálních sítích se jako první objevily snímky jejich přistávacích manévrů na letecké základně Hmímím. Počet přítomných Su-57 se zdroj od zdroje liší, přičemž nejčastěji jsou uváděny dva (Janes). Výjimkou ovšem nejsou ani tři (BMPD) či čtyři (Kommersant) exempláře. Nasazení letounů probíhá pravděpodobně v rámci vojskových zkoušek, které začaly v létě loňského roku.
Počátek vývoje letounu Suchoj Su-57 sahá do roku 2001. První zkušební let byl proveden v roce 2010, od srpna 2017 je letoun označován jako Su-57. Loni v prosinci uskutečnil první let s novými pohonnými jednotkami Izdělije 30.
Su-57 dosud nebyl ruským letectvem zařazen do aktivní služby (nebyly ukončeny vojskové zkoušky), a proto mohlo být jeho nasazení v Sýrii provedeno pouze jako součást zkušebního programu. Jurij Borisov, náměstek ruského ministra obrany, podle zpravodajské společnosti Jane’s 8. února letošního roku uvedl, že Su-57 dokončil první fázi testů. Dokončení druhé fáze (s novými motory Izdělije 30) se očekává v roce 2019.
Suchoj páté generace - infografika
Ředitel moskevského Centra analýz strategií a technologií (CAST) Ruslan Puchov deníku Kommersant nastínil několik možných důvodů, proč Moskva v Sýrii své stíhací letouny páté generace nasadila. „V první řadě uveďme plánované zkoušky a testy. Zařízení musí být prověřeno v boji,“ domnívá se Puchov. Důležitou roli hraje i získání reputace, jež by dala nový impuls směrem k završení vývoje letounu. „Z pohledu fungování ruských leteckých sil v Sýrii není vyslání Su-57 potřeba, nicméně o přínosu jeho nasazení bude možné mluvit až po jeho zakončení,“ řekl Puchov.
Internetové stránky Business Insider zdůrazňují i marketingový význam nasazení. Rusko se snaží posílit vývozní potenciál Su-57 prostřednictvím jeho přítomnosti v Sýrii, přestože se stále ještě nachází ve vývoji. Jako v boji prověřený letoun má u řady zákazníků větší šanci na úspěch. Syrské nasazení může být směřováno především vůči Indii, odkud se ozývají hlasy pro ukončení rusko-indického multimiliardového programu stíhačky páté generace FGFA (Fifth Generation Fighter Aircraft). FGFA konstrukčně přímo vychází ze Su-57.
„Může nést i zbraně, i když to není hlavním cílem,“ přidává další názor Vasilij Kašin z moskevské Vysoké školy ekonomické. „Už od svého začátku bude prověřený bojem. Pomůže to (myšleno nasazení v Sýrii) přizpůsobit sériovou výrobu,“ uvedl pro internetové stránky The National Interest.
Další pochopitelný důvod vyslání ruských letounů představuje snaha shromáždit co nejvíce provozních zkušeností a údajů o výkonu. Su-57 v Sýrii, kde aktivně působí řada typů západních bojových letounů, nepochybně testují prostředky radioelektronického průzkumu, boje a také výkonný radiolokátor N036 Belka s nepohyblivou plošnou fázovou anténou a elektronickým snímáním AESA (Active Electronically Scanned Array). V Sýrii tak má Su-57 jedinečnou možnost testovat svou avioniku, elektroniku a senzory proti západním letounům a získat cenné zkušenosti pro další vývoj.
„Vlastnosti radaru potvrdily svou účinnost ve dvou hlavních kategoriích, při snímání vzdušného prostoru i zemského povrchu,“ řekl deníku Izvestija Jurij Bělyj, generální ředitel společnosti NIIP, jež N036 vyrábí. „Poučili jsme se z nedostatků přechozího vývoje a využili jsme nejnovější vědecké poznatky.“
Kromě toho se spekuluje o tom, že ploché antény radiolokátorů jsou rozmístěny po obvodě trupu Su-57, podobně jako tomu je u amerického konkurenta F-22A Raptor. Ruský odborník na vojenství Aleksej Leonkov pro deník Izvestija uvedl, že rozmístění radiolokačních modulů na povrchu Su-57 pilotovi poskytuje téměř úplný přehled o situaci v rozsahu 360° kolem letounu.
„Pilot uvidí vše, co se kolem něj děje, a navíc ve všech směrech,“ řekl Leonkov. „V současných leteckých střetnutích, v nichž se letadlo snaží zasáhnout jak protivzdušná obrana, tak i nepřátelské letectvo, poskytuje pohled dokola velkou výhodu. Součásti radiolokátoru Su-57 se s největší pravděpodobností nachází v přední hraně křídla, na svrchní i spodní části trupu a také v ocasních plochách.“
Ruské stíhací letouny páté generace mají mít šest radiolokačních systémů, jejichž přesná konfigurace není veřejně známá. Pravděpodobně budou pracovat v několika odlišných vlnových délkách.
Ve srovnání se staršími typy dokáží radiolokátory typu ASEA odhalit cíl na delší vzdálenosti, jsou přesnější a lépe odolávají činnosti radioelektronických rušičů. N036 proto může být využit k celé řadě úkolů jako je vyhledávaní vzdušných a pozemních cílů, navigace a mapování, a to vše v prostředí se silným elektronickým rušením.
V současné době ruské letectvo provozuje devět prototypů Su-57, z toho poslední má finální verzi avioniky. V letošním roce má ruské letectvo obdržet poslední desátý prototyp a jedenáctý, který bude mít již finální konfiguraci určenou pro sériovou výrobu.
Otázkou je, jaké zbraně mohou vůbec současné Su-57 používat. Například v případě F-35 je vývoj postupný a teprve na základě testování a zkoušek jsou postupně vyvíjený nové verze software, které umožní používat nejnovější generaci přesných zbraní.
U Su-57 není například známo, že někdy podstoupilo ostré testování zbraňových systémů, nota bene přesných zbraní vzduch-vzduch nebo vzduch-země. Nedá se proto předpokládat, že s ostrými zbraňovými testy Su-57 začne v Sýrii.
Dodejme, že v rámci státního vyzbrojovacího programu Rusko do roku 2023 celkově získá 18 až 24 stíhaček Su-57. O dalším nákupu Su-57 rozhodne až další vyzbrojovací program, který bude přijat za pět let. Nicméně nic nebrání tomu, aby stíhačka Su-57 byla nabízena na zahraničních trzích a podařilo se tak vytížit výrobní linku, která byla kvůli Su-57 postavena.
Zdroje: Izvestija, BMPD, Kommersant, Jane’s, National Interest, Business Insider
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
