V Polsku stojí neomezený tarif s 10 GB dat jen 155 korun (více zde). V Německu sice stojí tarify podobně jako v Česku, ale zákazník dostane obvykle v ceně i neomezené volání v roamingu včetně určité porce dat. Levněji je v Rakousku a třeba britský Vodafone má v akci tarif v přepočtu za 640 korun, kde je 20 GB dat, neomezené volání, SMS a k tomu 2 GB dat v roamingu (a není to nejlevnější nabídka!). Prostě z českého pohledu nabídky snů.
Není se tedy čemu divit, že třeba ve spotřebě mobilních dat je Česká republika na chvostu Evropy, naopak v ceně patří mezi nejdražší. Za rok 2015 to pěkně ukazuje studie Tefficient. Jenže je tu jeden paradox. Příjem na zákazníka (ARPU) v Česku nikterak závratný není. A je to pravda. Porovnávali jsme ARPU českého a polského T-Mobilu. Český je na tom lépe, což je s ohledem na polské ceny tarifů logické, přesto je zde jedna záhada. U tarifních zákazníků (nepočítaje předplacené karty) hlásí český T-Mobile ARPU 359 korun, což je jen o 10 korun víc, než kolik stojí nejlevnější veřejný tarif operátora. Průměrná cena veřejně nabízených tarifů včetně studentských je pak u T-Mobilu 742 korun. A to počítáme jen ceny s úvazkem, bez úvazku jsou tarify ještě dražší.
Tajemství tarifů pro vyvolené
Z výše uvedeného by vyplývalo, že u T-Mobilu má drtivá většina zákazníků nejnižší tarif s úvazkem a jen minimum zákazníků si platí tarif dražší. Jenže tak to samozřejmě není. Nízké průměrné výnosy na zákazníka mají na svědomí firemní tarify a na ně navázané tarify pro soukromé užití.
Že jsou tyto firemní tarify extrémně levné, jsme psali již mnohokrát. Ve firemním segmentu jsou ceny smluvní, respektive z ceníkových cen získávají firmy a úřady výrazné slevy. Obvykle díky výběrovým řízením. Ta jsou dnes u státní a místní správy veřejná, takže se ceny dostávají na veřejnost.
Pomiňme nyní, že samotné firemní tarify jsou levné. Takový rozdíl oproti ceníkovým cenám, jako je obvykle v Česku, sice není v zahraničí běžný, ale budiž. Pro operátora má firemní zákazník výhodu v objemu, i s levnými tarify často utratí měsíčně dost peněz a často odebírá i další služby. Navíc má operátor se správou firemních tarifů méně práce a nákladů. Obvykle vše zařizuje jen vybraný pracovník firmy.
Jenže pak jsou zde ony zaměstnanecké tarify, které operátoři dávají jako bonus a firmy je pak nabízejí zaměstnancům jako benefit ke mzdě. Problém je v tom, že tyto tarify jsou obvykle také výrazně výhodnější než běžné ceníkové ceny. A na celý trh má největší vliv to, že v mnoha případech si může zaměstnanec vzít tři, pět i více takových zvýhodněných tarifů. Logicky sám je nepotřebuje, ale zajistí je rodině a nebo známým.
Příklad? Třeba Státní pozemkový úřad a jeho smlouva s Vodafonem. Každý ze zaměstnanců může až pěti známým zajistit neomezený tarif s 1 GB dat za 369 korun. Dalších pět poukazů si každý zaměstnanec může vzít na zlevněný domácí internet. A takových nabídek je hodně, samozřejmě v soukromém sektoru jsou neveřejné, u úřadů je lze najít v registru smluv.
Výše uvedené vede k tomu, že se na trhu zase začínají objevovat šedí operátoři. Firma si prostě domluví výhodné smlouvy a SIM pak nabízí dál. Většinou nikoliv veřejně, ale třeba v rámci různých klubů. Situace se tak vrací do doby před několika lety, kdy byl tímto systémem trh zaplevelený. Cenová revoluce z jara 2013 to na chvíli zatrhla, ale dnes je situace skoro stejná. Týká se to všech tří síťových operátorů, bez výjimky.
Nebo si musíte výhody vyhádat
A platí to i o schopnostech vyjednávání s operátorem. Opět se vyplatí smlouvat jako před lety. Při podání výpovědi operátoři obvykle nabídnou výhodnější tarif než za ceníkovou cenu.
Trh je křivý a kdo nemá známé nebo nemá štěstí při smlouvání s operátorem, musí platit jedny z nejvyšších cen za mobilní služby ve střední Evropě.
Otázkou: co s tím, by se měl zabývat především regulátor, tedy Český telekomunikační úřad. Ten má ze zákona pravomoce telekomunikační trh regulovat. Což se v některých případech ČTÚ daří (tlak na zákaznické smlouvy), ale minimálně v případě cen volání a dnes především cen za datové služby příliš nedaří. ČTÚ je minimálně v poslední době slyšet, ale výsledky se zatím nedostavily. Situace navíc dnes zašla tak daleko, že se cenami služeb začínají zabývat politici a z celé kauzy se stává předvolební téma.
Na druhou stranu problém mají řešit i operátoři. To, že na koncových cenách parazitují firemní tarify a s nimi svázané zaměstnanecké nabídky, je jejich obchodní politika.
