Další stupně vítězů to nejsou, ale zklamaný rozhodně nebudete, že?
Ne, určitě ne. Já se s oběma stojkama dneska hrozně pral. Nevím, jestli to bylo únavou nebo něčím jiným, ale ty stojky byly strašně vybojované. Takže jsem s konečnou střelbou za jedna maximálně spokojený.
Neříkáte si tedy: Jedna rána mě stála stupně vítězů?
To ne. Takhle teď nepřemýšlím.
Šéftrenér Ondřej Rybář tvrdil, že ta vaše jediná chyba byla velmi těsná, tak milimetrová.
Snažil jsem se mít dneska každou ránu pod kontrolou. Takže věřím tomu, že to kdovíjak daleko od terče nebylo. Ale ve finále to na věci nic nemění, prostě ta rána nespadla. Jestli byla mimo o pět milimetrů nebo pět centimetrů vedle, je jedno. Jsem spokojený, jedeme dál.
Na střelbu jste tentokrát skutečně nepospíchal. Už při první stojce jste třetí a pátou ránu odkládal. Cítil jste, že je to nutné?
Pravda. Dnes jsem na střelnici nevolil žádné velké riziko, vše bylo hlídané, jištěné.
Jak jste si připadal běžecky? Závod jste rozjel pomaleji.
Rozjel jsem ho dneska hlavou, abych se úplně nevyšťavil a nechytil tam potom nějaké K.O. Úplně ono to na trati nebylo.
Když jste se potom se třemi nulami blížil k poslední položce, na co jste myslel?
Já se spíš před tou položkou zabýval myšlenkami na to, že už mi na trati začíná trochu docházet. Tak jsem si hlídal tempo, abych se nedostal do stavu, kdy mi dojde úplně. Což mi pomohlo nemyslet na ty tři předchozí nuly.
Servis na trati vám však určitě hlásil, že pokud opět zastřílíte čistě, můžete být ve hře o stupně vítězů, ne?
Věděl jsem od nich, že jedu v pořadí vepředu, jenže říkal jsem si, že mám dost nízké startovní číslo. Za mnou byla na trati spousta dalších závodníků a já netušil, jak jedou. Proto jsem ani nespekuloval o výsledku.
Poslední kolo a finiš jste měl potom navzdory úbytku sil vynikající, polepšil jste si v něm o dvě příčky. Kde se to ve vás ještě vzalo?
Předtím jsem ve čtvrtém kole cítil, že jedu už pomalu na limitu, že mi začíná docházet. Ani ne tak fyzicky, ale možná i z toho důvodu, že jsem se trošku míň najedl, než jsem měl. Takže jsem byl v tom čtvrtém kole s tempem opatrnější. Ale v posledním, pátém kole jsem pak jel, co to jen šlo. Už jsem vnitřně cítil, že mi nedojde. Navíc mi hlásili, že je to kolem mě ve vteřinkách. Pokusil jsem se s tím něco udělat. Bolelo to, ale to tady bolí každého stejně.
Vaši psychiku posílí, že jste výborný nedělní výsledek z Ruhpoldingu (3. místo) dokázal hned v dalším závodě zopakovat?
To byl dnes můj úkol. Nechtěl jsem po svém velkém úspěchu v Ruhpoldingu totálně zazdít příští závod. Přál jsem si navázat na něj hned dalším kvalitním výsledkem, abych si sám sobě dokázal, že s tím umím pracovat. Povedlo se. Což mě posouvá nahoru v sebedůvěře.
S oblibou říkáte, že vám sedí kontaktní závody. Ovšem ve vytrvalostním závodě jste loni skončil pátý na mistrovství světa v Oslu a nyní osmý. Nejspíš vám bude sedět také, ne?
V každém závodě, do kterého nastoupím, se chci s těmi nejlepšími popasovat. Spíš bych řekl, že ty kontaktní mě víc baví. Jsou to závody, na které se vyloženě těším, užívám si je a jsou pro mě i tak trochu za odměnu.
Teď tedy dostanete za odměnu nedělní „hromaďák“?
Určitě. Těším se zítra na štafetu a pak také na masák. Užívám si zdejší krásné počasí, které celou tu atmosféru svěťáku ještě vylepšuje.
Při hromadných závodech s potěšením pozorujete, jak stoupáte pořadím Světového poháru a oblékáte si čím dál nižší startovní čísla?
To jo, i když to číslo potom nehraje nějakou velkou roli. Ale určitě se na něj koukám, celkové pořadí je svěťáku je motivátorem celé sezony.
Jste v něm jedenáctý. První desítka v absolutní klasifikaci bude jedním z dalších cílů?
Ono je to tam mezi 10. a 11. místem docela bodově odskočené, chtělo by to zajíždět teď co nejvíc kvalitních výsledků. Ale jak říkám, důležité je jít závod od závodu. Každý se jede od nuly. Takhle k tomu přistupuju od začátku sezony a zatím se mi to vyplácí.
