Jak to bylo s Ugandou?
Dostal jsem nabídku z tamního nároďáku, což je velká výzva, hrají kvalifikaci o mistrovství světa, měli ve skupině Egypt nebo Ghanu. Ale doma to neprošlo, ani diskutovat o tom nešlo. Když pak manželka říkala, že Ústí je daleko, namítl jsem: vyber si Ugandu, nebo Ústí.
Jak se nové angažmá zrodilo?
Upeklo se hrozně rychle, takhle to ve fotbale chodí. Ze dne na den. Nejde o moji první rychlou zkušenost; když jsem šel z Varnsdorfu na Slovensko, hotovo bylo během dvou dnů. Nabídku Ústí jsem přijal jako velkou výzvu s velkým respektem a pokorou. Na úrovni první a druhé ligy se pohybuji deset let a musím to zaklepat, zatím žádnou větší pauzu jsem neměl. Jsem rád, že se Ústí ozvalo, ani jsem se nerozmýšlel.
Koho jste si vybral za asistenta?
Tahle záležitost je pro mě vždy zásadní. Je lepší, když nejbližší spolupracovník je člověk, kterého znáte charakterově, můžete se o něj opřít. Ani tohle nebylo jednoduché, není lehké se jinde vyvázat ze smlouvy. Jsem velmi rád, že jsem se dohodl s Jurajem Šimurkou, pracoval jsem s ním ve Slavii i v Baníku. Jsem přesvědčený, že to je dobrá volba, kromě funkce asistenta jako bývalý gólman pomůže i s brankáři.
Takže současný trenér gólmanů Radim Novák taky končí?
Radim bude v klubu fungovat v nějakém režimu dál. Já chtěl svého asistenta. Juraj je přítel a kolega, známe se dobře. Na předchozích štacích jsem přišel do klubu, kde se sice vyměnil trenér, ale všichni kolem zůstali. A nikdy to nebylo ideální. Proto jsem si dal podmínku, že chci jednoho člověka svého.
Jaká je podle vás síla podzimního ústeckého kádru?
Jsem tady teprve chvíli, ale Ústí na mě udělalo dojem. Není tady poraženecká, ale dobrá nálada. To je podstatné. I když situace je, jaká je. Znám tu dva hráče, pracoval jsem s Jirkou Pimparou ve Varnsdorfu a Pavlem Pilíkem před lety v reprezentační šestnáctce. Zpovzdálí znám i ostatní z doby, kdy jsme si v Baníku dělali analýzy soupeře. Dojem z kabiny je dobrý. Dlouho do noci jsem teď sledoval zápasy Ústí, třeba ten poslední z Příbrami. I když to skončilo 0:4, z mého pohledu jsme tam odehráli velmi dobrý první poločas. Jen se to pak v jednom časovém úseku položilo. Mužstvo je kvalitní, má na střed 2 .ligy. Je na čem stavět, hráči ani lidi kolem nemají hlavy dole. Věřím, že to zadání co nejrychleji splníme a dostaneme se do klidnějších vod. I když máme osm bodů, což snad ani nemusím komentovat.
Proč vás zlákalo zrovna Ústí?
V průběhu čtyřměsíčního volna jsem řešil nějaké nabídky z jiných týmů druhé ligy, shodou okolností od klubů, které se pohybují kolem Ústí. K dohodě s nimi nedošlo, ale Ústí mi předložilo jasně definovanou nabídku. Neváhal jsem.
Jaké jsou cíle?
Zadání klubu je zřejmé, nemůžeme se bavit o ničem jiném než soutěž pro Ústí zachránit. Teprve pak můžeme mluvit o dalších perspektivách, cíle klubu směřují určitě výš.
Jak tým rychle nakopnout?
Moc toho už nenatrénujete, spíš teď musíte hráčům natočit hlavy. Pracovat hlavně po psychologické stránce, než že se udělá revoluce a bude se překopávat všechno, co bylo. Byla spousta dobrých věcí, 1 .poločas v Příbrami mě vážně nadchnul. Moc se toho ani změnit nedá. Mluvit, komunikovat, nalít do hráčů novou krev, energii, aby na hřišti nechali všechno.
Dá se teď mluvit o stylu, který budete chtít razit?
Abychom mohli mít relativně klidnější zimu a mohli se věnovat perspektivě, je potřeba ve zbývajících čtyřech kolech udělat nějaké body. Tomu teď podřídíme všechno a je jedno, jestli budeme hrát pěkně, nebo ne. Jsou dva zápasy, po nich reprezentační pauza, v těch čtrnácti dnech prostor na něco bude.
Chcete v Ústí zakotvit na déle?
To je téma každého rozhovoru s klubem, když mi nabízí angažmá. A zásadní téma. Nechci, aby to byl jen štěk, ale aby to mělo nějaký smysl. Bavili jsme se o delší perspektivě. První cíl je jasný, jsem přesvědčený, že ho zvládneme. Potom je prostor pro další práci, na vize jsem se ptal, byl jsem ubezpečený, že Ústí má vyšší cíle. Chtělo by během několika let nechci říct hrát o postup, ale pohybovat se ve vyšších patrech tabulky.
