„Po týdnu jsem poznal, že to bude bez problémů,“ líčí zkušený gólman. „Pořád tam co půlrok létáme: opálit se a pozdravit známé.“
Teď se do země zaslíbené vrací Kovář i pracovně. A až bude večer jeho Slavia bojovat s Maccabi Tel Aviv o postup ze skupiny Evropské ligy, naskočí mu jen krásné vzpomínky.
Vážně vás ani v prvních dnech v Izraeli nic nezaskočilo?
Jen velký pařák, to mě hned bouchlo. Přiletěl jsem v červenci, bylo čtyřicet stupňů, vlhkost osmdesát procent. Ale jinak paráda. Ubytovali nás v hotelu na pláži, kolem přátelští lidé, se vším pomohli, zvali na kafíčka. I v klubu se chovali skvěle, takže jsem hned věděl: dobrá volba.
I do kabiny jste zapadl hned?
Už první pátek mě spoluhráči zvali domů na šábes. Přišel jsem, koukal na ty plné stoly a ptal se: Kolik lidí ještě přijde? A oni: Už nikdo, bude nás šest. Přitom tam bylo jídla jako pro šedesát lidí, to jsem v životě neviděl. Pořád nás pobízeli, ať si dáme, ale já už vůbec nemohl.
Maccabi Tel Aviv - SlaviaSledujte od 21:05 hodin podrobnou on-line reportáž. |
Takže se v Haifě muselo žít opravdu krásně.
Nádherně. Odtrénoval jsem a odpoledne už jsme s rodinou leželi na pláži. Procestovali jsme celý Izrael, od Jeruzaléma až po přírodní rezervaci Roš ha-nikra, a nebylo čeho se bát. Vlastně jen prvních čtrnáct dní jsem byl trochu v nejistotě.
Co se dělo?
Něco kolem Pásma Gazy. To jsem byl na špičkách, viděl jsem v televizi, jak tam lítají rakety. Ale všichni mě uklidňovali: Neboj, naši se naštvou a během pár dní to tam uklidní. A opravdu, za pár dní tam armáda naletěla, všechno srovnala a od té doby byl celou dobu klid. Raketu jsem naživo viděl jen jednou.
Kdy?
Cestou na zápas koukám z okna a říkám klukům: Tamhle to je co? Nějaké zvláštní letadlo? A oni: No, to není letadlo... Ale hned mě ujišťovali, že se není čeho bát, že mají protiraketový systém. Sem tam při tréninku zazněla rána, tak jsem se ptal, o co jde. A spoluhráči: Neboj se, to jen naši trénují na moři.
Cítil jste, jak se v Izraeli dbá na bezpečnost?
Ta je tam na prvním místě, vláda na své občany nedá dopustit. Velká část daní jde do armády, vojenská služba je povinná pro muže i ženy. Občas jsem viděl v obchoďáku hlídkující holky se samopalem, ale to už mi pak přišlo normální. Stejně jako zbraně v kabině.
Prosím?
Někteří kluci z týmu zrovna procházeli vojenským výcvikem. Přišli na trénink v uniformě, odložili samopal na skříňku a šli trénovat. Zbraně nám rozebírali přímo před očima. Taky jsme měli v týmu Palestince, který byl v áčku reprezentace a musel se jí zříct - kdo hraje za izraelský klub, pro toho je palestinský nároďák tabu. Tenhle kluk měl doma úplný arzenál. Říkal, že musí být připravený, kdyby něco.
Jak jste byl připravený vy - kdyby něco?
Pod každým domem musí být bunkr, měli jsme ho taky. Ale všichni kolem byli v klidu. Pořád říkali: Pohoda, dej si kafe, armáda všechno vyřeší. Brzy jsem začal zvát i kamarády na návštěvu.
Co jste jim mohl doporučit?
Kultura je jedinečná, byl jsem unešený. Jeruzalém, Zeď nářků, Mrtvé moře... Když přijela mamka na návštěvu, chtěla v moři udělat kotoul, ale pořád ji to vracelo zpátky. Byla tam jak na kolotoči. (smích) Já jsem vášnivý golfista, objevil jsem krásná hřiště. Udělali jsme si i výlet do Kirjat Šmony, kde je sjezdovka, ale hlavně jsme si užívali sluníčko.
Když vás Izrael tak ohromil, proč jste nevydržel déle?
Nepohodl jsem se s novým trenérem Baninem. Vytýkal mi skoro všechno, třeba že si špatně stavím zeď. Trenér gólmanů se šel podívat a smál se: Vždyť to má dobře! Když jsem se zranil, sehnal nového brankáře a bylo hotovo. Nechali mě ale v Haifě dál bydlet i trénovat, takže vzpomínám jen v dobrém. Zato v Bulharsku, kde jsem byl potom, to bylo sto let za opicemi.
Jako v Řecku, kde jste na začátku kariéry vyzkoušel třetí ligu?
Neměl jsem žádné závazky, škola hotová, tak jsem to zkusil. Zachytal jsem si, k moři to bylo deset minut a byli jsme tam tři Češi - aspoň to. Kdybych byl sám, asi bych se bodnul. Řekové měli všechno na párku, kafíčko, cigaretka. Slovo avrio - zítra, bylo jejich nejoblíbenější. Po prvních třech výplatách najednou přestaly chodit peníze, vymýšleli jsme kulišárny, jak to z nich dostat. Už jsme si z legrace říkali, že to tam snad budeme muset přepadnout.
Do Řecka už tedy asi ne, ale do Izraele byste se vrátil rád, ne?
Na dovolenou jo. Ale ve Slavii všechno klape, děti jsou v Praze spokojené, manželka taky. Izrael je fajn jednou za čas, ale teď je mi dobře tady.
