Více než osm tun zvířat uhynulých na území Prahy loni odvezli pracovníci trojského útulku, který zajišťuje i takzvanou asanační službu, k likvidaci do kafilerie. V ní se po namletí ostatky pod tlakem vaří a ze vzniklé hmoty se separuje a suší tuk, který pak nachází využití třeba při výrobě pracích prášků.
Že tam po smrti nechá odvézt svého chlupatého kamaráda, si dnes ale dokáže představit už jen málokterý majitel. Za místo na zvířecím hřbitově či smuteční obřad a zpopelnění někdy ochotně platí i vlastníci rozlehlých pozemků.
„I když máme velikou zahradu, nechci si z ní dělat hřbitov, psa ale bereme jako člena rodiny a důstojné rozloučení je poslední věc, kterou pro něj můžete udělat,“ popsala iDNES.cz svůj pohled Pavlína Cmíralová z Přerovska.
V brněnském zvířecím krematoriu se její rodina loučila už s pěti svými psy.
„Myslela jsem, že to pro mě bude psychicky náročné, ale na druhou stranu jsem cítila hroznou úlevu. Popel jsme nerozprášili, urny nám stojí doma na poličce. I když to se vším všudy není nic levného, za tohle člověk rád peníze vydá,“ přibližuje svůj postoj chovatelka.
Laciné to vskutku není. Žeh i s nákupem urny přijde majitele velkého psa klidně na 10 tisíc korun. Zato je z čeho vybírat - popel zvířecího přítele může nechat uložit do broušené nebo třeba i kameny vykládané nádoby.
„Provedeme asi osmdesát kremací ročně, dřív jich bývalo kolem stovky. I když už nastalo období, kdy se k nám klienti vracejí, pražských zákazníků nám spolu s otevřením tamního krematoria v Běchovicích ubylo,“ říká ředitelka zvířecího krematoria v brněnské části Chrlice Kristýna Šromová.
Zvíře v krematoriu nejprve uschovají v chladicím boxu, následně na smluvený čas zařídí rozloučení v obřadní místnosti. Pokud se majitel nechce či nemůže osobně zúčastnit žehu, má možnost sledovat alespoň přes webkameru, jak rakev zajede do kremační pece. Nemusí tak pochybovat, zda dostal po ani ne dvouhodinovém procesu do ruky popel správného zvířete.
Rodí se konkurence spalovačů
Krematorium v Brně funguje od roku 2003, jeho zakladatelé jsou průkopníky služby v tuzemsku. Předtím totiž veterinární zákon neumožňoval likvidaci těl uhynulých domácích zvířat jinak než v kafilerii. Když kremace začali nabízet, lidé si mysleli, že vtipkují (rozhovor čtěte zde).
Ještě dlouho pak mazlíčky v zemi zpopelňovali jako jediní. Teď, když řada dalších podnikatelů usiluje v různých částech země o založení stejného byznysu, brněnská firma po třinácti letech přechází do rukou nového majitele.
Krematorium pro mazlíčky se vyrovná tomu klasickému:
11. července 2014 |
„Rostoucí konkurence ale není důvodem prodeje firmy. Majitelé už mají svůj věk a nikdo z jejich rodin podnikání převzít nechtěl,“ vysvětluje Šromová.
Na pražském Zličíně se chystá krematorium poblíž bytové zástavby. Proti zařízení se spalovací kapacitou zhruba kolem tuny mrtvých zvířat denně obyvatelé brojí, pod petici sesbírali tisíce podpisů (psali jsme o tom zde).
Kde se postarají o zemřelého psaKde je možné nechat zvíře zpopelnit:
Seznam zvířecích hřbitovů dle okresů:
Okresy, v nichž mají vzniknout nové:
|
Podobné potíže měli i v Olomouci, kde klíčové razítko dostali teprve nedávno. V České Lípě zase kremační pec pro domácí zvířata před pár dny poprvé spustil tamní sklář (více čtěte zde).