Jaká bude páteční premiéra proti Hradci, který vyřadil z domácího poháru Teplice?
Moc si nemůžete vybírat, soutěž je těžká, zažil jsem si to s Varnsdorfem i s Baníkem; v Ostravě jsme měli kvalitní tým i zázemí, i tak bylo složité postoupit. Každý ve druhé lize může každého porazit, není někdo, kdo by suverénně převyšoval ostatní, nikdo není slabý.
Jak se vám pracovalo s trenérským svérázem Vlastimilem Petrželou v Ostravě?
S Vlastou jsem se poprvé potkal, když já vedl Ružomberok a on Michalovce. Já ho znal, on mě ne. Od té doby se náš vztah vyvíjel, teď se prohloubil společným angažmá v Baníku. Je to specifická osobnost, výrazná, svojský trenér i člověk. Velmi dobře nám to fungovalo, Vlasta je zdrbal a já je pohladil, chemie byla dobrá. Měl jsem prostor k trénování, na hřišti to bylo moje, on řešil manažerské věci a koučování. Byla to velmi dobrá zkušenost, Vlasta je obrovská osobnost směrem k hráčům i k vedení.
Takže teď už nebudete jako hlavní hodný Křeček, ale zlý?
Umím obě role, není ale situace, že by se tady musely rozkopávat stoly a koše. Opravdu jde o to, aby si hráči začali věřit, aby se zklidnili. Není potřeba revoluce nebo bouřka. Ale když nemá někdo přístup, jaký požaduju, bývám hodně zlý.
V Baníku jste navzdory postupu do první ligy skončili. Překvapení?
Dozvěděl jsem se to na dovolené, jak to v Česku bývá. Překvapení to bylo, i když tomu během jara napovídaly indicie. Nejsme úplně začátečníci, některé věci jsme cítili. Ale když vybojujete první ligu a jste celou sezonu na postupových místech, čekali jsme, že šanci pokračovat dostaneme. Druhá věc je, že jsme se s Baníkem nerozešli ve špatném, s panem majitelem Brabcem jsme si to vysvětlili, sešel jsem se s ním několikrát potom. Hledali jsme další možnost spolupráce, v ten moment ale k tomu prostor nebyl. Baník je velký klub, nemám k němu zášť, i když tohle bylo nestandardní, zarazilo mě to a zamrzelo. Už jsem pak neměl možnost sehnat angažmá, bylo to na konci sezony.
Nečekal jste, že si vás nový trenér Radim Kučera nechá?
On si pan majitel myslel, že by to tak mohlo být, ale já bych to nepřijal. Potřebuju pracovat s lidmi, které znám, stejně tak Radim. My se neznáme, nedělalo by to dobrotu.
Co jste říkal na fanoušky Baníku?
Musím říct, že jsou fantastičtí. Když jsme hráli zápas zrovna tady v Ústí, přijelo sem šest set fanoušků Baníku. Dělal jsem fotbal i na Slavii, ne zrovna v ideální době, ještě před příchodem čínského investora. Tam byla taky tribuna sever výborná. Ale to, jak nás podporovali příznivci ve druhé lize v Ostravě, to v Česku nemá obdoby.
Před lety jste trénoval severočeský Varnsdorf, s nímž teď budete soupeřit o záchranu druhé ligy. Nepere se to ve vás?
Už jsem dostal několik esemesek, že mi gratulují, ale doufají, že se nezachráníme právě na úkor Varnsdorfu. To bych nechtěl. Byla to moje první štace v profesionálním fotbale v pozici hlavního kouče, bylo to úspěšné působení, protože jsem potom odešel do první ligy na Slovensko. S Varnsdorfem jsme se zachránili s kádrem, který byl na úrovni druhé a třetí ligy, mám na to jen nejlepší vzpomínky, byla to zajímavá sezona. Sleduju ho víc než jiné kluby. Doufám, že se zachrání. A my taky.
Jak vzpomínáte na angažmá v pražské Slavii ještě před jejím vzestupem?
My si nevybrali tu éru, v které jsme tam s Mírou Beránkem byli. Neměli jsme tehdy žádné signály, že přijdou čínští investoři. Pamatuji si, že po posledním zápase jsme dostali obálky, ale nebyly to prémie. (smích) Z té doby tam ještě zůstali Škoda, Zmrhal, Deli a Bílek.
Jste s trenérem Miroslavem Beránkem v kontaktu?
Jsme hodně ve spojení, konzultujeme nějaké věci. Ve Slavii je něco jako šéf dorosteneckých kategorií a juniorky. Zvažoval i jiné možnosti, ale mládež ho nadchla. Já si taky myslel, že ho to ještě potáhne ven a že si s ním půjdu do Kazachstánu vydělat nějaké peníze. Ale nakonec zvolil tuhle cestu. A je spokojený, je bez nějakého velkého tlaku.
S Ústím je spojena jedna zajímavost, člen představenstva klubu Vasil Simkovič je nejznámějším hokejovým fanouškem v Česku, který jezdí fandit v masce Fantomase. Věděl jste o tom?
Vážně? To mi ještě nikdo neřekl. Ale teď když na něj koukám... to je pro mě překvapení, musím mu říct, že už to vím. (smích)
