Samohybný minomet PRAM-S Armády ČR je dědictvím po zbrojní velmoci ČSSR

V poslední dekádě studené války byl v Trenčíně stvořen samohybný minomet PRAM-S, který se měl stát výzbrojí minometných baterií v sestavách praporů. Jenže ta válka mezitím skončila a PRAM-S byl vyroben pouze ve stopovém množství. Osm těchto výtečných strojů stále provozuje Armáda České republiky.

Ve druhé polovině osmdesátých let zaváděla Československá lidová armáda (ČSLA) do své výzbroje tažené minomety vzor 82 PRAM-L ráže 120 mm a zároveň se počítalo s brzkým zavedením samohybných minometů vz. 85 PRAM-S stejné ráže.

Označení PRAM pramení z projektového názvu PRAporní Minomet (protože vývoj i výroba probíhaly na Slovensku, setkáme se i s označením PRÁM, které vychází ze slovenského výrazu prápor). Podle celého označení byl PRAM-L  praporní minomet lehký, i když svou ráží spadal do kategorie minometů těžkých (případně středních), a PRAM-S byl praporní minomet samohybný.

Minomety PRAM-L byly určeny jako prostředek palebné podpory motostřeleckých praporů a samohybné minomety PRAM-S měly pravděpodobně plnit stejnou funkci u tankových praporů.

Ve druhé polovině 80. let, respektive před rokem 1989 (než se začalo již částečně odzbrojovat), tvořilo hlavní pozemní bojovou sílu ČSLA deset vševojskových divizí, z toho bylo pět divizí motostřeleckých a pět divizí tankových. Hlavními součástmi motostřelecké divize byly tři motostřelecké pluky a jeden pluk tankový, naopak u tankové divize to byly - a zde zpravidla – tři pluky tankové a jeden motostřelecký. A nyní se již dostaneme k těm praporům, motostřelecký pluk tvořily tři prapory motostřelecké a jeden prapor tankový, tankový pluk tvořily tři tankové prapory (další jednotky těchto pluků, stejně jako výše u divizí, pro zjednodušení neuvádíme).

Je logické, že se jednodušší tažený minomet PRAM-L podařilo dovést do sériové výroby dříve. Vyvíjela se jen zbraň, tedy klasický minomet, ne celá vozidlová platforma i s nabíjecím zařízením. Od roku 1986 začaly nové minometné baterie s minomety PRAM-L nahrazovat u motostřeleckých praporů raketometné čety vyzbrojené dvojicí 130mm raketometů vz. 51. Tyto praporní minometné baterie měly mít ve své výzbroji šest minometů, avšak kvůli rozbíhání výroby byly do baterií vznikajících během prvního roku zařazovány zpočátku pouze minomety čtyři. K přepravě minometů PRAM-L, které disponovaly jednoduchým oddělitelným jednoosým podvozkem (v palebné pozici byl oddělen) sloužily nákladní vozy Praga V3S. Vétřiesky mohly tyto minomety tahat nebo vozit naložené na zaplachtované korbě společně s municí a částí obsluhy (velitel sedával při přesunu v kabině vedle řidiče, miřič a nabíječ pod plachtou). Do roku 1989 bylo vyrobeno 226 minometů PRAM-L, pak se výroba ukončila s očekávanou redukcí tuzemských ozbrojených sil (která nakonec přišla v míře zcela neočekávané).

Samohybný minomet PRAM-S na fotografii z doby nedávné v Armádě České republiky

Vývoj samohybného minometu PRAM-S začal koncem 70. let v podniku Konštrukta Trenčín: Tento podnik, založený roku 1953, se stal v Československu v období studené války hlavním centrem vývoje pozemní vojenské techniky. Na sklonku roku 1982 vznikly dva prototypy PRAM-S, které se v letech 1983 až 1985 podrobily důkladným zkouškám.

Až v roce 1990, tedy po sametové revoluci a do nastupující nové politicko-hospodářské situace související s rozpadem Východního bloku, ale také v době krystalizace a následného podpisu odzbrojovací Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, vyrobily Závody ťažkého strojárstva v Dubnici nad Váhom ověřovací sérii dvanácti minometů PRAM-S. Tento tucet PRAMů tak putoval místo k bojovým jednotkám do vojenských skladů.

V Armádě ČR

Po rozdělení Československa byla vojenská technika mezi nástupnické státy dělena zpravidla v poměru 2:1, tento poměr reflektoval relativní vztah mezi počty obyvatel. Z tuctu vozidel PRAM-S ověřovací série jich osm putovalo do České republiky a čtyři zůstaly na Slovensku.

Původně stále dlely ve skladech jako záloha, ale později byly vytaženy na dvůr a usmálo se na ně sluníčko. Ten zázrak se stal navzdory radikálnímu zeštíhlování Armády České republiky. Zatímco se vypařovala jednotka za jednotkou a nepřeberné tuny vojenské techniky se loučily s aktivní službou v AČR (a občas mířily kdovíkam), tak k bojové jednotce AČR zamířilo těch osm samohybných minometů.

Dnes (březen 2018) slouží naše minomety PRAM-S u minometné baterie 72. mechanizovaného praporu, posádkou v Přáslavicích. Současné praporní minometné baterie tuzemské armády tvoří dvanáct minometů, 72. mpr má tedy netypické složení své minometné baterie: 8 ks PRAM-S a 4 ks PRAM-L.

