V kauze Tjumeň nyní dosáhli verdiktu, o nějž tvrdě usilovali. Přesto, že je zabalen do složitější formulace.
Ano, ruská Tjumeň přijde o mistrovství světa 2021. Otázka zní, zda dobrovolně, či „násilím“.
Už středeční dopolední exekutiva IBU ve Fieberbrunnu rozhodla, že pokud se Rusko do 24. února šampionátu samo nevzdá, bude mu ze strany IBU odebrán a loňské volby budou vyhlášeny za neplatné.
Důvody, proč funkcionáři IBU ponechali Rusům tuto zdánlivě zbytečnou průrvu na opuštění dříve dobytých pozic, jsou ryze politické. Ruská biatlonová federace - v zákulisí stále mocná – tak dostala možnost zachovat si alespoň navenek tvář. Možná by ji potom prezident IBU Besseberg dokonce pochválil za pozitivní „zvrat“ v jejím přístupu k boji proti dopingu.
Podívejte se na představení tratě na biatlonovém mistrovství světa:
Mimořádnému kongresu IBU, jenž se ve Fieberbrunnu konal hned poté, předestřela exekutiva IBU své rozhodnutí ohledně Tjumeně jako hotovou věc. Statutárně nadřazený kongres přesto mohl verdikt zvrátit, o což se ruská delegace skutečně také pokusila. Jenže na podporu svého návrhu, aby kongres hlasoval o zachování mistrovství světa v Tjumeni, získali Rusové jen 13 ze 46 přítomných zemí, tudíž příliš málo.
Bezprostředně po skončení kongresu tedy delegáti velmoci, jejíž pýcha byla tvrdě zasažena, veřejně vyhlásili, že mistrovství světa nevrátí a obrátí se na soud, ať už na sportovní arbitráž CAS nebo na soud civilní. Odmítli využít nabízenou ústupovou bránu, snad i z evidentního nedostatku sebereflexe, který v minulosti opakovaně projevovali i při prokázaných dopingových případech, například svých biatlonistů před hrami v Soči.
Rusové údajně nyní hodlají napadnou samotnou legitimitu mimořádného kongresu a předchozí exekutivy. Jak to učiní, zatím neoznámili. V případném soudním sporu by ale dle současných indicií neměli mít velké šance na úspěch.
Za zavřenými dveřmi a v napjaté atmosféře kongres IBU ve středu současně hlasoval o návrhu sportovců na zpřísnění antidopingových pravidel. Přijaté řešení je však zatím pouze částečné.
Snaha 156 biatlonistů a 54 koučů z 25 zemí o uzákonění osmiletých trestů za doping byla předem odsouzena k nezdaru, jelikož takové rozhodnutí nespadá do pravomoci IBU, nýbrž Světové antidopingové agentury WADA. Od příští sezony naopak mají národní federace platit za doping svých sportovců vyšší finanční pokuty, speciální komise IBU však má nejprve vypracovat jejich sazebník, což nějaký čas potrvá.
„Tvrdé jádro“ biatlonistů v čele s Fourcadem, Šlesingrem a Baileyem sice bude nejspíš tento postup považovat za příliš pomalý a více by se jim zamlouvalo zavedení tvrdších trestů počínaje právě začínajícím mistrovstvím. Představa výraznějšího protestu závodníků během světového šampionátu nicméně pravděpodobná není.
Nejvyšší představitelé IBU se každopádně před středeční bitvou o Tjumeň ocitli pod tlakem, který si ještě před dvěma měsíci neuměli ani představit. Frontální tažení proti ruským podvodům, u jehož zrodu stáli v prosinci Češi, našlo nejprve podporu u některých národních federací, potom i v mohutné antidopingové petici závodníků a zároveň také ve světových médiích a dokonce i u Mezinárodního olympijského výboru.
Navíc dorazil do centrály IBU a posléze také k delegátům poněkud rozhořčený dopis od generálního sekretáře WADA Niggliho.
WADA totiž již loni označila Ruskou antidopingovou agenturu za neslučitelnou se Světovým antidopingovým kodexem. Podle bodu 20.3.11 tohoto kodexu je odpovědností mezinárodních sportovních federací „učinit všechno možné, aby mistrovství světa přidělovaly pouze do zemí, které naplňují požadavky tohoto kodexu“. Jelikož na šampionát v roce 2021 kandidovaly i Slovinsko a Česko, a přesto byl přiřknut Tjumeni, požadovala WADA od IBU zdůvodnění, „proč tedy neudělala všechno možné, aby Tjumeni mistrovství nepřidělila“.
Takové vysvětlení generalita IBU poskytnout nemohla. Vždyť její prezident Besseberg v září na kongresu v Kišiněvě při slavnostní večeři dokonce sám vyzval k podpoře Ruska.
„Už tehdy jsme na tento rozpor poukázali, ale nebyli jsme vyslyšeni,“ říká předseda českého svazu Jiří Hamza. „Kandidatura Tjumeně nikdy neměla být připuštěna. Nyní se to ukázalo v plné nahotě.“
Po měsících planých pokusů „vymluvit se“ ze své fatální chyby snad už i Anders Besseberg pochopil, jak moc tehdy překročil svoji pravomoc, a otočil vlastní loď do protisměru.
Biatlonový svět (až na výjimky) si den před zahájením mistrovství světa díky verdiktu o Tjumeni oddechl. Teď se, doufejme, alespoň dočasně začne mnohem víc mluvit o závodech než o zákulisní politice.
Důležitá bitva byla vyhrána. „Ale válka bude dlouhá,“ tuší Hamza.
Je přesvědčen, že ti, kteří v této bitvě zůstali poraženi, se Čechům pokusí v budoucnosti pomstít. Už v posledních dvou měsících obdržel Hamza podle vlastních slov řadu výhružných dopisů či si vyslechl nenávistné telefonáty.
V konkrétních důsledcích to pro český biatlon může znamenat, že až dojde k volbě mistrovství světa 2023 či 2024 a Nové Městě na Moravě se při ní ocitne mezi kandidáty, ruský blok bude patřit k jeho největším odpůrcům, ať už by měl vyhrát kdokoliv jiný.
Cokoliv jiného by bylo překvapivé.
Někteří pragmaticky smýšlející kritici nyní vyčítají Hamzovi nedostatek diplomacie a příliš přímý tah na ruskou, potažmo dopingovou bránu, kterým poškodil „politické“ ambice českého biatlonu ve hře mocných. Těmto kritikům však bezprostředně po skončení středečního jednání nepřímo odpovídal: „Ano, česká federace na této iniciativě z tohoto pohledu spíše prodělá. Ale občas ta pravda za to stojí, abyste na úkor vlastního profitu pro ni něco obětovali.“
S čímž se nedá nesouhlasit.
