Světový vládce se nemění, Francouzi na domácí půdě opět nenašli konkurenci a v hučícím pařížském kotli oslavili už šestý titul. Samotná házená však uhání kupředu. „Posunula se tam, kde ještě nebyla,“ podotýká bývalý trenér české reprezentace Vladimír Haber, jehož francouzský turnaj nadchnul.
Co všechno odhalil?
Nový trend: rychle a zběsile
Házená svými zdlouhavými akcemi mnohým připomíná obléhání středověkého hradu. Tomu však může být konec. Ve Francii uspěly celky s pistolnickou mentalitou - těm nejlepším to často od rozehrávky k zakončení trvalo jen pár vteřin.
Elitní hráči tak dostali možnost se vymanit z taktických šablon. „Ohromně se mi líbí, že už to není takové to suché: tam poběžíš, tohleto uděláš. Hráči přidávají něco svého a i při daných taktických pokynech jsou schopni reagovat na danou situaci, rychle ji zanalyzovat a vytvořit něco jiného,“ vyzdvihuje Haber. „Nejvíc to bylo vidět u Francouzů a Norů, proto se dostali tak daleko.“
Novou mantrou se stává rychlost. A to nejen po zisku míče, ale i po inkasování. „Rychlé rozehrání po gólu funguje už delší dobu, ale postupně tento moderní prvek ustupoval. Teď se vrací zpátky a mají to zvládnuté i celky, které nejsou úplně top,“ konstatuje Haber.
Výsledkem je víc gólů a tím pádem i víc zábavy pro diváky. „Hodně velký důraz se klade na útočení, které je pro hráče vždycky snazší, protože jej trénují radši než obranné prvky,“ podotýká Haber.
K čemu brankář?
Z novinky zavedené před loňskou olympiádou se rychle stal standard. Celky si hlavně v oslabení, ale často také při běžném počtu hráčů pomáhají při útočení hrou bez brankáře, místo něhož nasadí extra hráče do pole.
„Házenou to zatraktivnilo, i když si nejsem jistý, jestli je to opravdu výhoda. Musíme si počkat na analýzu,“ upozorňuje Haber. Každá ztráta míče totiž hrozí inkasováním do opuštěné branky. „Přiznám se, že já i další trenéři středního a staršího věku jsme tomu nepřišli na chuť. Ale pokud se to bude divákovi líbit, musíme to respektovat.“
Francouzská nadvláda pokračuje
Z posledních pěti mistrovství světa vyhráli čtyři, k tomu od roku 2006 přidejte dvě olympijská a tři evropská zlata. Suverenita Francouzů nemá v historii obdoby. „A jsem přesvědčený, že ta dominance bude ještě dlouho přetrvávat,“ oznamuje Haber.
Několik mušketýrů jako brankářský fantom Thierry Omeyer či hbitý kouzelník Daniel Narcisse zřejmě ukončí reprezentační kariéry, domácí turnaj však ukázal, že na jejich místa se zdatně tlačí smečka dravých mladíků. „Mají tolik špičkových hráčů, že můžou postavit úplně jiný mančaft a stejně budou hrát o zlato,“ říká Haber.
Nové země na scéně
Dosud byli na mistrovství světa nejlépe pátí před skoro 60 lety a mohli jen obdivovat úspěchy svých krajanek. Nyní to Norové dotáhli až ke stříbru. Bronz brali Slovinci, pro něž to byla rovněž první světová medaile. Naopak olympijští vítězové z Dánska nebo bronzoví z Ria Němci vyhořeli.
„Slovinci mají podobně jako Seveřané systém, který přesto, že mají málo obyvatel, produkuje strašně moc dobrých házenkářů. Mají to vybudované podobně, jako to bylo dřív u nás, jenže my jsme od toho upustili a budeme to horko těžko dohánět. A zaspaly i jiné státy východního bloku jako Rusko nebo Rumunsko,“ upozorňuje Haber. „Přitom dřív se od nás učili Francouzi. Jenže my jsme zaspali a oni jdou dopředu,“ posteskl si kouč.
Evropa pořád vede
Stále platí, že zbytek světa se na Evropu dotahuje pomalu. Do čtvrtfinále mimo ní pronikl jen Katar s naturalizovanými cizinci (i když už ne tolika jako před dvěma lety), do osmifinále prošli ještě Egypt a Brazílie.
„Záleží i na tom, kde se turnaj koná. Když bylo mistrovství světa v Egyptě, tak se na něj důkladně připravili, Korea z domácí olympiády těžila řadu let,“ připomíná Haber. „Jinak je to však mimo Evropu okrajový sport.“
Překvapivě se však házená chytla v jižní Americe. Brazilci hráli velmi slušně, zvedlo se také Chile. „Mezinárodní federace se snaží, aby tam házená fungovala, protože jinak by jí hrozilo vyřazení z olympiády. Pro účast na ní je potřeba, aby se kvalitně hrálo na všech kontinentech,“ sděluje Haber.
Báječná atmosféra
Na duely domácího celku v Lille dorazilo 28 010 diváků, což je nový rekord mistrovství světa. Ale i ostatní zápasy se hrály v úžasné atmosféře zaplněných hal, celkem dorazilo přes půl milionu fanoušků. „Jako hráč jsem zažil finále olympiádě v Mnichově, kde to bylo úplné novum, hala pro 12 tisíc diváků nikde jinde nebyla. Dovedu se vžít do toho, co hráči prožívali. Pro každého to musí být ohromná motivace, protože tohle chtějí všichni zažít na hřišti, nejen v hledišti nebo u televize,“ říká Haber.
Francouzi podle něj nasadili hodně vysokou laťku. „Jsem zvědav, s čím za dva roky přijdou v Německu a Dánsku,“ poukazuje Haber na příští šampionát, pro nějž prý Němci chystají i padesátitisícový fotbalový stadion.
A co Česko?
Před dvěma roky skončili sedmnáctí, předchozí tři mistrovství světa Češi vynechali. „Už pár let u nás probíhá generační obměna. Teď máme dobře rozjetou kvalifikaci na mistrovství Evropy, v další kvalifikaci záleží na losu. Ještě nějakou dobu nám bude trvat, než se posuneme výš stabilně,“ míní Haber.
„Pevně věřím, že půjdeme nahoru, protože se začalo systematicky pracovat a nějaké výsledky už se dostavují. Ale může to trvat ještě jednu generaci, protože se v našem sportu hodně zaspalo,“ mrzí Habera.
