Jaká je nejčastější otázka, kterou ošetřovatelé v Tropickém pavilonu jihlavské zoologické zahrady od návštěvníků slýchávají? „Jsou ti krokodýli opravdu živí? Musí být vycpaní, vždyť se ani nehnou,“ tlumočí jejich slova Martin Maláč, tiskový mluvčí jihlavské zoologické zahrady.
Zvědaví návštěvníci netradiční prohlídky se v úterý podívali do odchovny, kde se chovatelky starají o malé korálovky, užovky a některé ještěry. Viděli i líhně, kde se aktuálně v teple hřejí želví vajíčka.
Pohlaďte si hada, nekouše
„Pojďte si ji pohladit. Tohle je opravdu hodný had. Nekouše,“ vybízel Maláč k polaskání přes dva metry dlouhé krajty kobercové, která už z dálky budí respekt.
A ačkoli se někteří odvážlivci našli, v případě veleštíra, kterého vyndal z terária, se nikdo k bližšímu kontaktu nehrnul.
Průvodce je zavedl i do „alchymistické laboratoře“, kde hučí sofistikované filtry na čištění vody a kde se ladí teplota a vzdušná vlhkost.
Mírně odlišnou teplotu totiž potřebují kytky, trochu jinou teplotu krokodýli a jinou teplotu a mikroklima zvířata v jednotlivých terarijních expozicích. „Sjednotit to vše byl pro nás zpočátku velký oříšek,“ říká mluvčí.
Anakonda už má tři metry
Že se to podařilo, o tom podle Maláče svědčí celá řada úspěšných odchovů. „Zvířatům se v pavilonu daří výborně. Tři samice krokodýlů siamských krásně rostou a od chovatelek si berou potravu skoro z ruky. U anakond, které k nám dorazily jako dvouletá mláďata, má samice přes tři metry, samec o trochu méně a ve svojí expozici vypadají skutečně impozantně,“ ukazuje dva nebezpečné hady, ke kterým ošetřovatelé vstupují ve dvojici.
Přes počáteční potíže se v pavilonu daří i rostlinám. „Pyšní jsme na kolekci bromélií. Mým osobním favoritem je však poměrně nenápadná liána. Kytka se jmenuje vanilovník plocholistý a jeho plody, jejichž chuť všichni známe, jsou vanilkové lusky,“ připomíná.
Pokusy o útěk
Největšími celebritami v Tropickém pavilonu jsou přesto krokodýli. Někteří z návštěvníků již měli to štěstí, že tyto ještěry viděli při krmení nebo již několikrát při jejich odchytávání. A jako kus vycpaniny se rozhodně nechovají.
„Občas se nám při takových příležitostech i stalo, že někteří návštěvníci měli i tendenci nám s odchytem krokodýlů poradit, patrně pod dojmem některého z dokumentů typu Lovec krokodýlů,“ směje se Martin Maláč.
„Sám mám zkušenost, že aby si člověk rozřízl ruku, nemusí ani přijít do kontaktu se zuby. Stačí se dotknout hřbetních štítků krokodýlí kůže a teče krev.“
Adrenalinové chvilky zažili s krokodýly siamskými sami chovatelé pár dnů po otevření pavilonu. Tehdy více než třímetrový samec Tole a 2,5 metru dlouhá samice Ani se vydali přes vysokou bariéru oddělující jejich výběh od vedlejšího bazénu krokodýlů čelnatých. A to několikrát i přes stále se zvyšující zábrany.
„Těch útěků bylo asi pět. Ze zvířat v tropickém pavilonu jsou krokodýli jedni z nejinteligentnějších. Ale stejně jak začali, tak toho brzy zanechali,“ dodává.
Tento pár zvířat už v Jihlavě neuvidíte. Podle plánu se přestěhovala do plzeňské zoo. Jejich bazén nyní prochází úpravou, protože se ukázalo, že částečně prosakuje. „Pak se do něj přestěhují naše tři mladé samice těchto krokodýlů. Na jaro máme slíbeného nového dospělého samce. Rádi bychom mláďata,“ dodal Martin Maláč.
