Radek Vovsík před plátnem relaxuje. Vezme si stojan a olejové barvy. K tomu si pustí muziku, popíjí víno.
Loni se takhle rozhodl, že namaluje i dům, v němž žije. „Vím, že sídlištní panelák není zrovna nijak krásným tématem pro obraz... Ale žiji v něm já i moje rodina a je mi tím ‚opravdovým domovem‘,“ vysvětlil muž, který po odchodu z politiky šéfuje dětskému domovu.
S plátnem si opravdu vyhrál. Zateplenému paneláku žluté barvy namaloval i anténu na střeše. Nezapomněl ani na pouliční lampy a zaparkovaná auta vedle chodníku. Jen kulatý satelit na jednom z balkonů vynechal.
Obraz tvořil po etapách zhruba deset hodin. Neměl stojan postavený před domem. Nejprve si panelák vyfotografoval a pak jej doma maloval podle snímku. Když byl hotov, obraz podepsal a přidal letopočet. Pak ho pověsil na společné chodbě domu blízko vchodových dveří.
Jenže obraz na chodbě vydržel jen měsíc, pak ho někdo ukradl i s dalším Vovsíkovým obrazem, na němž byl kostelík nedaleko Jihlavy.
Když poprvé uviděl jen prázdné háčky bez obrazů, hodně se naštval. Brzy ho ale zloba přešla. „V popelnici jsem ty obrazy nenašel, tak to asi někdo ukradl proto, že si je někam pověsil,“ uvažuje. A tak aspoň trochu zažil pocity malířů, o jejichž plátna mají zloději zájem.
Nesní o domě se zahradou
Radek Vovsík má k panelákům kladný vztah. Nesní jako mnozí lidé o domečku se zahrádkou, ani o chatě. Nemaluje malebné roubenky pod lesem.
Zažil už život ve třech domech z panelu. Jeden stál v Děčíně a bydlení tam nebylo ideální. „Zpočátku to šlo. Pak se tam nastěhovala první romská rodina, pak druhá, třetí. Později byl ten osmipatrový panelák do 4. patra romský. Na chodbě bylo naděláno, odpadky se sypaly z okna, ve dveřích bylo rozbité sklo. Jednou to zasklili. A já jak byl zvyklý procházet dveřmi, tak jsem si málem rozbil hlavu,“ vzpomíná se smíchem.
Ani tato zkušenost ho od paneláků neodradila. V tom současném domově bydlel i v době, kdy byl náměstkem primátora Jihlavy a vystupoval proti sprejerům. Pak se na jeho domě objevilo nasprejované jeho jméno spojené s vulgaritami, což už dnes bere s úsměvem. V politice již není dlouho.
Před lety si vyzkoušel i život v domku na vesnici, ale rád se vrátil do města. Zpočátku byl venkovem okouzlen, romantické představy ale brzy nahradilo poznání reality.
Na panelovém sídlišti v Jihlavě je spokojený, všechny potřebné služby má na dosah. Líbí se mu, jak dřívější šeď zdí nahradila zateplená pestrobarevnost.
„Jsem hodně dynamický člověk. Já kdybych bydlel v baráčku, tak mi to sebere svobodu. Panelák mi svobodu dává, i když tady dělám domovníka. Jezdím na výlety, účastním se různých akcí. Kdybych investoval do domu se zahradou, nutilo by mě to být stále tam na jednom místě, starat se o zahradu. Ani děti by dlouhodobě nebavilo jezdit na jedno místo někam na chatu,“ popisuje Vovsík.
Sní ale o tom, že jednou v důchodu přesedlá z paneláku do karavanu. „Budu s ním cestovat po hradech a zámcích a prodávat párky v rohlíku,“ plánuje bývalý politik.
