Možná je to ta obrovská kapotáž s elektricky nastavitelným větrným plexi štítem. Nebo třeba hluboké rustikální blatníky?
Když jsem se kdysi svezl na stroji Indian Chief, byl jsem přesvědčený, že nic majestátnějšího už asi v životě neosedlám. Přemožitel se však našel. Ne náhodou přijel ze stejné stáje a právem nese označení Roadmaster.
Náčelníkova pýcha
Ten zhmotněný majestát ještě podtrhuje trojice ohromných kufrů očalouněných hnědou kůží. A protože jsme u indiánů, zdobí ty kolosální brašny dlouhé kožené třásně. Někdo je má rád, někdo se jim směje a jiný by se k nim nepřiblížil na sto metrů. Co člověk, to názor.
Do celkového vzhledu urostlého náčelníka ale tyhle brašny tak nějak patří. I když to ve skutečnosti jsou očalouněné plastové kufry.
O to horší je, že ve znamení stylu se bohužel nedají zamknout, stejně jako úzká schránka na vrcholu palubní desky, do které je vyveden USB vstup pro připojení telefonu nebo flash disku s muzikou. V domovině velkého válečníka se prostě a jednoduše nekrade.
Ovšem souhrnný objem všech odkládacích prostor je téměř sto padesát litrů. Sem už se nějaké to cestovatelské vybavení seskládá.
Uzamykatelná není ani nádrž. Do té se vejde téměř 21 litrů paliva, které odplouvá průměrným tempem 6,9 litrů na sto kilometrů jízdy. Na svých oblých bocích nese nádrž chromované štítky s logem Indian.
Logo najdete také na sedle, motoru, na kování brašen, koženém pásu na nádrži a dokonce i na táhle jezdce zipu uzavírajícího malou plochou schránku na víku horního kufru. Mimochodem po otevření této schránky vykoukne hlava indiána i odtud. Společnost Polaris, která značku vlastní, hrdě dává najevo, že Indian prostě neoddiskutovatelně patří mezi rodinné zlato.
O svou posádku se dokáže velký náčelník postarat s patřičnou úctou.
Přísný pohled indiána sleduje okolí ze všech možných míst.
Přístrojovka z říše snů
Palubní deska obsahuje kromě dvou rozměrných analogových budíků v retro stylu hlavně obrovský dotykový TFT displej informačního a zábavního systému. K dispozici je samozřejmě navigace, propojení s mobilním telefonem, přehrávač médií nebo rádio.
Obrazovku lze rozdělit na dvě poloviny. Do každé z nich potom lze seskládat oblíbené funkce a parametry, které mají být zobrazovány. Osvědčila se kombinace navigace a údajů o dojezdu na aktuální množství paliva spolu s časem. Komu by to připadalo příliš fádní, může navolit například ještě kompas. Ovšem v našich zeměpisných končinách je tahle funkce spíš na ozdobu.
Přehrávač médií umí vyhledávat podle názvu skladby nebo alba. Veškeré funkce info systému lze ovládat dotykem prstů a to i v kožených rukavicích. Obrazovky lze přesouvat tahem prstů. S displejem lze tedy jednoduše zacházet tak, jak jsme zvyklí třeba z tabletu nebo chytrých telefonů.
Systém reaguje bleskurychle. Ne vždy je však šmudlání prsty po obrazovce na místě. Pro tyto okamžiky jsou připravena klasická analogová tlačítka. Ta základní, přepínající mezi jednotlivými podskupinami menu, jsou v řadě pod displejem. Dalšími volbami lze procházet prostřednictvím tlačítek se šipkami na levém řídítku.
Palubka velkého indiána toho umí opravdu moc. Horní schránka ukrývá USB připojení.
Audiosystém je pak nejlepší ovládat křížovým ovladačem rovněž vlevo. Na pravé rukojeti lze najít obsluhu startéru, hlavního vypínače elektrických obvodů, ale také nepostradatelného pomocníka každého touringového biku, tempomat.
Rohy palubní desky jsou osazeny výkonnými reproduktory, které jsou schopny zásobit posádku i okolí mašiny kvalitní reprodukcí. Spolu se zrychlováním se také automaticky přidává na hlasitosti. Šum proudícího vzduchu tak neruší poslech.
Dalším velmi výrazným prvkem je dvojice masivních kožených sedel. Oba členové posádky mají k dispozici takový malý obývák. Ani chladnější počasí nemusí hned znamenat problém. Obří klasik dokáže pod oběma sedly zatopit. Stačí jenom překlopit masivní kovový spínač vlevo pod spolujezdcem. Řidič má samozřejmě k dispozici vyhřívané rukojeti.
