Před zápasem v Jablonci si na hřišti přátelsky povídali. Úsměvy na všechny strany. Majitel jabloneckého klubu a šéf fotbalové asociace Miroslav Pelta v družném rozhovoru s příbramským bossem Jaroslavem Starkou.
Ruce v kapse, saka rozepnutá, košile ležérně nezastrčená do kalhot. Po boku Pelty v černých slunečních brýlí jeho sportovní ředitel Ivan Horník, vedle něj zase příbramský Roman Rogoz. Známí šíbři. Stačí si je hodit do internetového vyhledávače a uvidíte, v čem všem jejich jména figurovala.
Pro zajímavost můžete přidat i Vlastimila Spěváka, viceprezidenta Příbrami, nepsaného vládce českého podsvětí, jenž u debaty nechyběl. Tuhle sobotu, 14. května 2016, si pánové přece nenechají pokazit.
Příbram potřebuje k záchraně v první lize nutně uhrát v Jablonci remízu, rychle se šíří klasické fámy, že remíza to taky bude. Jak jinak. Vlastně mi to spolumajitel Olomouce Josef Lébr volal už po minulém kole. V zápase za skandování jabloneckých diváků „Hanba!“ nebo „Sigma!“ se moc neútočí, 0:0. Hotovo.
Fraška? Dejme tomu, důkazy nejsou, jen životopisy známých šíbrů a ty jejich předzápasové úsměvy.
Mezitím Sigma doma poráží Teplice vysoko 6:0. Přesto je smutná, pozdě body honit. Sestupuje.
Má stejně bodů jako Příbram, leč horší vzájemné zápasy. Fanoušci křičí Pelta ven!
Pak tleskají, oceňují výkon týmu. Asi zapomněli na většinu bídných výkonů laxní party v modrém, která může za sestup nejvíc.
Jejich trenér Václav Jílek mluví o spoluzodpovědnosti za pád: „Pocity jsou hrozné. Ale mám obrovské odhodlání to napravit a vybudovat mančaft, který se vrátí do ligy konkurenceschopný.“
Zdrcený odchovanec Jan Navrátil nemůže zastavit slzy. Lébr se otevřeně rozpovídal o příčinách smutku: „V první řadě naše špatné výkony. A pak rozhodčí. Jde o systém, jak jsou řízeni. Zvažuju, zda ve fotbale pokračovat.“
Sigma věděla, že si záchranu měla uhrát jinde a dřív, ač ji sudí několikrát opravdu nechutně zařízli. Jenže slabota Hanáků v Brně, Jihlavě, na Dukle, v Mladé Boleslavi, a nejen tam, to je hlavní příčina kolosálního neúspěchu, nikoli bídní rozhodčí.
„Chyběli nám válečníci. Mně třeba takový typ hráče Mary Kaščáka, který to pokope,“ hlesl záložník Michal Ordoš, jenž se s Olomoucí po osmi sezonách loučí. „Smutný konec, ale to je fotbal. Je třeba, aby se tady udělaly změny.“
Lébr bědoval: „Má smysl dávat dál do klubu v českém fotbale peníze? Třeba se přidají i ostatní majitelé. Jde o systém. Jak nás pískal Zelinka na Slovácku, který jinak umí pískat, to mi bylo jasné, že padáme. To bylo na něčí pokyn.“ Na čí, pane Lébre? Na čí! „Nechci teď pálit slepými. Pokusím se přinést důkazy,“ odpověděl.
Snad se mu to podaří. Škoda jen, že na prohnilý systém sudích, nad kterými si v zákulisí udržuje moc Roman Berbr, někdejší estébák, neupozorňoval dřív. Před sestupem.
Dluhy a nejednotné vedení
Na Sigmu lze nahlížet dvojí optikou: jako na tradiční moravský klub s krásným moderním stadionem, pravidelně vychovávajícím české reprezentanty, a jako na klub finančně zabezpečený, ve kterém hráčům chodí výplaty vždy včas.
Pak je tu druhý pohled. Realističtější: na klub, který své 80milionové závazky chce řešit prodejem stadionu městu, na klub, jenž nemá v sestavě reprezentace ani jednoho odchovance a vyhlášený starší dorost Sigmy hraje o záchranu stejně jako druholigový B tým, jenž automaticky spadne stejně, neboť druhou ligu bude hrát A tým.
Příčin této sportovní tragikomedie je několik. Od hráčů, kterým chybí povaha válečníka. Přes vedení, co není jednotné, či sportovního manažera Mináře, jenž nedokázal vhodně poskládat tým navzdory tomu, že přivedl zajímavá jména. Před sezonou mluvil o tom, že mužstvo má na horní půlku tabulky, MF DNES však už tehdy v analýze psala, že změn po předchozím sestupu je málo a Sigma je znovu vážným kandidátem na pád z ligy.
„Když mě v Olomouci před třemi lety vyhazovali, řekl jsem představenstvu větu: Čas ukáže, jakou chybu jste udělali. To jsem nevěděl, že to dopadne až tak špatně. Pýcha předchází pád,“ vzpomínal trenér Bohemians 1905 Roman Pivarník.
V Sigmě tehdy skončil, přestože byla čtvrtá v tabulce. Ale byl otevřený a kritický, takový svěží vítr se na Andrův stadion nehodil. „Chyb v Olomouci se děje hodně. Vím, kde jsou, ale řeším věci jen tam, kde pracuju. Chtěl jsem změnit plno věcí, bohužel to nešlo,“ dodal.
Olomouc si nenechala pomoct ani od slavných odchovanců Hapala a Ujfalušiho, kteří nabízeli služby i kontakty například při skautingu. Jenže hlubší změny potřebuje (včetně personálních), aby zase vychovávala hráče nejen pro ligový, ale evropský fotbal, a sebereflexi, aby získala důvěru fanoušků i sponzorů. Musí nastavit jasnou koncepci, a ne za šest roků prostřídat osm trenérů (Psotku, Chromého, Uličného, Pivarníka, Kotůlka, Mináře, Kalvodu a Jílka). To je ukázka zmaru.
Sestup jí ekonomicky opět ublíží, chce se však podruhé rychle vrátit. Podnikatel Lébr, jehož půjčky společnost drží, však oseká náklady (pokud klub neopustí). „Odejde 13 hráčů, ale strach o budoucnost nemám. Je na čem stavět,“ jmenuje Hálu, Faltu, Chorého. Bude ovšem žádat jinou strukturu akcionářů.
Kromě Lébra disponuje přibližně stejným podílem spolek SK Olomouc Sigma MŽ a město. Trojhlavá saň nefunguje. „Dávám do společného, ostatní ne,“ vadí Lébrovi. Stane se většinovým akcionářem? „Nemůžu žít ve stavu, kdy se říká: Možná se domluvíme, možná tak, a možná jinak. To trvá dva roky.“
A nic pěkného to fotbalu v Olomouci nepřináší. Druhý sestup je drsným důkazem neschopnosti kompetentních lidí v klubu, nebo spíš jejich nekompetentnosti. Nikoli smůly či zoufalého stavu fotbalu, který o šíbry přijít ani nechce.
