„Byla to Kriemhild Heller, která se tady v obci narodila a po 2. světové válce musela s rodinou svůj domov opustit. Společně s manželem přišli před několika lety s nápadem, že přeloží do srozumitelné němčiny kroniku obce, jejíž originál je uložen ve Státním archivu v Chebu,“ uvádí starostka Staré Vody Eva Procházková.
Kronika je totiž napsaná kurentem a navíc je proložena starými místními výrazy, které už vymizely.
„Člověk, který tady nežil, neví, co vlastně znamenaly. Ono je to stejné jako v češtině. Například na Moravě, odkud pocházím, se pro míchaná vajíčka používalo slovo škvařenka,“ vysvětluje se smíchem starostka, která přiznává, že nápadu v první chvíli příliš šancí nedávala.
Když ale za ní přišli manželé Hellerovi s prvními přeloženými stránkami a navíc se nabídli, že do němčiny přeloží knihu zadarmo, začala obec hledat cestu, jak historii zachycenou v kronice zprostředkovat také českým čtenářům.
Tak vznikl projekt na vydání česko - německé kroniky, která zachycuje události v obci Stará Voda v letech 1923 až 1934. S financemi pomohl Česko - německý fond budoucnosti, který na vydání knihy přispěl částkou 105 tisíc korun.
Lidé se z kroniky jako z novin dozvěděli, do se děje
Poté, co manželé Hellerovi dokončili překlad do němčiny, se o český text postarala Jaroslava Peteříková. S vydáním knihy pomohli také ředitel mariánskolázeňského muzea Jaromír Bartoš, kastelán zámku Kynžvart Ondřej Cink nebo farář Řehoř Urban.
„Jsou to vlastně takové noviny. Lidé tehdy neměli moc příležitostí zjistit, co se děje ve světě, a tak místní kronika zachycovala i události světového významu. Třeba výpravu na severní pól. Pro nás je důležité, že místní učitel, který je autorem kroniky, popisoval třeba místní kroje. Psal, co se už nenosí a naopak, jaké novinky se na tradičních oděvech začaly objevovat. Napsal o vraždě v Mariánských Lázních, o tom, že kdosi spadl ze sloupu, zachytil stavbu památníku padlým v 1. světové válce, psal o útrapách, které lidé tehdy zažívali,“ popisuje starostka.
Kronika Staré Vody, kde v samotné obci tehdy žilo na pět stovek obyvatel, ale zaznamenává i zajímavosti z okolí, například o zámku Kynžvart. Lidé se dozvědí, jaké desátky se na zámek odváděly, na jakých polích kdo pracoval a jaká byla tehdejší vrchnost.
„Pro nás to je opravdu vzácnost a důležitá věc z hlediska historie obce. Škoda, že se těch kronik nezachovalo víc. Tady se - stejně jako ve většině měst a obcí regionu - psala historie od Němců. Vědělo se, že tady byli, že tu žili a že byli odsunuti. S pamětníky ale zmizela i minulost. Teď jakoby se zvedla opona, která ji zahalovala. A my do ní můžeme nahlédnout, zjistit, jaké to bylo dřív, známe konkrétní místa i jména a víme, jak se tehdy v naší obci žilo. A že některé ty starosti máme stejné jako lidé, kteří tu byli před námi,“ poznamenává starostka Procházková.
Vznik dvojjazyčného překladu staré kroniky považuje za přímo ukázkový příklad spolupráce bývalých a nynějších obyvatel Staré Vody.
„Spolupráce ale nezačala až překladem staré kroniky. Už před časem jsme zde měli výstavu historických fotografií obce. I tato akce se mohla uskutečnit díky našim německým rodákům. Někteří z nich na svoje kořeny nezapomínají a pátrají po nich. Například právě paní Kriemhild Heller se podařilo zjistit, že zde její předci žili už od 16. století,“ doplňuje starostka.