Samohybný minomet PRAM-S, vojenská přehlídka v Praze při výročí 90 let od založení Československa

Samohybný minomet PRAM-S Ozbrojených sil Slovenské republiky

Ještě pro pořádek dodejme, že svou minometnou baterii s dvanácti minomety PRAM-L má 71. mechanizovaný prapor (71. mpr a 72. mpr spadají do sestavy 7. mechanizované brigády), 41. mechanizovaný prapor a 42. mechanizovaný prapor (41. mpr a 42. mpr spadají do sestavy 4. brigády rychlého nasazení).

Celkem tedy bojové jednotky AČR disponují osmi samohybnými minomety PRAM-S a 40 minomety PRAM-L. Pro minomety PRAM-L byla minulý rok pořízena nová vozidla Tatra 815 PRAM 8x8, která je mohou přepravovat už „pouze“ na korbě pod plachtou (jednou z výhod proti PV3S je například přeprava celé obsluhy minometu ve velké a pohodlné kabině vozidla).

Po rozdělení Československa v naší armádě skončil i eden ze dvou prototypů PRAM-S. Ten se od roku 2003 nachází ve vojenském muzeu v Lešanech, do té doby sloužil k výcviku jako střelecký trenažér.

Samohybný minomet vzor 85 PRAM-S

Platformu samohybného minometu PRAM-S představuje radikálně upravený podvozek s korbou bojového vozidla pěchoty BVP-1. Československé BVP-1 byla licenční mutace sovětského stroje BMP-1 (v originále БМП-1, Боевая Машина Пехоты). Výroba BVP-1 probíhala v letech 1970 až 1989 v Detvě (pro ČSLA a export do zemí mimo SSSR) a v Dubnici nad Váhom (pro SSSR), celkem se u nás vyrobilo více než 17 tisíc BVP-1. 

Samohybný minomet PRAM-S

Nové vozidlo PRAM-S bylo oproti klasickému BVP-1 prodlouženo, přičemž dostalo navíc jeden pár pojezdových kol (BVP-1 má na každém boku šest pojezdových kol, PRAM-S sedm). Prodloužení vozidla si vyžádalo poskytnutí dostatečného prostoru pro hlavní zbraňový systém, zásobu munice a obsluhu toho všeho (a to u původního „krátkého“ BVP-1 se ve střední části korby nacházel „podvěžový“ bojový prostor a do zadní části korby se ještě mimo jiných věcí vešlo převážené osmičlenné pěchotní družstvo).

Posádku samohybného minometu PRAM-S tvoří čtyři muži. V přední části vlevo – vedle motorového prostoru – sedí řidič. Ve střední části korby má při pravém boku své stanoviště velitel a při levém boku miřič. Až za nimi mezi uskladněnými minami operuje nabíječ.

Hlavním zbraňovým systémem vozidla je minomet ráže 120 mm, který je opatřen automatickým nabíjením zezadu (klasicky ústím hlavně nabíjený minomet v samohybném provedení by znamenalo mít alespoň částečně odkrytý bojový prostor).

Přechod z pochodové do palebné polohy trvá do jedné minuty. Při střelbě z minometu je zároveň potřeba dodržet maximální boční i podélný náklon vozidla vůči vodorovné rovině v hodnotách do 5°.

Náměr minometu je 40° až 80° a odměr 15° na obě strany. Minimální dostřel je 504 metrů a maximální 8 036 metrů. Rychlost střelby se udává následovně: za jednu minutu 18 až 20 střel (tato hodnota je nejdůležitější, protože po minutě se před padajícími minami stihne schovat i flegmatik), za pět minut 40 střel, případně za 60 minut 70 střel.

Posádka si sebou ve vozidle veze do akce 80 minometných granátů, z toho 21 v nabíjecím dopravníku, zbylých 59 pak ve dvou zásobnících situovaných po bocích zadní části bojového prostoru.

Samohybný minomet PRAM-S, minomet ráže 120 mm je nabíjený zezadu automaticky.

Sekundární zbraní PRAM-S je protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm.

Sekundární zbraní vozidla je protiletadlový kulomet ruské výroby NSVT (v originále НСВТ, пулемёт Никитина-Соколова-Волкова танковый) ráže 12,7 mm, použitelný je samozřejmě i proti cílům pozemním. PRAM-S může nést i ruský protitankový reaktivní komplet 9K113 Konkurs se třemi řízenými střelami 9M113.

Stejně jako BMP-1 dokáže PRAM-S plavat, může operovat i v zamořeném terénu (jadernými nebo chemickými zbraněmi) a v takovém terénu může také vést palbu.

PRAM-S dosahuje bojové hmotnosti téměř 16 tun. S naftovým vodou chlazeným šestiválcem o zdvihovém objemu 15,9 l a maximálním výkonu 220 kW dokáže po silnici uhánět rychlostí 63 km/h. V terénu se pohybuje rychlostí kolem 30 km/h a na vodní hladině plave rychlostí až 7,4 km/h. Maximální úhel stoupání je 35°, šířka překonávaných zákopů 2,5 m a výška kolmé překážky 0,7 m. Průměrná spotřeba paliva se udává 92 l / 100 km, jízdní dosah na komunikaci 550 km.