Na Tour či na Giru nacházejí těsně před startem soukromí uvnitř svých pohodlných týmových autobusů. Tam se skryjí, převléknou i poradí.
Jenže toto je jiný závod. Olympijský.
Pro něj platí jiné zákonitosti.
V sobotu časně ráno naloží organizátoři aktéry silničního klání cyklistů v olympijské vesnici do sedmi uniformních autobusů, které s Froomem, Nibalim, Valverdem i českou čtveřicí projedou Riem, vyplivnou je u startu na Copacabaně a zase odjedou. Hodinu před startem. Starejte se, pánové.
Slunce do nich tepe, teplota už dopoledne šplhá k 31 stupňům.
„Máš krémíček na opalování?“ ptá se Štybara mechanik Jiří Cuřín. Štybar bere mobil, vše natáčí na video. Jeho parťáci sedí na zemi.
„Dobrej obrubník,“ říká Leopold König.
„Jo, super tvrdost,“ přitaká Petr Vakoč. Není se kde schovat.
„Nezaškodí si připomenout staré časy. Mě to baví,“ usoudí König. Štybar si dobírá Vakoče: „Dáš si kafe, ionťák, piňakoladu?“
Cuřín vláčí vak s bidony s oficiálním logem her. Nafasovali je od organizátorů. Vlastní bidony, s týmovými logy, použít nesmějí. Olympijská charta striktně omezuje reklamu na kolech i doplňcích. Což je další specifikum her. Britský tým ho vyřeší po svém. Omotá bidony týmu Sky černou izolepou a je to.
Češi zatím nemají do bidonů ani co nalít. Doprovodný vůz s koučem Konečným a jejich koly i nápoji dosud nedorazil. Jan Bárta ukazuje na pláž a vtipkuje: „Támhle si nalejte vodu z moře. Je v ní sůl, nemusíte přisolovat.“ A soli bude na boj s vedrem a kopci zapotřebí.
Konečně mají trenéra a kola. Též doprovodné vozy jsou však na hrách jiné. Žádné fordy, citroëny, škodovky, známé od profitýmů. Tady všichni obdrželi malé bílé nissany.
Povinný zápis absolvují Češi kolektivně. Na arch se musí zvěčnit čtvrt hodiny před závodem, nikoliv pět minut jako jinde. „Žádáme Chrise Frooma, aby se urychleně dostavil ke startu,“ oznamuje hlasatel. Brit se jako poslední prodírá k registraci, rozhodčí mu radši nese arch na půl cesty. „Asi je Chris ještě v módu Tour,“ usměje se Štybar.
Pak už šlapou. V pelotonu se 144 hlavami (na Tour jich bývá 198). Tady jsou s nimi i jezdci z Portorika, Emirátů či Laosu. „Ti exotičtí kluci tam dělali trochu neplechu,“ poví König.
Na kostkách cyklistům vyletují bidony z košíčků na kolech, podle zjištění společnosti ITV proto, že organizátoři vyrobili bidony o něco menší, než ve skutečnosti měly být.
Ozývá se rána. Co se děje? Vše v pořádku, uklidňují posléze vojáci. To jsme jen kontrolovanou explozí odstranili podezřelý balíček.
Do smrti budu vzpomínat
Zatímco se jezdci prodírají po dvou okruzích okolním „pralesem“, u cíle na Copacabaně se srocují fanoušci. Kolumbijští hrají prim. Brazilské děti dál vesele pobíhají po pláži, cyklisté necyklisté. Přes ulici u stanice autobusu leží na chodníku bezdomovec. Zato surfaři, naštvaní, že je olympiáda vyhnala z jejich království, ukazují akreditovaným účastníkům obscénní gesta. Vlny jsou dnes na Copacabaně obzvlášť vysoké. Ovšem také ceny coly a piva jako by tu měly vysokovlnovou přirážku.
Při podnicích World Tour sportovní ředitelé dirigují jezdce vysílačkami. ředitelé. Ani ty olympijská pravidla nedovolují. König se cítí dobře, Štybar mu tedy navrhne: „Pojedeme tempo po kostkách, můžeme tím nějaké lídry překvapit a roztrhat peloton.“
Dočasně se jim to daří. Rychlému tempu závodu později podlehnou i mnohé osobnosti, ať už se jmenují Uran, Mollema, Poels, Yates, Valverde.
