Uznávaný dramaturg a tvůrce televizních pořadů i celovečerních filmů se narodil v Hranicích, Ostrava proto pro něj už v mládí nebyla daleko. „Ačkoli je to na půl cesty mezi Ostravou a Olomoucí, měl jsem už od dětství bližší vztah spíše k ostravskému rajonu,“ popisuje s tím, že doma převažoval spíše příklon k valašským tradicím než k hanáckým.
Gustav Oplustil
|
„Rodiče mé maminky se přistěhovali ze Strážnice a už mé první klukovské výlety a túry se strýcem Ferdinandem, který byl členem klubu turistů, směřovaly do Beskyd, nikoli do rovin s výletními místy jako Helfštýn nebo Svatý Kopeček. Ostrava pak byla nejen pro mne železným srdcem naší republiky, jak jsme se tenkrát ve škole učili. Navíc Hranice tehdy jako okresní město bývaly součástí Severomoravského kraje. Teprve později, když se okresem stal Přerov, ocitly se v kraji Olomouckém,“ vzpomíná Gustav Oplustil.
V jeho pořadech vystupovali umělci z Ostravy
Jeho umělecká cesta začala před pětasedmdesáti lety v Beskydském divadle, kde byl v angažmá rovných osm sezon.
„Všechny naše štace byly převážně v oblastech dnešního Moravskoslezského kraje a nejednou jsme hostovali také v Ostravě. Však jsem zde měl i hodně přátel, z nichž mnozí v Beskydském divadle začínali, ať už divadlo sídlilo v Hranicích, nebo v Novém Jičíně,“ vysvětluje.
Ostravské scény pak pro něj i jeho přátele často představovaly vzor. „Rád vzpomínám na Pepíka Haukvice, Josefa Kobra, Štěpánku Ranošovou, Ilju Prachaře, profesora Hamšíka, Františka Benoniho, Jirku Letenského, Jardu Knížete a celou rodinu Malíkových. S Pepíkem Haukvicem jsme se občas navštěvovali, ale bližší spolupráce nastala, až když jsem se stal dramaturgem v pražské televizi,“ líčí a dodává, že to bylo v 60. letech, kdy se Josef Haukvic stal členem Hudebního divadla v Karlíně.
„Já měl možnost obsadit jej do různých zábavních pořadů. S Darkem Vostřelem jsme dělali Kabaret u Zvonečku, kde si s chutí zařádili nejen Haukvic a Kobr, ale také Hana Zagorová, Věra Špinarová i Marie Rottrová a Jaroslav Wykrent s Pavlem Novákem. Měli zde příležitost uplatnit svůj komediální i pěvecký talent,“ dodal Oplustil.
Na Černé louce byly i televizní estrády
Klíčová role Ostravy v jeho kariéře pak na sebe nedala dlouho čekat. „Následně jsem se zase já stal častějším hostem Ostravy, kde redakce zábavy tehdejší Československé televize mívala programové komise a přípravy na společné akce, jako byl například Silvestr, Mezinárodní den žen nebo Den horníků. Občas jsem tak dostal nabídku napsat scénář pro zdejší redakci. Jednalo se také o výstavy na Černé louce, jejichž součástí bývaly televizní estrády. Vystoupil jsem rovněž v tehdy populárním pořadu Ondřeje Suchého Kavárnička dříve narozených a zapomenout nelze ani na pořady Dostaveníčko v Hranicích nebo Vrať se, vše odpuštěno v režii mého letitého kamaráda a režiséra Zdeňka Havlíčka,“ vyjmenovává.
V ostravském studiu Československé televize pak byly natočeny také dva díly životopisné hry o skladateli Rudolfu Piskáčkovi, kterého ztvárnil Jaroslav Satoranský. Na scénáři se opět podílel Gustav Oplustil, tentokrát společně s Jiřím Apltem, Karlem Tuškem a dirigentem Mirkem Homolkou.
Oplustil jezdí do Ostravy z Havířova
„Jezdil jsem do Ostravy rád. Bydlel jsem většinou v hotelu Palace, který pak léta tiše chátral, a posléze v hotelu Ostravan, který je nyní moderním hotelem Imperial. Posledních dvacet let jezdím do Ostravy z Havířova, kde bydlela moje druhá manželka Jana, když ta první, Jarmila, mi po třiačtyřiceti letech manželství zemřela. Zajíždíme zde pravidelně, protože Jana má jednu dceru v Havířově a druhou v Kopřivnici, v Ostravě pak bydlí vnučka s manželem a třemi pravnoučaty. Setkáváme se také na chatě u Žermanické přehrady,“ líčí.
Gustav Oplustil v 60. letech.
V nedávné době Gustav Oplustil spolupracoval rovněž s divadlem v Českém Těšíně. „Díky režisérům Ivanu Misařovi a Miloslavu Čížkovi už byly v Těšínském divadle uvedeny dvě moje hry: swingový muzikál Poněkud zasněžená romance a v současnosti je na repertoáru další muzikál Písničkář o životě a díle Karla Hašlera.“
Novodobá ikona Ostravy? Jarek Nohavica
Jak s vyprávění Gustava Opluštila vyplývá, Ostrava jej provází celý život. „Znám ji v nejrůznějších etapách jejího života, a tak mohu zodpovědně říci, že současnost a minulost tohoto města jsou dva veliké rozdíly. Z té průmyslové a dělnické Ostravy, kde byla dominantní těžba černého uhlí, výroba železa, oceli, drátovny a těžký průmysl, se stává celkem poklidné město, jako je Opava nebo Zlín. Moc se mi líbí, že se zde nachází nejen řada kulturních a sportovních areálů, ale také vyhlídkové kavárny vytvořené z vysokých pecí a výrobních hal,“ říká Oplustil, podle kterého se Ostrava v posledních letech změnila výrazně.
„Návštěvníci se zajímají nejen o zdejší zoologickou zahradu nebo Stodolní ulici, ale atraktivní jsou také různé hudební festivaly a sportovní akce nebo též Lázně Klimkovice. Dnešní Ostrava, to už zkrátka není kdysi úspěšná operetka Rudolfa Kubína Děvčátko z kolonie nebo verše slezského barda Petra Bezruče,“ zamýšlí se a dodává, že Ostrava má v současnosti také novodobé ikony.
„V současnosti zde kraluje úspěšný básník, skladatel a zpěvák Jarek Nohavica, který dokáže přilákat a vyprodat i ty největší sály, a to bez ohledu na věkovou hranici publika. Jarek je básník tohoto kraje tělem i duší a dovede rozdávat radost i dobrou pohodu také těm, kteří kvůli přestavbě zdejšího průmyslu ztrácejí svá celoživotní povolání horníků, hutníků – tedy všech těch, kteří živili své rodiny těžkou prací svých rukou. Mám rád Ostravu a celý zdejší kraj a přeji všem dobré zdraví a šťastnou budoucnost,“ uzavírá své povídání Gustav Oplustil.