Na minulost nezapomíná
Jakkoli tahle mašina budí svým mohutným vzhledem respekt, když zvednu těch čtyři sta kilo ze stojanu a kola se poprvé pomalu otočí, kila jsou rázem pryč. Za tímhle malým kouzlem stojí mimo jiné i konstrukce rámu. Jeho páteřní část je totiž kompletně z hliníkové slitiny. Navíc je část rámu dutá a prochází jí vzduchový kanál k airboxu. Zato spodní polovina rámu je ocelová. Tím je dosaženo maximální soustředění těžiště do těch nejnižších částí motocyklu.
Masivním zátahem 106 koní žene velkého náčelníka vpřed dvouválcový V-Twin Thunderstroke 111. Trojmístná číslice znamená objem válců v kubických palcích. V kubických centimetrech to vychází na 1 811.
Pán silnice. Roadmaster si své jméno opravdu zaslouží.
Válce svírají úhel 49 stupňů. Vrtání je 101 milimetrů, zdvih 113. Oba válce, stejně jako kryty ventilů, jsou vyzdobeny masivními žebry. Výfuková kolena ční strmě dolů. To je odkaz na dávné předky ze čtyřicátých let dvacátého století. Motor ale pochází kompletně z dílen společnosti Polaris. Jeho vývoj trval bezmála dva roky a bez debat se vydařil, protože stejně tak, jak vypadá, také funguje.
Masakrální zátah 139 Newtonmetrů blahosklonně ignoruje jakékoli prodlevy při řazení. V podstatě je jedno, jaká rychlost byla zrovna vylosována, a tak zbývá spousty času na kochání krajinou.
Pode mnou duní obří véčko a do uší hraje oblíbená muzika. Opouštím město a majestátně se nesu okreskou. Kdekoli se objeví indiánova tříoká maska a pod ní skleněná svítící tvář bojovníka, vzbudí zasloužený rozruch. Když lidé nestihnou mašinu hlasitě okomentovat, alespoň vesele zamávají.
Jízda s náčelníkem
Kromě klasické „kochačky“ se ale tenhle rustikální obývák dokáže také pěkně rozběhnout. A při té příležitosti se určitě nebrání ani pěkně utaženým zatáčkám. Jasně, že to není žádný supersportovní tobogán, ale když je třeba prosmýknout se bludištěm utažených okreskových smyček, není důvod ke zvýšené tepové frekvenci, ani ke zpomalení na hranici pádu. Prostě tam tu letící masu jezdec pošlu a Pán silnic už si poradí.
I zezadu budí americký klasik respekt.
Náčelníkovo srdce se jmenuje Thunder Stroke 111. V řeči našeho kmene to znamená 1800 kubických centimetrů.
Kromě toho, že brzdy velkého cruiseru jsou ve standardu vybaveny brzdovým asistentem ABS, jsou také od osmdesátikilometrové rychlosti duální. To znamená, že pokud brzdím intenzivně předkem, přidává se spontánně i zadní brzda, aniž bych musel šlapat na pedál. Ani když byla mašina plně naložena, nezaznamenaly bohatě dimenzované brzdy větší problém.
A co se týká podvozku, pak dokáže indián nabídnout skutečně nefalšované pohodlí. Rozbitou silnici nebo dlažbu v centru města dokáže proměnit v rovný kulečníkový stůl. Do dorazů si zadní centrál cvakl pouze jednou. Ale ten železniční přejezd fakt stál za to a obávám se, že by proškolil i mnohé cestovní enduro.
Zato na dálnici volím tempomat, zesílím muziku a rozvalím se do sedla ve velkém stylu. Indián bublá sytým basem ze dvou stříbrných doutníků pod brašnami, plexi jde nahoru a vzdálenosti nabývají zcela jiných parametrů. V téhle sestavě si dovedu představit i několik hodně pohodových dní „on the road“.
Bohužel čas vyměřený pro audienci u velkého náčelníka vypršel a nastala chvíle se rozejít. Ale řeknu vám upřímně, neodchází se mi lehce, jeho pohostinnost je totiž hodně návyková. Indian Roadmaster Classic patří mezi to nejexkluzivnější, co lze na silnicích potkat, takže svou trvalou přízeň si hodnotí na 870 tisíc korun.