Jan Bárta na trati
Jenže daň zaplatí také Češi.
Štybar ve stoupání zastavuje, má křeče v břiše, slézá, dělá dřep. „Jinak by to se mnou seklo.“ Pokračuje, ale brzy chápe, že trať i vedro jsou nad jeho síly. Vzdává, dojede k cíli a vybočí ze silnice na plážovou promenádu, kde objeví bílé umělohmotné židličky u videostěny s přenosem ze závodu. Vmísí se mezi fanoušky, odloží kolo a sesune se vyčerpaně na židličku.
„Ta jejich voda v bidonu mi nesedla. Musím pít a nemám peníze.“
Vděčně přijímá koupenou colu. „Takhle u obrazovky jsem dojíždět nechtěl. Byl to extrémní závod. Keny (König) tam jako jediný z nás nechytal křeče. Tedy dokud jsem ho viděl. Jak je na tom?“ ptá se.
NÁROČNÝ ZÁVOD. Zdeněk Štybar závod s hromadným startem na olympijských hrách v Riu vzdal a usedl vyčerpaně na židličku na Copacabaně.
König se zuby nehty drží skupiny favoritů. Štybar vypráví: „Olympiáda je neuvěřitelný zážitek. Do smrti na ni budu vzpomínat. Pro Kenyho jsme tam udělali, co bylo v našich silách. Tak doufejme, že se mu konec povede.“
Bohužel nedlouho poté český lídr ztrácí kontakt.
Dokonce ani Chris Froome nestačí, zůstává sám. Nemá podporu osmi domestiků jako na Tour, týmy jsou nejvýše pětičlenné.
Kdosi prohodí: „Musí si teď připadat jako nahý.“
Můj bože, to byl ale závod
König odstupuje, i on se předčasně zjeví v cíli. „Strašný. Strašný. Strašný,“ jsou jeho první tři slova.
Hlasatel právě velebí „velkého útočníka“ Vincenza Nibaliho a König líčí, jak mu po pěti a půl hodinách závodu odešly nohy.
„Úplně mi vypnuly. Podle mě je to proto, že...“
Nedopoví. Vlna zděšení proletí areálem. Kamera zabírá Nibaliho a Kolumbijce Henaa, oba ležící na zemi.
Ital, zlomený na těle i duši, končí. „Průšvih. Hrozný,“ hlesne u televize König. „Ta zatáčka je nebezpečná, proto tam dali sítě.“
Kamera ukazuje dalšího padlého jezdce, Brita Thomase. „Ten taky? To je už na hov..,“ glosuje König.
Polák Rafal Majka se žene pro zlato, zvládl už sjezd, zbývá rovina do cíle. „Ale ta je ještě dost dlouhá,“ varuje König. Oprávněně. Majka je duem van Avermaet - Fuglsang dostižen a předstižen. Greg van Avarmaet se stává olympijským šampionem v silničním závodě mužů, prvním z Belgie po 64 letech, křičí a jásá.
Jeho pomocník Laurens De Plus dojatě pláče. Další člen belgického týmu Philippe Gilbert o 13 minut později projíždí cílem, uvidí na světelné tabuli „1. van Avarmaet“ a nevěřícně kroutí hlavou.
Cyklistický očistec mnoha zvratů končí. Bývalý profesionál a nyní komentátor David Millar si uleví: „Můj bože, to byl ale závod.“
V olympijském závodu silničních cyklistů zvítězil Belgičan Greg Van Avermaet.
Van Avarmaet přijde na tiskovou konferenci ve staré vojenské pevnosti Copacabana, kde stěnu zdobí obraz svaté Barbory, a říká tu: „Kdo chce vyhrát, musí riskovat. Někteří chlapci dnes riskovali až za svým limitem. A zaplatili za to.“
Nad ním naopak svatá Barbora, která je patronkou dělostřelců, horníků, ale i rizikových povolání, jako by držela svoji ochrannou ruku.
