Co bude pak? To neví ani ona sama. Mateřská pauza? Zdravotní pauza? Ukončení kariéry? Nebo další léta u ledu?
Od konce listopadu se opět potýkala se zraněním, s nataženými vazy i úpony v pravém koleni.
„Bolelo mě to v prosinci při každém rozjezdu. Nemohla jsem jezdit ani v takovém podřepu, jak bych si představovala,“ popisuje.
Martina Sáblíková na pětistovce v Heerenveenu.
Proto až do 30. prosince vůbec netrénovala starty. Kouč Petr Novák ji odhlašoval ze všech závodů s výjimkou dvou vytrvalostních klání ve Světovém poháru. V tréninkových plánech proškrtal svěřenkyni veškeré rychlejší záležitosti.
Zkoušeli „za pochodu“ lecjaké léčebné metody, od masáží přes laser a bylinkové mastičky až po tejpy.
„Vzala jsem si dokonce i růžovej tejp, ačkoliv jsem na růžovou alergická,“ zasměje se Sáblíková. „A kdyby mi někdo řekl, že mi pomůže, když tu nohu strčím do mikrovlnky, tak ji tam strčím.“
Trenér Novák přiznává, jak v prosinci seriózně zvažoval, že ji z mistrovství Evropy stáhne a zaměří se až na světový šampionát.
Zatížena jak bolestmi těla, tak tréninkovým mankem však přesto dorazila na evropský šampionát do Heerenveenu. Stěžejní otázka zněla: Nakolik je v pořádku?
„Jo, jsem v pohodě,“ hlásí po úvodním dnu.
Řekněme raději: relativně v pohodě.
Novák nabízí na její zdravotní stav dva různé úhly pohledu.
Ten první zní: „Pokud vezmeme v potaz, že Martina dělá vrcholový sport, pořád se pere o první místo na světě a deset let už vyhrává, je také přiměřeně zdravá.“
A pohled druhý: „Už deset let není stoprocentně v pořádku. Pořád u ní něco zdravotně falíruje. My totiž trénujeme ne na hraně, ale i trošku za hranou. Jinak to ani nejde, když chcete zůstat nahoře.“
Kouč soudí, že většina výjimečných sportovců držících se na špici dlouhá léta je na tom se zdravím podobně. Příkladem je i nizozemská hvězda Ireen Wüstová, také ona bývá každoročně nemocná či zraněná.
„Martinu jeden den bolí koleno, za měsíc kotník, další měsíc záda, pak laboruje pro změnu s nataženým svalem. Takhle se to pořád střídá,“ vykládá Novák. „Nebo přijdou rýma, chřipka, další věci. Ale naučili jsme se, jak se s tím vším poprat.“
Její zdravotní trable se datují už od olympiády v Turíně 2006, kdy měla nesnáze s natrženým svalem a pečoval o ni i docent Kolář.
Příčiny posledního ze série svých zranění nedokáže Sáblíková přesně určit. „Hodně tréninků, dlouhé přelety i cestování a spousta hodin za volantem v autě mohly koleno na podzim přetížit,“ přemítá.
Předchozí dva roky dřela naplno, bez zastavení. Na podzim a v zimě na bruslích, na jaře a v létě na kole.
„I to může být důvod mých potíží,“ připouští.
Místo kolena se rozbolela záda
Odborná vyšetření, která v prosinci podstoupila, potvrdila přetrvávající potíže s kolenními vazy a úpony. Doporučení lékařů? Jednoznačné: Pomůže jen klid.
O Vánocích tedy šest dnů nebruslila. „To se mi o Vánocích přihodilo naposledy ve dvanácti letech,“ vzpomíná. Úplně bez pohybu ale nevydržela. „Denně jsem chodila aspoň na půl hodiny se proběhnout. I když to vlastně ani nebyl běh. Držela se mě i paní s kočárkem.“
Šestadvacátého prosince odcestovala na soustředění do italského střediska Collalbo. Také tam se ji trenér snažil šetřit. Občas ho neposlouchala a přidávala si.
„Nemůžu si pomoci, když vím, co všechno mě ještě v sezoně čeká,“ vysvětluje Sáblíková. „Vím, že kolenu musím ulevit, ale má hlava zároveň potřebuje mít pocit, že něco dělám.“
V závěru soustředění prohlásila: „Koleno mě teď nebolí.“
V duchu trenérovy teorie se však místo toho přihlásil jiný problém. „Co je?“ ptal se jí, když viděl, jak chodí.
„Udělala jsem nějakej blbej pohyb, chytla mě záda.“
Masér Jan Cuřín, kterého přibrali do týmu, měl opět plné ruce práce.
Aby nedošlo k mýlce, Sáblíková si nedělá popisováním svých problémů alibi, nemá to ve zvyku. Naopak, v Heerenveenu při setkání s reportéry pronesla: „Radši řeknu, že jsem zdravá, ať si někdo nemyslí, že se na zranění vymlouvám.“
Přesto má za sebou velmi poučný měsíc.
„Je mi třicet. Mé tělo už nebude regenerovat jako v osmnácti,“ uvědomuje si silněji než dřív. Mnohem pečlivěji musí volit priority.
Léto bude bez cyklistiky?
Ztrátu na Ireen Wüstovou má už po prvním dnu příliš velkou. Je značně nepravděpodobné, že dosáhne na svůj šestý titul mistryně Evropy ve víceboji. Na druhé příčce historických tabulek by se s ním přiblížila k Němce Niemannové, kralující jim s osmi tituly.
„Jakákoliv medaile mi tu udělá radost,“ říká Sáblíková. „Ale i kdyby se to nepovedlo, nebudu extra smutná.“
Šampionát v supermoderně zrekonstruované hale Thialf je pro ni „jen“ rozjezdem směrem k únorovému mistrovství světa.
A současná předolympijská sezona je „pouze“ generálkou na tu příští, olympijskou.
V Heerenveenu avizuje, že kvůli zimním hrám v Koreji patrně po dlouhé době vypustí celou cyklistickou sezonu. „V létě mě tentokrát nic čekat nebude. Odpočinu si před nejdůležitější zimou.“
Přesto nelituje zátěže, kterou na sebe v předchozích letech jak na bruslích, tak na kole naložila. Navzdory nesplněnému snu o startu v Riu. „Jednou jsem se tak rozhodla. Nechtěla bych nic vracet.“
Pchjongčchang má být zlatým hřebem kariéry pro rychlobruslařku, kterou už třikrát dekorovali olympijskou vítězkou.
Dál zatím hledět odmítá.