Konkurence prý Brňany zase až tolik netrápí, obávají se spíš, že by někteří nováčci mohli pošramotit pověst služby jako takové. Rozdíl v kvalitě kremačních pecí a také jejich vlivu na okolní prostředí je totiž podle Šromové znatelný.
„Není to jako s chlebem, který si příště koupíte jinde, když vám odněkud nechutná. Tady někdo udělá špatný dojem a klient službu příště už nevyhledá vůbec. Používáme kvalitní kremační zařízení, zakladatelé se původně zabývali výrobou těchto technologií pro kremaci lidských těl, takže splňuje úplně stejně vysoké standardy. Druhá technologie, kterou některé subjekty používají nebo plánují používat, nás ale znepokojuje,“ podotýká.
Legislativa je podle ní v tomto ohledu nedostatečně vyřešená. „Není popel jako popel, i ten technologický proces spalování má určitou etiku. Že jde o kremační zařízení dnes může výrobce napsat třeba i na pec určenou k likvidaci biologického materiálu,“ považuje za problém Šromová.
Nikdy nehasnoucí svíčka na virtuálním hřbitově
Podle Jiřího Svobody, který se dlouhodobě zabývá výzkumem kremačních, hřbitovních a pohřebních služeb, v Česku existuje devět lokalit, kde se zvířata ukládají k poslednímu odpočinku. Většinou je mají na svých pozemcích soukromníci, nacházejí se ale také v lesích a okolo nich. Vznik dalších sedmi se plánuje.
„Psí hřbitovy bývaly v historii výlučně na zahradách a v parcích zámků nebo v okolí hradů, někde se dodnes zachovaly náhrobky zvířat zámeckých majitelů. Dnes už existují třeba i virtuální zvířecí hřbitovy,“ upozorňuje Svoboda.
Na síti je možné zvířeti třeba zapálit virtuální svíčku. Spolek, který na svém webu možnost nabízí, tuto sekci svých stránek nazývá virtuální vigilie čili bohoslužba. Nikdy nehasnoucí světýlko tam uživatelé svým zemřelým psům a kočkám rozsvěcují téměř každý den.
Ti, kteří stále upřednostňují svíčku z vosku, tělo mohou nechat uložit třeba pod horou Říp nedaleko Roudnice nad Labem, kde Josef Mihula na své parcele pohřbil za uplynulých dvanáct let už asi 1 200 zvířat. Na symbolický obřad umí zajistit i smutečního řečníka.
„To pak někdy i slza ukápne. Nápad se zrodil, když kamarád potřeboval pochovat pejska, nabídl jsem mu, ať ho pohřbí u mě. Následně se mi podařilo vyjednat zřízení pohřebiště. Někdy děláme čtyři pohřby týdně, jindy jeden,“ přibližuje důchodce.
Tradičně prý mají nával během svátků, tak jako na „normálních“ hřbitovech. „Zákazník, který k nám přijíždí pohřbít zvíře poprvé, zaplatí tisícovku a pak po deseti letech 200 korun. Pokud už tady nějakého mazlíčka má, dostane slevu. Těm, kteří nemají čas, nabízíme i údržbu hrobových míst,“ dodává Mihula.
Pod Říp často míří právě Pražané, protože zvířecí pohřebiště v Bohnicích je od roku 2006 plné a už nepřijímá. Jsou na něm pochované bezmála dva tisíce zvířat. Pětistovku roční členský poplatek na údržbu hradí sotva pětina páníčků pochovaných tvorů.
„Odhadujeme, že pietní místo pravidelně navštěvuje a udržuje asi polovina platících, tedy asi dvě stě lidí,“ uvažuje jedna ze správkyň pietního místa Lucie Řezníková.
I přes dlouholetý stop stav se ně zájemci o pohřební místo stále obracejí. „Poptávka na možnost pohřbívání je, ale jsme jen provozovatelé, ne vlastníci. Od majitele jsme nezaznamenali žádnou iniciativu, že by se měl hřbitov rozšiřovat, to se asi nepodaří. A neudržovaná pietní místa nikomu jinému nabídnout nemůžeme, nanejvýš odstranit povrchové okrasné prvky,“ uzavírá.
