Po druhé světové válce bylo mezi lidmi zbraní dost. Taky Josef Krejčí tehdy přišel k pistoli. Později ji vyměnil za fotoaparát.
„To byl začátek mé lásky k fotografii,“ říká Krejčí a ukazuje snímky po sále hostince v Sokolí. Přímo v hostinci - v někdejší ložnici majitelů - se narodil.
Hostinec budoval jeho dědeček a po něm jeho otec. Sál hostince zdobí řada jeho fotografií, hlavně portrétů žen a uměleckých aktů. „Chtěl jsem, aby to tady bylo atraktivní, tak jsem dával na stěny hlavně ženský, co jsem fotil,“ vzpomíná Josef Krejčí.
Hostinec v osadě Sokolí u Třebíče byl do současné podoby vybudován jako přístavba zdejšího starého statku v roce 1936.
Menší hospoda tady ale fungovala už dřív, dědeček Josefa Krejčího (také Josef) totiž získal výuční vysvědčení jako pomocník už v roce 1923. Vyučil se u svého otce.
„Rusové stříleli po slepicích i do řeky. Co chtěli, to si vzali“
Po přestavbě vznikl luxusní výletní hostinec podle plánů třebíčského stavitele Aloise Herzána.
Hostinský sál byl na rozdíl od nynějšího stavu vymalovaný v několika odstínech, ve stropě měl dodnes zachované a funkční zdobené odvětrávání. Konávaly se tu taneční zábavy, v zimě se topilo v kamnech na uhlí. Za války se v sále hrávala divadla, například pohádky.
Hostinec však brzy čekaly dramatické události. Za války se v Sokolí odehrálo několik přestřelek německých vojáků s partyzány. Po válce zase přijeli rabující frontoví vojáci z Rudé armády.
„Stříleli po slepicích, do řeky. Co chtěli, to si vzali. Sháněli se po kořalce, tak maminka přinesla láhev. Nejdřív se ale musela sama napít, pak si láhev vzali a odnesli. Dal jsem jim ohlávku na koně a dostal jsem za to bubínkový samopal a tahací harmoniku,“ usmívá se při vzpomínce nynější majitel hostince v Sokolí, takřka osmdesátiletý Josef Krejčí.
Cigarety se prodávaly po kusech zabalené do útržků novin
V hostinci se za války prodávaly cigarety značky Egypt nebo Vlasta. „Dodávaly se v krabicích po stovkách kusů - prodávaly se po kusech, zabalených do útržku novin,“ vzpomíná Krejčí.
On sám prý nikdy nekouřil, ale přece jenom se mu jako klukovi někdy hodilo, že byl synem hostinského.
„Když jsem jako kluk chodíval pást krávy, tak aby se mnou šli na pastvu ostatní kluci, vzal jsem v hospodě pár cigaret a na pastvě jsem jim je potom rozdal,“ směje se Krejčí.
Režim přesunul rodinu do zdevastovaného bytu bez toalet
Po válce však hostinec žádné veselé časy nečekaly. Josef Krejčí starší byl 11. září 1952 předvolán na Místní národní výbor v Sokolí. Za přečin neplnění dodávek dostal rok vězení, peněžitý trest a desetiletý zákaz pobytu na okrese pro celou rodinu. Podobný trest dostala i manželka Marie. Majetek rodiny propadl státu.
„Otec patřil v Sokolí k největším sedlákům, tak s ním komunisté zatočili,“ vzpomíná nynější majitel hostince Josef Krejčí na nejtěžší etapu života rodiny.
Rodina Krejčích byla vystěhována do vísky Vlásenice-Drbohlavy na Pelhřimovsku. „Byl nám přidělen zdevastovaný byt o dvou malých místnostech a bez sociálního zařízení. Pod bytem byla mísírna šrotu, která přitahovala myši a krysy. Setkávat se s nimi v noci nebylo nic neobvyklého, někdy to byly hrůzné zážitky,“ vylíčil Josef Krejčí život po vystěhování ze Sokolí v knize s názvem Vyhnanci, akce Kulak.
Ve Vlásenici-Drbohlavech Josef Krejčí starší v roce 1960 zemřel. Rodina se v roce 1963 přestěhovala do Písku, kde jeho syn Josef zajistil byt.
Po znárodnění se v hospodském sále sušilo obilí
Láska k fotografii syna hostinského ze Sokolí neopouštěla: fotil i na vojně, kam nastoupil jako chemik do Písku a pak do Mariánských Lázní. „Jenže v Mariánkách si začali důstojníci myslet, že mé fotografování je špionáž. Všechny fotky - byly jich tisíce - mi zabavili,“ vzpomíná Krejčí.
Po zabavení majetku hostinec v Sokolí nejprve nějaký čas nefungoval - na sále se například sušilo obilí. Pak ho začala provozovat Jednota Moravské Budějovice. Hostinec v té době částečně sloužil i jako malá venkovská prodejna. Před restitucí, k níž došlo v roce 1991, byl otevřen jen v některých dnech.
Z původního vybavení nenašli někdejší vlastníci po restituci nic. „Po válce jsme tady měli originální tupláky nebo ruční tlakostroj na tlakování sudů. To všechno jsem pamatoval, protože jsem tady ještě jako patnáctiletý čepoval pivo. Nezbylo tady nic,“ mrzí Krejčího.
Rodina Krejčích po navrácení majetku začala s rekonstrukcí, která trvala osm let. „V kuchyni byl propadlý strop, podlahy shnilé, omlácené stěny, střecha děravá. Komunisté nechali zbourat dvě kůlny, stodolu i průjezd s krásně zdobenými vraty,“ popisuje Josef Krejčí.
Hostinec byl po dlouhé pauze otevřen v roce 2000, kdy tady majitelé s přáteli oslavili silvestra. Staronovou hospodu si oblíbili i turisté, cyklisté a zvláště trampové. V současnosti slouží hostinec potřebám soukromého klubu.
