Veslovali ve čtvrtfinále bok po boku, občas na sebe úkosem pohlédli. Dva giganti. Dva vládci veslařského skifu.
Tolik toho mají společného.
Oba přešli na skif po olympijských hrách v Aténách 2004, kde ještě startovali ve vícečlenných posádkách.
Oba od té doby shromáždili kolekci světových titulů, Mahé Drysdale jich má pět, Ondřej Synek čtyři.
Oběma se narodila dcera dříve, než s partnerkou stihli svatbu.
Drysdale obdržel novozélandský řád za zásluhy, Synka za jeho úspěchy povyšovali v armádě.
A oba v minulosti dokazovali, jak umějí bojovat se zraněními, nemocemi i nepřízní osudu.
Drysdalea v olympijském Pekingu 2008 sužovaly žaludeční potíže, v týdnu před závodem tehdy zhubl o čtyři kila. Z finále, v němž posléze získal „jen“ bronz, si poslední záběry dodnes nepamatuje. Za jeho cílem zkolaboval a skončil na kapačkách.
„Ale právě tam jsem se naučil zacházet s porážkami a z každé si něco vzít,“ ujišťuje. „Opustil jsem Peking jako změněný sportovec. Díky tomu jsem dokázal vyhrát v Londýně.“
Ondřej Synek neutajil v Londýně 2012 zklamání ze stříbra. A nyní v Riu nezastírá: „Jedu šestnáct let v kuse a už mám jediný cíl: vyhrát olympiádu. Třeba se to nikdy nepovede, ale dělám pro to všechno.“
Už na Světovém poháru v Mnichově 2005 se ti dva utkali. „Poprvé jsem jel finále skifu, svedli jsme velkou bitvu a já Ondru porazil,“ vypráví Novozélanďan. „A hned na další regatě v Luzernu mi to oplatil.“
Od těch dob trvá jejich soupeření.
Navzájem o sobě hovoří s největším respektem, jsou i přáteli. „Ale teď už ty kamarádské řeči přestaly, začala rivalita. Ta mi pomáhá, je zdravá a dobrá,“ říká Synek. Jeden potřebuje druhého, vybičují se tak k ještě větším výkonům.
Ale včera ještě ne.
Novozélandský obhájce zlata Mahe Drysdale.
Paradoxně je los svedl proti sobě už ve čtvrtfinále. Hladina veslařské laguny se konečně zklidnila, vítr odlétl kamsi ke kopci Corcovado, kde mraky opět zahalily Krista. Synek vyrazil rychleji, na 1000 metrech vedl o 1,13 vteřiny.
Drysdale se nevzdával.
A vzápětí Synek zvolnil. Úmyslně. Tak si to přece s koučem Dolečkem domluvili. Drysdale vyhrál, on kontroloval druhé postupové místo.
„Mahé tušil, že přesně tohle udělám,“ uculí se český skifař.
„Jo, Ondra zjevně polevil,“ vykládá novozélandský sok.
Znají se 11 let. Drysdale je typem, který jede vždycky naplno, i ve čtvrtfinále. „Nevypustí jediný závod. My to děláme jinak,“ povídá trenér Milan Doleček. Synek přitaká: „Zbytečně bych plácal silami, které budu potřebovat, ne? Proto jsem zvolnil. Nechtělo se mi s ním závodit až do konce. Ale vyzkoušel jsem si ho.“
Povahově jsou odlišní.
„Mahé je větší přírodňák, věci moc neřeší,“ soudí Doleček. „Také proto je odolnější při problémech s vlnami. Ondra je perfekcionista, musí mít vše pečlivě připravené.“
Rovněž veslařským stylem se odlišují. Synkův je podle kouče švihový, pohledný, méně upracovaný. „Mahé to naopak bere brutální silou. Na něm je vidět ta veslařská dřina, na Ondrovi tolik ne.“
Po čtvrtfinále jsou kouč i Synek dobře naladěni. „Ondra mě moc potěšil, jak jel,“ říká trenér. Ve své vedlejší roli pozorovatele soupeřů pak přidává: „Mahé vypadá, že se moc dře.“
Souboj vyučeného zlatníka z Brandýsa a absolventa ekonomie, žijícího na farmě v novozélandské Cambridgi, se má opět stát veslařským trhákem her.
„Tihle pánové začnou spolu doopravdy závodit až ve finále,“ prohlašuje Doleček.
Může jít o další akt jejich letitého duelu. Anebo do něj vstoupí kdosi třetí. Jméno Chorvata Martina nepouštějí ze zřetele. „Ten je strašákem. Loni na mistrovství světa vyrazil směle, pak to zkazil. Určitě nabral zkušenosti. Ale chci věřit, že to zase zkazí,“ říká český kouč.
Sobotní vizi má Doleček před očima: Synek a Drysdale vjíždějí na posledních 200 metrů, v urputné bitvě o zlato. A na jejím konci...
„Pevně věřím, že potom i věk může sehrát roli.“
Synkovi je 33 let.
Drysdaleovi už 37.
