Když v šestnácti poprvé nakoukl do Světového poháru, netušil, že na další individuální start mezi elitními skokany na lyžích bude čekat dlouhých pět let. O to víc si novoměstský odchovanec Vojtěch Štursa užívá návrat – před týdnem se ve finské Ruce radoval ze svého premiérového bodu v prestižním seriálu a v pátek večer zazářil v německém Klingenthalu druhým místem v kvalifikaci.
„Mám velkou radost, protože mi konečně začaly vycházet soutěžní skoky. Dřív jsem je hodně kazil. Teď dělám přesně to, co chci,“ pochvaluje si jednadvacetiletý talent. „I když prosadit se je hrozně těžké, protože svěťák je úplně někde jinde než ostatní soutěže. Skáče se tady z nižších nájezdových rychlostí a každá sebemenší chybička člověka stojí spoustu metrů,“ doplňuje.
Za výkonnostním vzestupem stojí reprezentační kouč
Ačkoliv si prvního bodu za 30. příčku v Ruce náramně považuje, jako svůj zatím největší úspěch bere třetí místo z letní Grand Prix (obdoba Světového poháru na umělé hmotě – pozn. red.) v ruském Čajkovském, kde letos na začátku září porazil například Slovince Roberta Kranjece nebo Japonce Taku Takeučiho. „Tohle umístění pro mě znamená mnohem víc. Bedna je přece jen bedna,“ usmívá se Štursa.
Vojtěch Štursave Světovém poháru 3. prosince 2011 střední můstek Lillehammer (Norsko) 49. místo 25. listopadu 2016 velký můstek Ruka (Finsko) 30. místo |
Zároveň věří, že velkou radost brzy zažije i na zasněženém můstku. „Co mi k tomu chybí? Ani nevím, možná ještě troška sebevědomí. Když porovnám svoje aktuální skoky s těmi z konce minulé sezony, jsem úplně někde jinde. A věřím, že také fyzicky jsem na tom nyní líp než 90 % skokanů ve svěťáku. Takže jen přijít na to, jak to udělat, aby se ve správnou chvíli všechno sešlo,“ přemítá.
Za svým vzestupem vidí i práci současného trenéra českého národního týmu – Rakušana Richarda Schallerta.
„Dřív se to tady vedlo od deseti k pěti. Když jsem byl ještě junior, nikdo nemyslel na to, že by se nám měl pořádně věnovat. Talent člověku nestačí, musí se k němu přidat také systematický a kvalitní trénink. Teď jsem přesvědčený, že jsme na správné cestě a můžeme jít nahoru,“ hlásí spokojeně.
Pro letošek se však nesvazuje žádným plánem na konkrétní výsledky. „Ale chtěl bych se probojovat na Turné čtyř můstků a mistrovství světa v Lahti. A mám ještě jedno přání: na mamutím můstku bych se hrozně rád dostal za 200 metrů. Rekord mám zatím jen 165 metrů, jenže já byl na mamutu naposledy před třemi lety. Od té doby jsem pokročil o velký kus dopředu, není to tedy nic nereálného,“ tvrdí Štursa.
Zvlášť když sám sebe považuje za letce. „Skok by sice měl od malinkých můstků až po ty největší vypadat stejně, ale já mám určitě raději ty velké. Důvody jsou jasné – z dlouhého letu je mnohem větší radost a já jsem navíc typ skokana, který z něj dokáže víc vytěžit. Takže větší můstky preferuju. A na mamuta už se vyloženě těším, i když já si užívám každý závod,“ konstatuje mladík, jenž pochází z Březin, malé vesničky na pomezí Vysočiny a Pardubického kraje.
Skákat začal v šesti letech v Novém Městě. Díky sestře
Na můstky se kdysi poprvé dostal díky sestře, bývalé reprezentantce v běhu na lyžích Martině Štursové. „Závodila za Nové Město, a jelikož já byl trošku hyperaktivní dítě a naši nevěděli, co se mnou, dali mě do stejného klubu na severskou kombinaci. Tu jsem dělal od šesti let až do patnácti, jenže potom mě běhy přestaly bavit,“ s úsměvem popisuje, jak „dezertoval“ ke skokanům.
Letos si ke sportu hodlal přibrat i studium na vysoké škole, zvolil si informatiku na Technické univerzitě v Liberci, kde žije a závodí za místní Duklu. „Ale byl jsem tam jen čtrnáct dní na začátku roku. Pak už jsem odjel na zimní přípravu a teď jsem se do školy dva měsíce nepodíval. Takže musela jít stranou. Ale v budoucnu se ke studiu určitě vrátím, s gymnáziem se člověk po konci sportovní kariéry moc neuchytí,“ má jasno Štursa.
