Jaké to je vyhrát Turnaj mistryň hned při své premiéře?
Uf, stále mi to nedochází. Když jsem proměnila mečbol, byla to nejkrásnější chvíle v kariéře, šly ze mě ven úplně všechny emoce. Během ceremoniálu jsem byla trochu otupělá, nechápala jsem, co se vlastně stalo. A v šatně jsem se hrozně rozplakala, pořád si to, že jsem vyhrála, úplně neuvědomuju.
Dá se popsat, co jste po vítězném míčku prožívala?
Slovy asi ne, je to těžké popsat někomu, kdo to nezažil. Je to jednoduše něco neuvěřitelného! Emoce, výbuch štěstí... Proměnit takový mečbol. Od prvního míčku jsem věděla, že můžu vyhrát. Už od včerejška jsem si v hlavě přemítala, co chci na kurtu dělat a s tím jsem šla i a na snídani. První zápas s Kerberovou ve skupině (Cibulková prohrála 2:1 na sety) mi dal víru, že ji můžu porazit.
Co se právě od zápasu ve skupině změnilo? Vlastně jste poslední čtyři zápasy s Kerberovou prohrála...
Ona je v současnosti nejlépe bránící tenistkou na světě. Věděla jsem, že musím útočit, abych vyhrála a věděla jsem, že na to mám. Pomohla jsem si forhendem a servis byl taky výborný, tím jsem si hru hodně usnadňovala. Myslím, že jsem ji moc nepustila do zápasu, jak jsem hrála agresivně.
Fanoušky jste pořádně napínala, zvládla jste proměnit až čtvrtý mečbol.
Nejenom je, i sama sebe jsem napínala, měla jsem nervy. Ale bylo to poprvé za celý zápas, kdy jsem si uvědomila, o co hraju, do té doby jsem byla v takovém transu. Ty první dva mečboly byly těžké, pak jsem ale ukázala, že jsem silná, když jsem dokázala odvrátit její setboly. Snažila jsem se soustředit na každý míček, chvíli jsem byla blízka a pak zase hrozně daleko. Ale zůstala jsem mentálně silná, mluvila jsem s koučem, který říkal, že je to úplný masakr, jak jsem to zvládla (zasměje se).
Fandili vám lidé na Slovenku, ale také v Česku, vnímala jste to?
Vnímala, moc mě to těší a hodně to pro mě znamená. Na Slovensku to sledovalo hodně lidí, jsem ráda, že jsem jim mohla zvednout náladu a přinést trochu štěstí. Ráda takhle Slovensko reprezentuju.
Ještě v únoru jste byla až 66. hráčka na světě. Kde jste to zlomila?
Pořád jsem si věřila, a to i přesto, že jsem neměla výsledky. Na Australian Open jsem vypadla v prvním kole, v Indiana Wells jsem měla mečbol v zápase s Radwaňskou, v Miami jsem vypadla ve třetím setu s Muguruzaovou. Hrála jsem výborně, ale neměla jsem sebevědomí, abych ty zápasy dotáhla do vítězného konce. Pak jsem ale vyhrála turnaj v Katovicích a začalo se to obracet a lámat. Ale nebylo to tak, že bych zničeho nic začala hrát dobře, jen jsem postupně získávala sebevědomí.
VÁŽNĚ SE TO STALO? Dominika Cibulková právě vyhrála Turnaj mistryň.
V příští sezoně byste mohla stoupající výkonnost potvrdit výhrou na některém z Grand Slamů, ne?
To je hodně daleko a bude to velmi těžké. Jasně, odmala je mým snem vyhrát grandslamový turnaj, ale nikdy by mě nenapadlo, že vyhraju Turnaj mistryň, už to je něco neuvěřitelného! Ale máte pravdu, Grand Slam je meta, výzva, ale nerada bych používala slova jako potvrdit. Nerada bych se dostala pod tlak.
Na Slovensku jste celebrita, dozrála jste i psychicky, to vám pomůže.
Určitě. Celá tato sezona dokazuje, že jsem dospěla. Kdysi jsem se dostala do semifinále Grand Slamu v 19 letech. Myslela jsem si, že už nemusím trénovat. Teď jsem úplně někde jinde. Vím, jak některé věci fungují a chci v tom pokračovat.
Jak se za výhru odměníte?
Zatím nemám představu, asi poletíme na Maledivy. Ale rozhodla jsem se, že ještě předtím poletím domů, alespoň na den.
Kvůli nadšeným zprávám, které vám přišly?
Nene, je to moje rozhodnutí, zprávy jsem nečetla, ani jsem se nedívala na telefon. Ale mamka mi říkala, že prezident Andrej Kiska napsal na Facebooku nádherný status, takže to asi všichni sledují. Zaslouží si, abych přijela domů, spolu si oslavy užijeme.
